Lidové noviny: Čemu a proč škodí větný rozbor

ilustrační foto by Christine (flickr.com) (CC BY-SA 2.0)

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka ke způsobu, jakým se stále ještě na leckterých školách vyučuje čeština.  Je možné učit češtinu po desetiletí stále stejným způsobem? Naučí se děti číst s porozuměním a dobře psát pomocí větných rozborů? Text vyšel 7. 6. v Lidových novinách.

V elegantní zkratce vystihl profesor Uličný v minulé Akademii převládající princip, jak se učila čeština dobrých padesát let. V polemice o větném rozboru napsal, že „každý dobrý češtinář totiž už po mnoho desetiletí ví, že když větu či souvětí takzvaně rozebere a výsledek hezky graficky znázorní, může ihned zadávat žactvu, aby na dané schéma tvořilo věty jiné; obvykle se pozitivně naladěná část třídy chytí…“ Formulace „mnoho desetiletí ví“ je faktickým přiznáním, že v neustále se měnícím světě učím stále stejně. Jenže mezi tím se společnost založená na vnímání a produkci textů proměnila ve společnost, kde je většina informací předávána prostřednictvím obrazů.

To rozhodně neznamená, že máme rezignovat na schopnost dobře psát a s porozuměním číst. Naopak, je to klíčová dovednost a právě v audiovizuálním světě je nutné si ji udržet. Ale jestliže ve výuce užíváme stále stejné postupy založené na analýze struktur textu, nutně dosahujeme horších výsledků.

Rozborem větným, s nímž se děti potkávají často už ve čtvrtém ročníku a pak velmi intenzivně během druhého stupně, tedy v době, kdy se schopnost abstraktního myšlení teprve rozvíjí, zaujmeme jen malou část třídy. Dva tři žáky, kteří jsou napřed a jsou vybaveni analyticko-syntetickým typem inteligence. Ti jsou takovou „luštěnkou“ nadšeni.

A ti ostatní? Dříve učitelé často usoudili, že jsou to ti bez zájmu, a že jich tím pádem není škoda. Stejně skončí u soustruhu či lopaty. Dnes jsou učitelé poučenější a vědí, že tyhle děti nejsou nutně hloupější, jen vnímají jiným způsobem nebo dospívají pomaleji. A i u soustruhu či lopaty budou potřebovat funkční gramotnost. Dlouhá desetiletí byla výuka českého jazyka ovlivňována bohemisty odchovanými strukturalismem a od toho se odvíjela představa, že pokud žákům zprostředkujeme formální strukturu – pojmenujeme druhy slov, složení věty, souvětí, funkční styly, žánry, žánrové formy – naučí se lépe číst i psát. Tento způsob výuky zapřahá kočár před koně. Složitá souvětí máte potřebu napsat až tehdy, kdy i složitě přemýšlíte.

Peklo formální analýzy

Pokud máte v hlavě holé věty, schopnost pojmenovat stupňovací poměr mezi větami hlavními a vedlejší větu příslovečnou časovou vám k lepšímu psaní nepomůže. Naopak, v tomto období větný rozbor škodí. Cpaní větných pavouků do hlav nešťastného žactva zásadně ubírá učitelkám a učitelům čas na rozvíjení schopnosti přemýšlet a zachycovat svoje myšlenky písmem. Navíc u dospívajících vytváří pocit, že psaní je cosi strašlivě složitého, vědeckého, v čem je možné udělat desítky chyb, které jsou trestány. Nejlépe se od něčeho takového držet dál. Vyšvihnu rozbor, pojmenuji funkční styl a pak už s tím nechci mít nikdy nic společného. V matematice jsme dosáhli důrazem na čistě formální dovednosti takového výsledku už dávno.

Profesor Uličný se v závěru textu podivuje, proč ti učitelé, kteří učí češtinu „dobře“, tedy podle jeho představ, tak málo své postupy veřejně hájí. Nabízím hypotézu postavenou na zkušenosti s učiteli z kurzů mediální výchovy. Češtináři patří k těm, kteří velmi neradi píší, a často se ukáže, že vytvořit složitěji strukturovaný text neumějí. Přitom o jedné věci není pochyb. Větný rozbor ovládají na výbornou.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
6 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Miriam Sedláčková
Miriam Sedláčková
4 years ago

Živě si pamatuji, když jsme ze spřátelené školy dostali pozvánku na literární soutěž. Autorka byla samozřejmě češtinářka z tamního ústavu. V poměrně krátkém textu (1 strana A4 doprovázená velkým nadpisem a obrázkem, tedy čistého textu přibližně jedna normostrana) dokázala tato dobrá žena napráskat 8 chyb, z toho dvě hrubé a jednu dokonce ve shodě! Dalšího vysvětlení, proč se učí víc rozbor větný než čeština, myslím netřeba…

Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
4 years ago

Pan Feřtek má pravdu v jednom bodu – skladba se učí příliš brzy, často na úkor upevňování pravidel gramatiky, což často vede ke stavu, kdy žáci pořádně neovládají ani jedno. Zbytek článku jsou povýtce recykláty již nejdenou publikovaného a leckdy i oponovaného – bezúspěšně. Jeho slepá víra v progresi je pro mě, přiznávám, svým způsobem fascinující. Ale ve své podstatě děsivá. Komunismus byl také svého času novým, moderním politickým proudem, stejně tak nacismus a fašismus. Ale jejich výsledky… Ne vždy je to nové záreveň dobré a správné. Analogicky mě fascinuje „odvaha“, s níž se pouští do polemiky s názory vysokoškolského… Více »

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
4 years ago

Schopnost pojmenovat stupňovací poměr sama o sobě samořejmě ničemu nepomůže. Ale nejde přece pouze o schopnost pojmenovat, to si jen pan Feřtek tak fabuluje k účelu svému. Jde přece o to, aby si žáci uvědomili, co takový poměr vlastně vyjadřuje, a aby si hned také vyzkoušeli věty v takovém významovém poměru tvořit. I bez příliš složitého souvětí. Mají-li žáci v hlavách jen holé věty, musíme jim ukázat, že existují i věty složitější. A v čem ta složitost spočívá. Jistě pozvolna a s mírou. Ale rezignovat na syntax není přece řešením. I ti obávaní pavouci nejsou samoúčelní, ale pomáhají rozvíjet abstraktní… Více »

Romana Howe
Romana Howe
4 years ago

Ano, výstižné popsání smutného stavu – český jazyk takto žáky nebaví, protože tuší, že mluvnické rozbory jejich vyjadřovací ani myšlenkové schopnosti (ve věku do SŠ) nezlepší. Spíše jim zamotají hlavu a znechutí je, odradí od smysluplné práce s mateřštinou.

Zvláště smutný je diskriminační aspekt, který má velmi nepříznivé důsledky pro rozvoj vzdělanosti mladých lidí, celé další generace.

Bohudík, ani názory vysokoškolského profesora nejsou posvátné, takže dnes již můžeme poukázat na nevhodnost aplikování vysokoškolského způsobu teoretického učení na ZŠ a nižší ročníky VG.

Marcela Serbusova
Marcela Serbusova
4 years ago

Podobní novátoři jako ti, co dnes brojí proti výuce skladby, někdy na přelomu 70. a 80. let zavedli tzv. lineárně cyklický systém, jinými slovy trošku se nakousne ze všeho už od první třídy a mylně se očekává, že v dalším ročníku se bude moct navázat a prohlubovat. Místo toho začínáme stále znovu a znovu, ale připravíme žáky o pocit jistoty a také překvapení, protože všechno už někdy slyšeli. Je velká chyba, že se syntax začíná učit příliš brzy, a jak už tu bylo řečeno, žáci neumí pořádně nic, ale syntax za to nemůže. A je občas k pláči, jak i… Více »

Jan Pulkrábek
Jan Pulkrábek
4 years ago

Větný rozbor asi z nikoho spisovatele neudělá, ale na druhou stranu mu nedovolí stvořit úplné paskvily, např.: „Duchovní úpadek města nebyl sice trvalý, protože se sem – snad za Traiana – vrátila římská posádka, ale její přínos byl převážně vojenský, nikoli kulturní.“ „Koupil si dva hamburgery, které hned snědl.“ „Přes příměří s Palestinci, které následovalo po těžkém bombardování severního Izraele v červenci 1981, a jeho téměř ročním dodržování se židovský stát rozhodl k totálnímu vymýcení palestinského odporu z Libanonu.“ „Slyšel jsem vypravovat o spoustě stromků z hor, které lidé vždycky pořežou a potom si je odvezou domů.“ Nejhorší je, že… Více »