Poslechněte si, zda jsou smlouvy s rodiči smysluplné

Tiskový mluvčí EDUin komentuje mediální debatu o prospěšnosti Dobešova projektu smluv s rodiči a upozorňuje, že samy o sobě problém s kázní ve školách vyřešit nemohou. Součástí článku je i šestiminutová nahrávka, v níž komentuje svoje zkušenosti se smlouvami ředitel ZŠ ve Velvarech Petr Došek.

 

Smlouvy s rodiči především nejsou nic nového. To, co ministerstvo navrhuje a pilotuje (zkouší projekt na 25 školách), mohou ředitelé realizovat už dávno a mnozí to také dělají. Když mají s nějakým dítětem kázeňský problém, sejdou se s rodiči, domluví se, jakým způsobem zjednají nápravu, podepíší zápis z jednání, a když dítě domluvená pravidla nedodržuje a rodiče jsou nevstřícní, zavolají na sociálku. To není nic nového, jen se to jinak jmenuje. Ale je svým způsobem obdivuhodné, jak dokáže pan ministr tuto samozřejmost prodat jako navinku.

 

Nápad, který neškodí

Paradoxně se ukazuje, že tenhle halasný mediální marketing může mít i smysl. Veřejnost totiž poprvé zaznamenala, že něco jako „domlouvání s rodiči“ vůbec existuje a oficiální formulář s ministerským logem zvyšuje autoritu „smlouvy“ i ochotu rodičů domluvené dodržovat. A ještě jednoho pozitiva jsem si všiml. V metodických pokynech se vyskytuje zmínka o tom, že učitelé mají hned v prvním ročníku rodiče upozornit na „nový“ způsob komunikace a s dětmi domlouvat pravidla vzájemného chování. To je mimořádně prospěšná věc, pokud ji opravdu školy vezmou vážně. Zatím totiž na většině z nich existuje jen školní řád, ale to jsou pravidla nařízená, ne sdílená. V tom je zásadní rozdíl. Pokud s dětmi (případně i rodiči) diskutujete a domluvíte se, „jak se k sobě budeme ve škole chovat“, opět to zvyšuje ochotu vzít taková pravidla za svá. Na mnoha školách je i tohle dnes už samozřejmost, ale pořád je to jen malá část ze skoro šesti tisíc základních a středních škol. Přinejmenším za tuto drobnost zaslouží projekt smluv s rodiči pochvalu. Je to jedno z těch opatření, které i když mnoho nepomůže, alespoň neuškodí. V kontextu jiných nápadů ministra Dobeše to není málo.

 

Smlouvám chybí koncovka

Jinak je ale třeba říct, že možnosti smluv jsou omezené. Když ji rodiče odmítnou podepsat, nebo se podle ní neřídí, smlouvy nenabízejí žádnou možnost, jak domluvené vymáhat. Co by opravdu pomohlo? I to už víme, jen je to podstatně nákladnější, než formulář smlouvy s logem ministerstva. Už několik let běží projekty VIP I a VIP II, které zkouší přivést do škol speciální pedagogy a školní psychology. Ti se osvědčili, protože najednou je ve škole někdo, jehož hlavní náplní práce je řešit konfliktní situace v trojúhelníku učitel – dítě – rodiče. A je důležité, že to není součást pedagogického sboru, ale relativně nestranná osoba, která zjišťuje, na čí straně je problém. Stává se totiž, že viníkem konfliktu může být i učitel. Speciální pedagogové mohou řešit konfliktní situace od zárodku a nemusí čekat až na jeho vyhrocení, které si vyžaduje „smlouvu“. Jenže zatím šlo vždy jen zhruba 150 speciálních pedagogů či psychologů, tedy kapku v moři a i na ty v tuto chvíli došly peníze, byť ministerstvo slíbilo, že nové financování sežene. A bude podobná funkce běžná alespoň na dvou třech tisících škol, můžeme mluvit o tom, že se problémy s kázní na školách řeší. Smlouvy, to je jen takové malé polechtání.

 

Poslechněte si, jaké má zkušenosti se smlouvami s rodiči ředitel ZŠ ve Velvarech Petr Došek.

http://dl.dropbox.com/u/28312847/2011/11/cro1_smlouvy_s_rodici_2011_11_03.mp3

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments