Hospodářské noviny: Jaký scénář po Klausovi připravuje ministr Chládek pro Národní radu pro vzdělávání?

ilustrační foto. by Peter Stračina (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel v pondělních Hospodářských novinách pod názvem Jak Chládek zavrtěl Klausem. Text se věnuje veletoči, který ministr školství předvedl potom, co média zveřejnila, že předsedou nově ustavené Národní rady pro vzdělávání má být exprezident Václav Klaus. Ministr školství Marcel Chládek pro ČTK poté, kdy se veřejnost postavila proti jmenování Václava Klause staršího předsedou Národní rady pro vzdělávání řekl, že jde o přípravný výbor (ZDE). Existují důkazy (rozhovor pro Deník.cz, jmenovací dekrety předané některým členům rady), které usvědčují ministra školství ze lži. Chládek nakonec své rozhodnutí zcela zvrátil (během dvou dnů). Tento komentář byl napsán v pátek, proto ještě nereflektuje změnu, kterou ministr ohlásil v neděli.

Ministru školství Marcelu Chládkovi se nedá upřít schopnost překvapovat. Autoři scénářů nekonečných soap oper by se mohli leccos přiučit. Posledním scenáristickým majstrštykem ministra školství je jmenování členů nově vzniklé Národní rady pro vzdělávání a zejména jejího předsedy, Václava Klause staršího, následované Klausovým opětovným vymístěním.

Rada sama o sobě by mohla být dobrým nástrojem pro udržení kontinuity českého vzdělávacího systému a jeho rozvoje. Mohla by pomoci překlenout diskontinuitu způsobenou častým střídáním politických kormidelníků a jejich posádek. Jenže v Chládkově provedení se z ní, stejně jako z řady jiných původně zajímavých myšlenek, stává nástroj úplně něčeho jiného než prosazování veřejného zájmu, alespoň tomu vše nasvědčuje.

Mezi členy jsou nejsilněji zastoupeny lobbistické organizace prosazující ekonomické zájmy, velkou „kliku“ tvoří zástupci vysokých škol a porůznu je doplňují „vylosovaní“ lidé, tu andragog (dárek vděčného studenta andragogiky?), tu aktuální Zlatý Ámos mezi učiteli. Osobnostně to často mohou být lidé na úrovni a erudovaní ve svých oborech, nicméně o řadě z nich panuje důvodná pochybnost, zda jsou schopni oprostit se od dílčích zájmů, za které jsou zvyklí se prát, a zda jsou ochotni začít uvažovat jinak.

Největší pochybnost vzbuzoval budoucí „nejvyšší pan vzdělavatel“. Okamžitě po jmenování se strhla v občanském a odborném sektoru diskuse. Klause nikdo nechtěl a já vím proč. Maně vzpomínám, když jsem v roce 2006 dělal interview s tehdejším prezidentem Klausem na téma vzdělávání. Pan Klaus se vcelku bezelstně doznával ke zcela neuvěřitelným lapsům, když suverénně popíral koncepty typu vzdělanostní ekonomika nebo informační společnost, nebo třeba tak těžko zpochybnitelná fakta, jako je nárůst objemu informací a vliv tohoto trendu na vzdělávání. Pikantní je, že ho za tyto svérázné postoje akademicky znemožnil Jiří Zlatuška v článku v Lidových novinách. Ten Jiří Zlatuška, který nyní šéfuje školskému výboru sněmovny…

Nelze jistě hodnotit před tím, než se rada projeví, ať už s Klausem nebo bez. Bude nicméně třeba velmi pozorně sledovat, zda se jedná o nástroj pozvedající úroveň českého vzdělávání, nebo zda se jedná o pomůcku pana ministra (a radní samotné) k tomu prosazovat snáze vlastní a skupinové zájmy. Počet „zahradníků“ s bradkou a čtyřmi nohami v nově jmenované radě spíše napovídá tomu druhému.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments