Považuji za důležité zdůraznit, že to, že třetina studentů neuspěla u maturitního testu, nám neříká o úrovni vědomostí a dovedností našich studentů vůbec nic. Abychom mohli ze skutečnosti, že žáci test nesložili, vyvozovat nějaké závěry, museli bychom se důkladněji zabývat otázkou, jaká by měla být vědomostní a dovednostní výbava každého maturanta a jak dobře test tuto výbavu měří. V současné situaci je velmi dobře možné (a například dostupné analýzy testu z českého jazyka tomu nasvědčují), že obtížnost testu byla špatně nastavena, případně testové úlohy byly špatně voleny. Jistě si každý z nás dovedeme představit takový test, který složí drtivá většina maturantů a naopak takový test, který bude natolik obtížný, že ho složí jen ti, kteří budou mít nějaké specializované vědomosti. Absence promyšleného vymezení vědomostí a dovedností, které by si měl každý maturant odnést do života, nám znemožňuje objektivně posoudit validitu testu. A také nám neumožňuje spolehlivě identifikovat vědomosti a dovednosti, které našim absolventům chybí a kterým je třeba ve výuce věnovat pozornost. To je zcela zásadní problém. Měření kvality na výstupu by přece nemělo mít za cíl oddělit „zrno od plev“, ale ověřit, zda si všichni osvojili vědomosti a dovednosti, ke kterým byli v průběhu studia systematicky připravováni. K tomu je třeba, aby tyto vědomosti a dovednosti byly definovány a aby bylo zřejmé, jaké cesty vedou k jejich osvojování. Absence „maturitního standardu“ s sebou nese reálné nebezpečí, že snaha vyhnout se neúspěchu u zkoušky, nepovede k systematickému důrazu na dosažení důležitých vzdělávacích cílů, ale k bezmyšlenkovému nacvičování jednotlivostí obsažených v testu. V každém případě: v této situaci, ve které se aktuálně nacházíme, by bylo krajně nezodpovědné a nespravedlivé nechat třetinu studentů u zkoušky propadnout. To je možno učinit až v situaci, kdy budou cíle jasně definovány a systematicky naplňovány v průběhu celého studia.
