Umí čeští učitelé zacházet s genderovými a etnickými stereotypy?

Co přinesl týden 8. 2. – 14. 2. 2016

Témata týdne: V rámci projektu Otevřená společnost proběhl výzkum na téma práce učitelů s genderovými a etnickými stereotypy. Výzkum proběhl formou dotazování a pozorování na třech školách a ukázal, že někteří učitelé tyto stereotypy reprodukují. Nicméně deklarují, že rozlišování dle genderových a etnických znaků by považovali za diskriminaci. Organizace na pomoc mladým imigrantům META spustila projekt Click with school, který by měl těmto lidem usnadnit výběr studia. Asociace malých a středních podniků zveřejnila v rámci kampaně Rok řemesel průzkum oblíbenosti řemeslných oborů. Zadavatelé z průzkumu mimo jiné vyvozují, že střední odborné školství zřejmě zažije obrovský comeback (iDNES.cz). Projekt Matika pro spolužáka, který zrealizovali studenti J. K. Tyla v Hradci Králové se dostal do DVTV.

Výrok týdne: 

„Vezměme Clayborna Knighta, ředitele základní školy Clary Nesbitové v Tuckeru (Georgie, USA). 90 % z 2 100 žáků žije pod hranicí chudoby. Ráno přijíždí do školy na šestou, aby vyřídil administrativu a sestavil si plán na následující den. Tím pádem může během dne pomáhat učitelům ve výuce. Chodí třídu po třídě pozorovat učitele, dává jim neformální zpětnou vazbu a ukazuje modelové hodiny.” Deník NY Times vydal v dubnu 2015 zajímavý text o tom, jak důležitá je role ředitele školy. V tomto ohledu se český a americký systém neliší.

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

  • PRIORITY ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ V ROCE 2016

Ministerstvo školství v minulém týdnu podniklo několik kroků k ozřejmění toho, co míní v roce 2016 dělat v rámci správy a rozvoje českého školství. Na páteční tiskové konferenci, za účasti dvou dalších náměstků, představila ministryně Valachová priority, které si úřad v tomto směru vytyčil. Není velkým překvapením, že jimi jsou společné vzdělávání (inkluze), změna financování regionálního školství a kariérní řád pro učitele. Za pozornost stojí, že jde výhradně o školství, nikoliv o priority vzdělávání. Zůstává poněkud nejasné, proč ministryně znovu opakovala to, co už padlo na listopadové konferenci Škola pro budoucnost. I dokumenty, na které ministerstvo z tiskové zprávy odkazuje, vedou k tomu, co už bylo zveřejněno. Konkrétní podoba nového modelu financování ani kariérní řád doposud zveřejněny nebyly. Problémy s informovaností o tom, co ministerstvo dělá, byly i předmětem úterní debaty Akvárium v rámci pražského EDUpointu. Vedle toho ministryně školství poskytla rozhovor Deníku. V něm požaduje na provedení potřebných reforem, zejména v souvislosti s odměňováním učitelů, 13 miliard korun. Její požadavek, který kopíruje požadavek odborů, má prý podporu premiéra Sobotky. Postoj ministra financí Babiše není znám. Vedle jiného ministryně v rozhovoru také vyvrací některé dezinformace, které se týkají zavádění inkluze v českých školách.

  • INKLUZE A REGIONY: KDE DOCHÁZÍ K INFORMAČNÍMU ŠUMU?

Ministryně školství Kateřina Valachová už několik měsíců objíždí české regiony, kde ředitelům škol představuje plán ministerstva na zavádění nové legislativy na podporu vzdělávání dětí se speciálními potřebami v běžných školách. Na řadě jsou Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj. Během těchto návštěv, jak ministerstvo opakovaně tvrdí, jsou ředitelé podrobně seznamováni s tím, co nová legislativa přinese. Ve školách by tedy neměli mít důvody k obavám. Jak se ale ukazuje na konkrétních příkladech, v regionech vládne spíše pocit nejistoty a často i výrazné frustrace. Jak na debatě v Pardubicích, kterou v pondělí 8. 2. zorganizovala místopředsedkyně senáru Miluše Horská, tak zejména během diskuse v Kyjově, která byla věnována právě inkluzi, převládá mezi učiteli odpor k zaváděné reformě. Jejich frustrace je často tak velká, že je takřka nemožné přesvědčit je o tom, že zamýšlené kroky mohou vést k pozvednutí úrovně českého školství. Myslí si většinou pravý opak. Ze strany ministerstva cítí nechuť zabývat se jejich názory a postoji. Přesto je patrné, že pokud dojde na skutečnou diskusi, učitelé jsou mnohem ochotnější zamýšlet se nad problémem z jiného úhlu pohledu.

  • POVAŽUJÍ NĚKTEŘÍ ČEŠTÍ UČITELÉ HOMOSEXUALITU ZA NEMOC? A CO IMIGRANTY?

Podle průzkumu Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD se nemalá část českých žáků, necelých 7 %, setkalo s tím, že učitelé zesměšňují homosexualitu, nebo ji dokonce vysvětlují jako nemoc (Právo). Alarmujících 96 % žáků českých škol se setkalo s nějakou formou útoků vůči lidem s homosexuální orientací, nejčastěji ve verbální podobě. Problematické postoje učitelů a jejich vliv na žáky se nemusejí týkat jen odlišné sexuální orientace. V současnosti stále pokračující vyhrocená veřejná diskuse o imigraci z Blízkého a Středního východu se pravděpodobně promítá i do školní výchovy. Nedávné odmítnutí vzdělávacího materiálu Vysokého komisaře OSN pro uprchlictví ze strany ministryně školství vyslalo do škol signál, že školy by se do této společenské diskuse neměly vměšovat. Tlak na školy ve smyslu „vyváženosti“ diskuse se odrazil i v diskusi mezi starostkou Prahy 2 Černochovou a Karlem Strachotou z Člověka v tísni, organizací, která nabízí školám vlastní vzdělávací program na téma uprchlictví. V souvislosti s rozhovorem poukazuje Bob Kartous na inkompetenci politiků, kteří rozhodují o vzdělávání (Britské listy).

  • ŠIKANA UČITELŮ, ŠIKANA VŮBEC A ZPŮSOB (NE)ŘEŠENÍ NA ČESKÝCH ŠKOLÁCH

Případ šikanované učitelky ze Střední průmyslové školy v Malešicích si podle předpokladů získal pozornost veřejnosti zejména prostřednictvím bulvárních médií. Ta, bez potřebných důkazů, vyvodila přímou souvislost mezi šikanou a smrtí. Škola se nicméně takové interpretaci brání (ČRo). Podle informací z médií existuje podezření, že vedení školy o situaci vědělo, nicméně k řešení nepřistoupilo. Šikana učitelů, stejně jako šikana mezi žáky a další patologické chování ve školách, je zdá se těžko řešitelný problém. V nedávném rozhovoru pro Deník se k šikaně vyjadřoval ředitel Aisis Milan Kotík, který nabízí školám program prevence před šikanou. Různé návody pro učitele (Edutopia) zmiňují fakt, že podobné problémy by vždy měly být řešeny kolektivně, nikoliv samotným učitelem, notabene pokud je sám obětí šikany. V českých školách většinou neexistuje jasně daný postup pro řešení takových situací.

Inspirace z (a do) praxe

Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz