Ohlédnutí za pilotním seminářem

1.6.2010 – Pilotní seminář v Jindřichově Hradci s názvem Jak se učíme? je týden za námi a určitě stojí za to vytáhnout zajímavé momenty, které si z něj odnášíme. Jak jsme již prozradili hned po semináři, přišli 3 účastníci. Jeví se to jako málo, ale jedna důležitá věc se odehrála i s takto malým počtem účastníků. Tito konkrétní účastníci si přišli pro odpovědi na svoje otázky spojené s jejich dětmi. Propagace zapůsobila, i když v malém.

Jedním vysloveným problémem byl přechod dítěte z prvního stupně na druhý, druhým byla sourozenecká konkurence a třetím rozdíly mezi nadáním dětí. Pro účastníky bylo velmi obohacující, že měli možnost slyšet pohled praktiků pedagogů a zároveň i postřehy ostatních účastníků. Jedna zkušenost přítomného tatínka zněla například tak, že je dobře, když má dítě plnit svoje povinnosti, tak aby rodiče zároveň plnili v daný čas své povinnosti. Tím má dítě větší motivaci u učení vydržet a není mu líto, že o něco přichází (televize, přátelé…).

Zajímavou zkušeností bylo i to, že náš seminář byl placen. V prostorách Městské knihovny, kde se seminář odehrával, to není zvykem a tak jsme opravdu byli zvědavi, zda 190,- Kč rodiče odradí. Zřejmě leckteré odradilo, ale důležitá byla pro nás otázka v závěrečné evaluaci, kde jsme se ptali, jakou částku by účastníci byli ochotni za podobný seminář zaplatit příště. Objevili se dokonce částky vyšší (300,- a 500,-), což nás příjemně překvapilo. Je jen otázkou tedy dobrého marketingu a času, který podobný seminář dokáže protlačit.

Pro záměr vzniku EDUin bylo zajímavé zjištění, že při otázce zda mají účastníci dost informací o vzdělávání všichni sdělili, že nemají. A to lze samozřejmě předpokládat, že na seminář přišli lidé motivovaní, kteří hledají. V rámci diskuze se to i potvrdilo, neboť to byli lidé, kteří se učitelů ptají (bohužel odpovědi moc nedostávají :-(), povídají si o tom s partnery apod. Je to tedy velké pole, které je nutné zaplnit a najít způsob, který by přinesl laické veřejnosti relevantní informaci.

A posledním zjištěním bylo, ž lze i na formátu 2,5 hodin sdělit zajímavé věci, které lidem mohou pomoci. A co více, nejen, že to bylo o sdělování, ale účastníci si dokonce některé věci vyzkoušeli. Každý si domů odnášel výsledek drobného testu, který ověřoval preferovaný styl učení. Věříme, že děti těchto tří účastníků budou mít možnost se díky tomu od rodičů dozvědět praktické věci, které jim pomohou. A to je skvělé!