Tisková zpráva: Školy jsou odpovědné za to, aby žáci nebyli vystaveni politické propagandě

Praktický návod pro učitele, jak předcházet možné snaze politických stran a politiků zneužívat prostředí škol v rámci předvolebních či permanentních kampaní.

Praha, 26. června – Se startem předvolební kampaně před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny PČR vyvstává otázka, do jaké míry mají být školy součástí politického života, jaká je jejich role z hlediska zprostředkování informací o politice jako správě věcí veřejných a jak tuto roli naplňovat, aby zároveň nedocházelo ke zneužívání škol jako místa pro politickou propagandu. Časopis Respekt upozornil na kauzu spojenou s kampaní Andreje Babiše, jeho návštěv ve školách, případně pozvánek škol do komplexu Čapí hnízdo. Je patrné, že v určitých případech školy svou roli nenaplňují či nezvládají, byť zprostředkování informací o politice je pevnou součástí základního vzdělání.

Škola, jako místo, kde by se nastupující generace měly seznamovat s procesem politické správy věcí veřejných i s reáliemi současného politického života, nese přímou odpovědnost za to, jakým způsobem tuto svou roli naplňuje. Na jedné straně by měla zajistit dostatečnou znalost a pochopení základních principů, odpovídající věku žáků, na straně druhé by měla být škola a její učitelé – jako vysokoškolsky vzdělaní lidé – schopni ochránit své žáky před možnou politickou propagandou, k níž může docházet zejména při osobním kontaktu se zástupci jednotlivých stran.

Představujeme základní návod, jak by se škola měla své role zhostit:

  • Politika do školy patří. Škola je simulací polis, obce, a správa věcí veřejných by měla být součástí vzdělávání a výchovy zejména s ohledem na podporu dovedností v oblasti společného rozhodování, demokratického procesu a uvědomění si vlastní společenské a politické role.
  • Politici do školy mohou. Součástí vzdělávání je i seznamování žáků s aktuální politickou situací a s tím, kdo veřejné zájmy na české politické scéně zastupuje. Pokud se škola rozhodne politiky zvát, neměla by se chovat selektivně a měla by umožnit žákům seznámení se zástupci všech rozhodujících politických sil v ČR. V případě, že není schopna takovou pluralitu zajistit, je lepší pozvat nezávislé experty z oblasti politického dění (politologa, novináře).
  • Za dění ve škole je ze zákona přímo odpovědný ředitel. Pokud se škola rozhodne pozvat politika k diskusi s žáky, je ředitel odpovědný za to, že žáci nebudou vystavování ideologické či politické propagandě. To platí i tehdy, pokud škola absolvuje exkurzi s politickým programem či obsahem. Není možné, aby např. zřizovatel či kdokoliv jiný vyvíjel na školu nátlak, aby pozvala k návštěvě konkrétního politika. Pokud to tak je, ředitel školy by měl tuto skutečnost zveřejnit a obeznámit s ní rodiče žáků.
  • Politici, pokud jsou zváni do škol nebo se při jiné příležitosti setkávají s žáky, by měli udržovat etické standardy a nepropagovat vlastní stranu či ideologii. Aby školy zajistily pokud možno co největší míru nestrannosti, měly by s politiky předem dohodnout obsah jejich vystoupení.
  • Pro učitele může být v daném okamžiku náročné odlišit, co je a co už není únosné. Kromě předem dohodnutého programu je vždy lepší, pokud je učitelů přítomno více a zvýší se tím pravděpodobnost, že na prohřešky proti etice a zájmům vzdělávání upozorní a politiky konfrontují.
  • Žáky je vhodné na situaci připravit. Měli by být schopni – dle věku a vyspělosti a za pomoci učitelů – konfrontovat politiky kritickými otázkami, samozřejmě v rámci korektnosti a slušnosti. Politik je ze své funkce veřejně odpovědný a škola by měla žáky vést k tomu, aby takto roli politika chápaly.
  • V případě jakýchkoliv nejasností či problémů by měl ředitel kontaktovat MŠMT. Ministerstvo zřídilo institut školského ombudsmana a mělo by tedy i v těchto případech umět poradit či adekvátně zasáhnout.
  • Z hlediska zákona je možné v případě pochybností o tom, zda škola plní své zákonné povinnosti, požádat na základě podnětu o prošetření Českou školní inspekci (mohou tak učinit i rodiče). Z hlediska toho, jakým způsobem daná politická strana či politik přistupují k podobným aktivitám, lze požádat Úřad pro dohled nad hospodařením stran a hnutí o prošetření, zda daná strana zahrnula náklady do nákladů na kampaň.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Školy a učitelé nejsou v jednoduché roli. Zvládnout diskusi s politikem nemusí být snadné a ne každý učitel je na to dostatečně vybaven. Ředitel školy by měl velmi pečlivě zvažovat možnosti, které jeho škola má, a podle toho jednat. Neutrální expert zabývající se politikou je v případě pochybností lepší řešení než vystavit žáky otevřené politické kampani. Gró toho, co by se žáci měli dozvědět o politice, spočívá v jejich osobním komunitním a společenském angažmá a pochopení principů demokracie prostřednictvím toho, jak funguje samotná škola.“


Příklady dobré praxe:

  • Jeden svět na školách (Člověk v tísni) od roku 2010 pravidelně nabízí školám pořádání Studentských voleb, při kterých si žáci středních škol mohou v praxi vyzkoušet principy zastupitelské demokracie a seznámit se s volebním systémem ČR. Více informací o projektu ZDE.
  • Jak funguje zastupitelská demokracie, si žáci již od prvních ročníků základních škol mohou vyzkoušet, pokud škola zřídí žákovský parlament. Zaštiťuje Centrum pro demokratické učení, více ZDE.
Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Ennio Kocourek
Ennio Kocourek
3 years ago

Babišovy aktivity na školách vadí, ale činnost Lhářů v tísni je „příklad dobré praxe“ ? Věru zajímavé pojetí nestrannosti! ////

Eduard Fau
Eduard Fau
3 years ago

Přesně tak, citovat Bakalův Respekt a Člověka v plísni ukazuje, odkud prach vane. A pak se mi líbí teze, že „pro učitele může být náročné rozlišit…“ . Z toho plyne, že učitel je hlupáček bez mozku a přehledu, jehož jedinou záchranou je, že je učitelů třeba na besedách víc, aby se jejich inteligence poskládala dohromady. A poselstvím je tedy z tohoto článku toto: držte se Člověka v plísni, to je tutovka. Zvracím.