Tisková zpráva: Školy je třeba více otevřít světu

(c) Jiří Coubal

Představujeme druhou z vizí strategického dokumentu Vzdělávání přede-vším, který shrnuje priority rozvoje vzdělávacího systému na další čtyři roky.

Praha, 26. září – EDUin, společně s dalšími 17 organizacemi, které se orientují na oblast vzdělávání, připravil strategický dokument shrnující hlavní priority vzdělávací politiky pro další sněmovní období. V současnosti probíhají jednání se zástupci politických stran ve snaze najít na těchto prioritách shodu a pokusit se je prosadit do stranických politik. Druhou vizí, kterou dokument představuje jako klíčovou pro další rozvoj, je nutnost otevřít školy vnějšímu světu, aby došlo k účinné konvergenci vzdělávání s potřebami a očekáváními světa, do nějž absolventi škol vstupují. To se týká zejména učitelské profese, pestrosti škol v systému, rozhodovací autonomie ředitelů, úzkého vztahu s neformálním vzděláváním a budování potřeby občanské participace v demokratické společnosti.

České školy jsou dodnes relativně konzervativním prostředím, v němž částečně kvůli kontinuitě uvnitř vzdělávacího systému a částečně kvůli kontroverzním regulacím dochází k nespojitosti vzdělávání s potřebami rychle se měnícího světa okolo. Nejde o to podřídit vzdělávání aktuálním potřebám pracovního trhu, nýbrž o to snažit se prostřednictvím větší otevřenosti škol vyvolat aktivnější interakci a následný progres. To vše pod kontrolou a rozhodovací pravomocí rodičů a škol.

Zákon o pedagogických pracovnících do značné míry znemožňuje vstup absolventů VŠ do učitelské profese, což je při stávajícím – a stále se prohlubujícím – nedostatku učitelů významný a velmi pravděpodobně dlouhodobý problém.

Současná politika MŠMT omezující vznik neveřejných škol povede v konečném důsledku k menší pestrosti v rámci vzdělávacího systému. Jakkoliv je otázka možného rozpadu systému pod tlakem příliš velkého množství takových škol na místě, za současné situace a počtu žáků v neveřejných školách (výrazně pod 2 %) je taková politika zbytečně restriktivní.

Politický vliv na jmenování ředitelů škol a jejich podřízenost při rozhodování o rozvoji škol politickým zájmům zřizovatele vede ke snížení potenciálu rozvoje škol bez nutnosti změny vzdělávací politiky.

Stále více vzdělávání se odehrává mimo formální vzdělávání. Hledání cest, jak propojit formální a neformální vzdělávání může v konečném důsledku pomoci školám udržovat krok s vývojem okolního světa.

Vzdělávání a výchova k občanství v demokratické společnosti jsou v současném vzdělávacím systému významně potlačeny. To je třeba změnit, v individuálním i společenském zájmu.

Olga Žáková, koordinátorka kampaně Vzdělávání přede-vším, řekla: „Vztah školy a společnosti je zcela zásadní pro samotnou legitimitu škol jako sociálních institucí. Jinými slovy, pokud škola nezačne reflektovat změny v okolním světě, může relativně rychle pozbýt svou společenskou důležitost a s tím i oprávnění na existenci. Takový vývoj může mít velmi závažné společenské důsledky.

2
Přidat komentář

avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
ŠtěpánZdeněk Recent comment authors
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Zdeněk Sotolář

Současná politika MŠMT omezující vznik neveřejných škol povede v konečném důsledku k menší pestrosti v rámci vzdělávacího systému.

Tož a jak je to v mýtickém Finsku s tou pestrostí? KOlik soukromých škol a kolik VG tam je?

Štěpán Kment

Je otázkou, zda školy musí reflektovat změny okolního světa.
Základem je, jestli na ně nazíráme jako na sociální instituce, které jsou ovládány společností, a proto se musí přizpůsobovat jejím požadavkům, ať už z pohledu kulturní reprodukce/výcviku kompetencím/sociální mobilitě… Anebo jestli školy bereme (v rámci konceptu neo-institutionalismu) jako naopak strůjce společnosti, kteří konstruují a zprostředkovávají kulturu jako každodenní znalosti, tedy modely světa, které lidé pak využívají k formování společného vnímání reality, a z nich odvozují smysluplné akce, motivace, emoce apod.