Lidové noviny: Ambice vysokoškolsky vzdělaných rodičů rozhodují o vstupu na víceleté gymnázium více než schopnosti dětí

Publikujeme text Barbory Cihelkové, který vyšel 17. 1. pod názvem Rodiče vnucují dětem gynázia v Lidových novinách. Text přináší některé ze závěrů výzkumného projektu CLoSE (Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy), který se zaměřil na vliv víceletých gymnázií na vzdělávací systém ČR. Webové stránky projektu CLoSE najdete ZDE.

Opatrný, až rezervovaný vztah

Víkendy tráví na přípravných kurzech, přes týden se učí s rodiči nebo mají placené doučování. Desetileté děti, jejichž rodiče mají ambici dostat je z páté třídy na osmileté gymnázium, mívají v posledních měsících před přijímačkami napilno.

„Chci se dostat mezi chytřejší spolužáky, dokázat si, že na to mám,“ říká desetiletá Adéla, která se letos bude hlásit na dvě pražská osmiletá gymnázia. Zatím se pozvolna připravuje doma s rodiči, od února prý ale pojede „naostro“. Čeká ji víkendový přípravný kurz, cvičné testy a celá sbírka úloh z matematiky. V té prý musí zabrat nejvíc, měla z ní totiž dvojku. Pokud se letos na osmileté gymnázium nedostane, zkusí to za dva roky znovu, na šestileté.

Podobně cílevědomě se na přijímací zkoušky víceletých gymnázií připravuje řada dětí. Vyplývá to z výzkumného projektu Close, na němž už pátým rokem pracují odborníci z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Cílem je podrobně zmapovat vliv a okolnosti fungování víceletých (především osmiletých) gymnázií v českém školství. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 4438 žáků pátých tříd ze 163 základních škol. Výzkum končí sice až příští rok, dílčí výsledky jsou ale k dispozici. A podle autorů přináší silné podněty k zamyšlení.

Učit se na přijímačky denně

„Z výsledků šetření je zřejmé, že děti věnují přípravě na přijímací zkoušky velikou péči. Čtyřiaosmdesát procent žáků uvedlo, že se v posledním pololetí před přijímačkami připravovali minimálně jednou týdně, téměř polovina žáků skoro každý den,“ uvedla autorka projektu Jana Straková. Nejčastěji se děti učily s rodiči, šestnáct procent z nich navštěvovalo speciální přípravné kurzy. A pečlivá příprava se většinou vyplatila. Ti, kteří se učili denně, byli u zkoušek dvakrát úspěšnější.

Dostat se na víceleté gymnázium není snadné, je to podstatně těžší než uspět u přijímacích zkoušek na gymnázium čtyřleté. Ta nejžádanější přijímají třeba jen jednoho uchazeče z pěti, i ta méně exponovaná si ale vybírají. V České republice na ně odchází zhruba deset procent populačního ročníku. V Praze, kde mají tyto instituce výsadní postavení, je to zhruba dvakrát tolik. Někde kvůli odchodu velké části dětí dokonce slučují třídy.

Přirozené intelektuální předpoklady a perfektní zvládnutí učiva prvního stupně základní školy k úspěchu u přijímaček, zdá se, nestačí.

Většina dětí v dotaznících projektu Close uvedla, že u přijímacích zkoušek řešily úlohy, které by bez doučování nezvládly. „Předpoklad, že všichni žáci, bez ohledu na rodinné zázemí, mají stejný přístup ke studiu na víceletém gymnáziu, je mylný. Tím, že systém spoléhá na přípravu v rodině, jsou žáci z rodin, které jim nejsou schopny pomoci s přípravou nebo jim přípravu zaplatit, v přístupu ke studiu znevýhodněni,“ domnívá se autorka výzkumu Straková.
Ti, kteří mají alespoň jednoho rodiče vysokoškoláka, se podle studie hlásí na víceleté gymnázium s třikrát vyšší pravděpodobností než děti rodičů s nižším vzděláním. A také sítem přijímacích testů častěji projdou.

Ambice na prvním místě

Autoři studie Close se pokusili srovnat výsledky žáků v mezinárodních testech TIMSS a PIRLS a zjistit, zda ti, kteří uspěli v přijímačkách na osmileté gymnázium, excelovali také ve zmiňovaných testech, jak by se dalo předpokládat. „Ze vzorku asi čtyř tisíc dětí se jich 442 dostalo na víceleté gymnázium. Když jsme žáky seřadili podle výsledků v matematickém testu ze čtvrté třídy, z prvních 442 umístěných se pouze 204 žáků hlásilo na víceleté gymnázium a pouze 169 z nich bylo přijato. Tedy z našich nejzdatnějších matematiků se na víceleté gymnázium nedostala ani polovina,“ uvádí Straková. Jinými slovy, děti, které aspirovaly na osmiletá gymnázia a případně se na ně i dostaly, nemají v testech automaticky lepší výsledky než ty, které zůstaly na základní škole.

Pro koho se víceleté gymnázium (ne)hodí

Osmiletá a šestiletá gymnázia byla založena proto, aby poskytla podnětné studijní prostředí nadprůměrně inteligentním dětem. Ukazuje se ale, že jsou na nich kromě mimořádně nadaných také ty, které sem dostala tvrdá příprava a ambice vysokoškolsky vzdělaných rodičů, zatímco řada velmi inteligentních dětí naopak zůstává i na druhém stupni (možná zbytečně) na základních školách.

Při rozhodování, zda dítě na gymnázium přihlásit, by rodiče měli vzít v úvahu nejen jeho prospěch, talent a chuť učit se, ale i psychickou zralost a odolnost. „Osobně bych víceleté gymnázium doporučila jen vyloženě studijním typům a dětem, které jsou zralé i po psychické stránce. Ostatní to mohou zpětně vnímat jako násilné přerušení dětství,“ říká například ředitelka pražské Základní školy Kladská Kateřina Vávrová. „Hlavně kluci nebývají v páté třídě na takový krok mentálně připraveni. Změna studijního režimu, vyžadující podstatně větší samostatnost a kázeň, jim nesvědčí. Když už víceleté gymnázium, tak raději až po sedmé třídě šestiletou variantu,“ dodává ředitel Základní školy T. G. Masaryka v Českém Krumlově Josef Haláček.

k víceletým gymnáziím mají i další oslovení ředitelé základních škol a nelze se jim divit. Jednak spolu s žáky odcházejí i finance, jednak třídy přicházejí o takzvané „tahouny“–motivované děti podněcující spolužáky k lepším výkonům. Leckde se pak slučují třídy a o druhém stupni se mezi rodiči šušká, že není kvalitní tak, jako byl ten první. Chuť a snaha dostat dítě včas pryč, pokud to jen trochu jde, jsou o to větší a problém se prohlubuje. Kdo by chtěl nechat potomka ve třídě s těmi nejhoršími, když ostatní odejdou?

Občas má vzniklý tlak i pozitivní efekt. Na některých školách se už ředitelé na zkvalitnění výuky od šesté třídy výš cíleně zaměřují. „Snažíme se udělat druhý stupeň takovým, aby od nás žáci odcházet nechtěli. Rozšířili jsme nabídku nepovinných předmětů. Kromě angličtiny se děti mohou učit čtyři další jazyky nebo chodit na cvičení z předmětů, které je zajímají a o nichž si myslí, že se jim budou jednou věnovat v budoucím studiu,“ říká ředitelka opavské Základní školy Šrámkova Ivana Chramostová.

Zpět na základní školu

Téměř v každé třídě primy se najde jedenáctiletý student, který se na gymnázium dostal, ale úplně tam nepatří. Učivo nezvládá a trápí se. Rodiče pak stojí před nepříjemným rozhodnutím – co dál? Čekat, jestli si dítě zvykne, nebo zvolit návrat na základní školu? „Stává se, že se děti na zkoušky s pomocí rodičů a cvičných testů vyloženě nadřou, což ale neznamená, že jsou zralé a samostatné natolik, aby obstály před požadavky gymnázia. Návrat na základní školu mezi bývalé spolužáky navíc vnímají jako prohru, a tak raději zvolí úplně jinou základku, kde je nikdo nezná,“ sděluje svůj postřeh ředitelka Hana Žampová ze Základní školy Slovenská v Praze 2.

Najdou se ale samozřejmě i děti, které s přestupem na víceleté gymnázium přímo rozkvetou. „Na základce jsem byla tak trochu za podivínku, dalo by se říct, že mě spolužáci šikanovali. Nechápali, že mě víc než praštěné seriály zajímají dějiny antického Řecka. Ani s učiteli jsem si moc nesedla,“ vzpomíná dnes už septimánka Hanka, která kdysi odešla ze základní školy na osmileté gymnázium. Na něm podle svých slov chytila ten správný vítr. „Výuka byla najednou daleko zajímavější, profesoři se k nám chovali s respektem i přesto, že nám bylo sotva jedenáct. Vykali nám a byli nápomocní. S ponižujícím přístupem základky se to zkrátka nedá srovnat, byla jsem z toho v sedmém nebi,“ říká Hanka, která se nyní připravuje na studium historie na filozofické fakultě.

Příznivci víceletých gymnázií argumentují tím, že je tento typ škol důležitý pro rozvoj mimořádně talentovaných dětí, a tím i pro rozvoj celé společnosti. Proti tomu nelze jistě nic namítnout. Otázka je, kolik dětí na ně má odcházet. A jak docílit toho, aby to byly ty, které na ně opravdu patří.