Ředitel školy a kariérní systém

2. 11. 2014
EDUin
Kral-Roman

Ministr školství připomíná v každém druhém rozhovoru, že od 1.1.2015 vstoupí v platnost nový kariérní řád. Bezva zpráva, kariérní řád potřebujeme jako sůl. Ale jak má vypadat a jakým způsobem jej zavést? Úvodem pouze připomenu, že kariérní systém má být čtyřstupňový. První – začátečníci, druhý – téměř všichni, třetí – lídři škol, čtvrtý – lídři systému. O třetím a čtvrtém má rozhodovat atestační komise na základě splnění desítek kritérií. Trochu jsem pátral a došel k závěru, že z ekonomického i věcného hlediska by se ministerstvu vyplatilo zaměstnat někoho vzdělaného z vysokého managementu soukromého sektoru.

Těch rozporů je mnoho. Výstup řešitelského týmu z ledna 2014 určený odborné veřejnosti byl plný hledání a míjení se a připomínal spíše start přípravy projektu než jeho finále. Je listopad, ale terén, rozuměj školy, není vůbec připravený na takovou pecku. MŠMT očekává, že kariérní systém (KS) a s ním související standard učitele (SU) „přinese velmi rychlé změny v kvalitě procesů i výsledků žáků“. (Na základě čeho?!) Také očekává, že „začlenění nové kariérní cesty do KS bude pro učitele významným motivačním efektem k práci na sobě a ke zvyšování svých profesních kompetencí s jasnou vazbou na jejich odměňování“.

Uvedu k tomu příklad: Přihlásil jsem se na kurz mentoringu. Zdá se, že bude zrušen – jsem jedním ze 4 zájemců ze ZŠ a SŠ v celém Středočeském kraji. Změní učitelé své chování, až se spustí KS? Návrh nového KS a SU počítá, že „změny přinesou větší zasíťování škol, předávání dovedností, větší sounáležitost…“. Proč prosím? V podmínkách, kdy je potřeba co nejméně suplovat, protože by nebylo na výplaty a svůj víkend český učitel obětovat nebude? Kdy většinová škola má stále velmi daleko k prototypu otevřené školy? Proč si řešitelé myslí, že KS a SU toto změní bez zásadně nového přístupu k roli ředitele?

Popravdě, nedokážu si představit, že by slabý učitel, nebo učitel, který v sobě nechal dřímat svůj pedagogický kumšt, protože se mu doposud nevyplatilo vypustit jej ven, že by v okamžiku spuštění KS zavětřil svou chvíli a začal rozvíjet permanentní snahu, aby byl uznán jako lídr, jenž se zasluhuje o rozvoj školy, neřkuli systému. Učitel buď takovým osobnostním a profesním profilem oplývá, nebo ne. Pokud ano, jsou tři možnosti: Buď jej osvícený ředitel vnímá, podporuje, seč může, a stejně tak se snaží odměnit. Nebo tento talent a osobnost nevidí (příp. je mu na obtíž) a takovýto učitel ve sboru skomírá a chřadne. Ve třetím případě je tento učitel dávno mimo veřejné školství a daří se mu dobře.

Z toho zjevně vyplývá, že bez silné pozice ředitele nemůže nový KS a SU fungovat. Pominu-li neblahé zkušenosti s různými komisemi a akademiky, pominu-li fakt, že stěžejní věci lze jen velmi těžko měřit a pominu-li ekonomickou, časovou i personální náročnost systému zpravodajů a atestačních komisí, stále mi zůstává závažný argument: lídr školy nebo člověk významně ovlivňující rozvoj školy nemůže v organizaci fungovat řediteli navzdory, ba ani vedle něj, ale jen a pouze s ním. Ředitel je motorem (nebo brzdou) rozvoje školy, je odpovědným za život celého společenství, za vztahy, pravidla, kulturu, cíle, horizonty. Zodpovídá za svůj tým, deleguje, důvěřuje, inspiruje učitele i žáky. Získává rodiče. Ví, že žáci přijmou a sdílí jen to, co přijmou a sdílí jeho učitelé. Takový ředitel se nemůže nezaměřit na to podstatné ve své práci: na dovednosti a osobnostní rozvoj svých kolegů.

A teď zpět do reality: Kolik procent je takových ředitelů? Proč? Jak jsou vybírání? Kým? Municipalitami, radou měst. Míra zastoupení lidí ze školy, rodičovské obce a zřizovatele v konkurzní komisi je postačující k zajištění potřebného výsledku (nemluvě o rovině politického vlivu v komisi či následné radě města). I kdybych se oprostil od svých osobních negativních zkušeností z výběrových řízení, objektivní skutečností zůstává, že nakonec rozhoduje sbor laiků.

Z těchto důvodů mne zaráží jeden ze závěru NIDV, který je zodpovědný za vypracování návrhu KS a SU, jež říká, že KS pro ředitele škol bude logickým pokračováním KS pro učitele. Nemělo by to být obráceně? Nebudou-li ředitelé na svém místě, nemůžou na svých místech být ani učitelé (a tedy ani žáci, kvůli kterým tady jsme).

Jako žáky zapaluje (nebo dusí) učitel, učitele zapaluje (dusí) ředitel. Kvalitního ředitele by měla vybírat komise složená především z lidí, kteří v oboru prokázali své profesní kompetence, kteří jsou na vysokém stupni pedagogických dovedností a osobnostního rozvoje. Ne politici, úředníci nebo pedagogičtí teoretici, ale lidi z obyčejné praxe, za kterými jsou výsledky, kteří inspirují, kterým se věří a kteří jsou přirozenou autoritou. Lídři.  Třetí kariérní stupeň by k účasti v konkurzní komisi mohl opravňovat.

Ten, kdo má přinést přirozenou dynamiku a rozrůzněnost pozic, rolí a koneckonců i kvality do škol, je ředitel. A on by ji měl i umět nahlédnout, ocenit a obhájit. Měl by jako hlavní manažer rozumět rolím ve svém týmu, posilovat je, ustát a podpořit silné osobnosti, pracovat v tandemech apod. Do těchto pozic ve vztahu ke KS jistě patří i pozice mentora a pozice supervizora. (Je otázkou, zda by mentor nebo supervizor měl zastávat i pozici pedagoga ve stejné škole.) Bez této systémové osobnostní a profesní podpory nemůže žádný KS dobře fungovat. Navrhuji proto spíše opustit myšlenku komisí, zpravodajů a zapomenutých ředitelů, ale naopak investovat ušetřené prostředky do ředitelů-lídrů a jejich funkčnímu výběru a vedle toho do koncepční, permanentní podpory systému rozvoje učitelů, který přirozeně vygeneruje vyšší kvalitu tam, kde ten potenciál je. KA a SU nemá totiž vytvářet nové učitelské hvězdy (kde by se pojednou vzaly?), ale pomoci těm, které jsou dnes opomenuty a mnohdy se ztrácí v šedi sboroven. A to dřív, než nám odejdou za lepším.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články