Autor článku:
Petra Dočkalová
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Žijeme v době, kdy změna je trvalý stav. V učení používáme termín dynamika – vše je v pohybu. Vnímáme učení jako nikdy nekončící a vždy oboustranný proces. Směřujeme k sebeřízenému učení. To je učení přirozené, vycházející z respektující potřeby každého člověka. S využitím nápodoby, pozorování, vztahů, příběhů, sdílení, technologií a zprostředkování zkušeností. Učení, které je vždy spojené se životem, kreativitou a klidem. Učení jako mentální činnost a osobnostní rozvoj.
Jak tedy to, co nyní žijeme, ovlivňuje svět učení, jaká jsou aktuální témata?
Proč právě dialog? Dialog, diskuze, sdílení, vzájemné obohacení, kladení otázek, oboustranný respekt, to vše jsou pilíře přirozeného učení. Učit se dialogem, mít možnost vnímat názory a úhly pohledů druhých. Aktivně naslouchat a vzájemně se učit. Komunikovat a mluvit s důvěrou je jediná možná cesta při učení se dialogem. Vyhneme se „dojmologii“, kdy si myslíme a přesně víme, co ten druhý potřebuje, co se potřebuje naučit, bez čeho nemůže být. Učení 21. století je proces zaměřený na učení k sobě.
Potřebujeme v dětech i dospělých podpořit nadšení, radost a směřování ke štěstí. To se děje, pokud je zachována autonomie každého z nás a cítíme se být tvůrci učení a života. Důležitá je opravdovost ne formalita.
Učení, které je formální, kde se píší práce jen „za čárku“, jen abych měl/a splněno je velmi nevýhodné. Potřebujeme opravdovost. Věřit tomu, co děláme. Nedělat to jen proto, že se to tak má, bez uvědomění si toho, proč. Tímto způsobem vlastně nevyužíváme potenciály, silné stránky dětí i dospělých. Lidi to spíše demotivuje a volí přístup (strategii)i neučit se, nerozvíjet se, utéct, nebýt.
Směřujeme k tomu, abychom v danou chvíli pracovali tak, jak to jde nejlépe. To je k respektu potenciálu každého z nás. „Pokud bych měl uvést nějaké všeobecné pravidlo pro žití a práci s dětmi, bylo by to toto: vyvarujte se dětem říkat nebo dělat to, co byste neříkali ani nedělali dospělému, na jehož dobrém mínění a náklonosti vám záleží,“ říká pedagog John Holt. Důležitý je i přesah. Přesah do života. Jediný důkaz o porozumění a pochopení je to, co jsme se naučili a žijeme.
„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ John Stuart Mill
Mluvíme o tom, nebo to už žijeme?
Co to znamená změnit přístup? Mluvíme o oboustranném respektu a autonomii. Pouze o tom mluvíme a píšeme, nebo to i žijeme? V tom je velký rozdíl. Přístup mocenské struktury již nevyhovuje dnešnímu světu. Přijímáme oboustranný respekt, tzv. funkční disciplínu, kde jsou hodnoty, spolupráce a partnerský přístup. Směřujeme k autodisciplíně, kde má každý možnost být sám sebou, bez hodnocení a škatulkování. Každý má zodpovědnost za sebe, za své učení, zdraví a chování, pokud každý z nás vnímáme svou autonomii, hranice a nemáme potřebu překračovat hranice druhých.
Pokud děti hlídáme a kontrolujeme, bereme jim autonomii a sebekontrolu. V terénu poté vidíme děti, které „zlobí“. Spíše ale volají po tom, nechte mne rozhodnout, přestaňte mi vše řídit. Děti v těchto chvílích používají slovo „sám-a“, já sám. Změna tedy začíná u nás samotných. Nemusíme na nic čekat, můžeme začít. Nechat dětem i dospělým možnost sebekontroly.
Důležité v respektujícím přístupu je, že nevytváříme závislost. Závislost na pochvale, na našem názoru, na tom, že pouze my přesně víme nejlepší řešení nebo návod. Dokonce si můžeme dovolit mít různé úhly pohledu. Nesouhlasit, diskutovat, promýšlet, argumentovat. To vše patří do učení. Sdílet, jaký postup nebo řešení je nevýhodné, vzhledem k zadání či situaci. Co je naopak výhodné nebo vhodné. Kdy můžeme využít logické myšlení, kdy kreativitu. Více používat popisný jazyk než hodnotící.
„Celé neuvědomělé snažení dítěte směřuje k tomu, aby se uvolněním od dospělého a osamostatněním rozvinulo v svobodnou osobnost.“ Maria Montessori
„Nebudete dobrým učitelem, pokud se soustředíte pouze na to, co děláte, a ne na to, kým jste.“ Rudolf Steiner
Příliš mnoho pozornosti dáváme obsahu učení, teorii, tématům, testům, výstupům, informacím nazpaměť, dohánění, vyplňování pracovních listů, splnění úkolů. Zapomínáme na to PROČ?
Učení pouze zpaměti je vzhledem k možnostem, které máme, velmi nevýhodné. Informace udrží studenti na písemku, cca po týdnu „jsou čistí“. Je to spíše cvičení paměti. Stávají se z nich pouze „opakovači“, kteří reprodukují, co slyšeli. Což je velká škoda, vzhledem k potenciálu každého člověka. Paměť v procesu učení je velmi důležitá, nesmí být však nosnou částí. Je potřeba podporovat v procesu učení myšlení v souvislosti, argumentaci, porovnávání a tvořivost.
Potřebujeme se zaměřit na hlubší učení, tj. porozumění a pochopení. Ideálně učení v rovnováze. Jsou situace, kdy je výhodné pracovat s pamětí, jsou situace, kdy je to velmi nevýhodné. Důležité je, uvědomit si to a podle toho jednat.
V učení v souladu se životem potřebujeme podporovat strategické a koncepční myšlení. Uvědomit si, jak uspořádáváme informace, jak funguje paměť, co se děje při procesu čtení. Jak na sobě stále pracovat. Co dělat, pokud se mi nedaří, co mohu změnit. Učit se pracovat s improvizací, přestat ulpívat na jednom řešení.
Drobné detaily dělají velké věci – stačí změnit otázky. Instrukce a kontrolní otázky změnit na otázky otevřené, podporující učení, myšlení, dialog, spolupráci a důvěru.
Příklad: „Vyjmenuj kategorie podstatných jmen, opakuj po mně, nauč se nazpaměť, vyplň, doplň …“
Otázky, podporující myšlení v souvislosti: „Jak souvisí podstatná jména s přídavnými jmény? Co mají společného čísla a číslice? Proč se máme učit násobilku? Co vás zajímá, čemu věnujete pozornost? Kde v životě využiju vyjmenovaná slova? Kde mohu vyhledat informace o J. Werichovi? Mohl se Jan Werich setkat s Boženou Němcovou?
Změníme – li formu učení. JAK? Využijeme-li k učení volnou hru, vidíme nadšení a radost.
Stačí přijmout to, že přestaneme řídit, vše určovat, diktovat a dávat přesné postupy ve všem a potlačovat kreativitu. Přijmout roli zprostředkovatele zkušeností, průvodce a podporovatele. To stačí – změny vidíme ihned. Vše se vším souvisí. Pozorujte velmi malé děti, jak se učí. Nepotřebují k tomu motivaci, známku ani naše hodnocení.
„Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost.“ Linda Dobson
„Život je z 10 % to, co se mi stane a 90 % to, jak na to reaguji.“ John C. Maxwell
Důležité je opustit tzv. represivní přístup – učení strachem. „Pokud se nebudeš učit, dostaneš za 5, když nebudeš dávat pozor, tak nic nebudeš umět.“ Přestat učení spojovat s výměnným obchodem. „Když se budeš víc učit, dám ti za 1. Toto pololetí ti dám horší známky, ale když se budeš víc snažit, tak ti na konci roku přilepším.“ To je stále něco za něco, navíc tím snižujeme chuť a nadšení k rozvoji.
Více využívat holistický přístup a vnímat souvislosti. Vždy se zamyslet, vzpomenout si, že jsme sami byli malí, jak to na nás působilo a zda chceme tímto způsobem pracovat. Rozhodnutí je vždy na nás samotných.
John Holt: „Dítě, jehož život je plný výhružek a strachu z trestu, je uzavřeno v raném dětství. Neexistuje způsob, jak by mohlo vyrůst a naučit se převzít zodpovědnost za svůj život a za své činy. A co je nejdůležitější, neměli bychom předpokládat, že podřízení se výhružkám naší nadřazené moci, je prospěšné pro charakter dítěte. Není to totiž prospěšné pro nikoho.“
Když si přejeme, aby učení bylo jako životní styl, potřebujeme při něm více zažívat příjemné chvilky. Důvěru, klid, porozumění, smích, radost, život a uvolnění. Vnímat, že je každý sám sebou. Pokud přijde uvolnění, nastává proces učení. Cítíme nadšení. Zkušenost s příjemnými pocity spojenými s tím, že jsme cokoliv vyřešili, na něco přišli sami, je spojena se sebedůvěrou. Situace, kde nám bylo dobře, chceme zažít znovu, opakovat.
„Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.“ Carl W. Buehner
Student: „Pokud nám přestanete dávat očekávání, která jsou vaše, ne naše, přestaneme stále selhávat.“
Zaměříme-li se pouze na splnění cíle, studenti se stávají pouze roboty plnící cíle. Potřebujeme šířit nadšení, zájem, radost, chuť, vůli k životu. Cílem učení je rozvíjet schopnosti každého z nás. Středem učení je student, člověk. Jeho vývoj, potřeby, zájem a potenciál.
Pokud je učení jako životní styl, přijímáme tak dobrovolnost a možnost volby. Možnost rozhodnout se, čemu budu věnovat pozornost a čemu ne. Jak si učení naplánuji. Vše je v rámci dohody a možností. Učitel přijímá, že dává doporučení a návrhy, zprostředkovává zkušenost a provádí procesem učení. Nepředává hotové informace nebo přesné návody. Spíše podněcuje k přemýšlení a šíří nadšení.
Prvním krokem je zpracovat strachy, že děti nebude nic zajímat, že mne studenti jako učitele nebudou potřebovat. V terénu tato dobrovolnost způsobuje nadšení, převzetí zodpovědnosti a přínosnou spolupráci, kde se učíme všichni vzájemně. Učení formou konzultací s aktivním nasloucháním, bez poučování, tlaku, zkoušení, kontroly nebo porovnávání. To je v souladu s tím, co potřebujeme v životě v 21. stoletím.
To, že se každý zaměřujeme na něco jiného, můžeme poté vzájemně využít. Využít i ve prospěch celé společnosti. Vnímat, že je potřeba přestat soutěžit a škatulkovat.
Jak je možné, že u dospělých vnímáme, že se přirozeně učí to, co je zajímá? Věnují se tomu, co je baví. Čtou knihy, které si sami vyberou. Od dětí ale chceme, aby se věnovaly naprosto všemu a to na 100 %? Nepřijímáme, pokud chce dítě více kreslit a nerozumí integrálům, nevyjmenuje tabulku chemických prvků za určitý čas. Věnujeme příliš pozornosti tomu, co nefunguje, místo toho, abychom podporovali to, co je funkční.
Studentka 12 let: „Stále nás někdo vede k porovnávání a soutěžení. Komu to jde, je v pohodě, komu to nejde, je mimo. Vyčleněný. Přitom se můžeme navzájem obohatit.“
Rizikem soutěžení a nastavení tzv. standardizovaného žáka je ztráta zájmu o učení a spolupráci. Snížení sebedůvěry a sebehodnoty.
Napoleon Hill: „Vzdělaný člověk není nutně ten, kdo oplývá hojností obecných či odborných znalostí. Vzdělaný člověk je ten, kdo rozvinul schopnosti své mysli natolik, že je mu dostupné vše, co si zamane, aniž by se dotkl práv ostatních.“
Napoleon Hill
Přeji moc všem, aby se v roce 2022 šířilo učení, které je spojeno s radostí, životem, pokorou, vztahy, volnou hrou, hodnotami, láskou a dobrovolností. Učení s respektem, důvěrou a podporou každého člověka. A pokud si tedy stěžujeme a chceme lepší společnost – je načase začít. Změna začíná u každého z nás.
—–
Tento článek je inspirován a vznikl na základě každodenních příběhů z terénu a dokumentu Zakázané vzdělávání.
Literatura, která se věnuje tomuto tématu:
Autor článku:
Petra Dočkalová
