Aktuálně.cz: Klaus nemá strategii, chce jen do bodu nula

ilustrační foto (c) Kateřina Lánská, EDUin

Publikujeme rozhovor Šárky Mrázové s Bohumilem Kartousem, který se týká vzdělávací politiky a kroků, které prosazuje poslanec Václav Klaus, ml. EDUin vydal začátkem února již Čtvrté vydání Auditu vzdělávacího systému ČR. Analýzu si můžete přečíst ZDE, shrnující infografiku najdete ZDE. Text vyšel 12. 2. na zpravodajském webu Aktuálně.cz.

 Přijímání dvouletých dětí do školek bylo podle Bohumila Kartouse ze vzdělávacího centra EDUin původně určeno pro matky, které mají existenční potíže. Nyní chce skupina poslanců opatření rychle zrušit. Podle Kartouse jde o populistický krok, který neřeší špatné financování předškolního školství. Na jeho problémy upozorňuje také Audit vzdělávacího systému v ČR, který EDUin zveřejnil.

Návrh poslance Václava Klause mladšího (ODS) na zrušení povinnosti přijmout dvouleté děti do školky se na vládu dostane v následujících týdnech. Proč jste proti?

Možnost umisťovat děti od dvou let se stala tématem nešťastného mediálního zkreslení. Je potřeba se podívat, s jakým záměrem opatření vzniklo – pomoci samoživitelkám, tedy lidem, kteří jsou v tísnivé sociální situaci. Co dítěti pomůže, že bude doma s existenčními obavami stresovanou, zoufalou matkou, která nemá žádné peníze na to, aby ho uživila?

To nedává smysl. Samozřejmě lidé s nadprůměrnými příjmy, ale i středostavovské rodinky si soukromé jesle a chůvy budou moci i nadále dovolit. Problém české politiky je, že se na problém dívá úzce resortně.

Ve velkých městech je obvyklé, že se matka vrací do práce dříve. Může pak hrozit, že školkám nebude stačit kapacita. A malé obce se bojí, že jim povinnost zatíží rozpočet…

To je důsledek politického handicapu. Místo toho, aby opatření směřovalo k potřebným, jeho plošná podoba způsobí takovýto problém. Ale podívejme se, kde je jeho jádro, což oportunisté typu Klause mladšího neříkají: v tom, že ČR se chová jako zaostalá země a dlouhodobě drasticky podhodnocuje investice do vzdělávání.

Vyplývá to opakovaně z Auditu vzdělávacího systému v ČR, který jsme nedávno už počtvrté vydali, a shodnou se na tom všichni nezávislí odborníci bez rozdílu. Nejsou kapacity? Učitelky v mateřských školách jsou přetížené, protože mají na starosti příliš velké skupiny? Nejsou motivované, protože pracují za směšnou mzdu?

Které západní země by mohly jít příkladem?

V západních zemích je zcela běžná institucionální podpora od útlého věku dítěte. Například ve Skandinávii je zajištění mateřské školy od jednoho roku života právním nárokem a nevšiml jsem si, že by to mělo zásadní dopad na osobnostní vývoj dětí v těchto zemích. Navíc to přece ale neznamená, že všichni začnou umisťovat děti do institucionální péče.

EDUin opakovaně poukazuje na to, že v Česku neexistuje „evidence-based“ vzdělávací politika. V čem je problém?

Na ministerstvu školství mají povinnost tyto zprávy zpracovávat, ale málokdy se dostanou na veřejnost. Tutlají to někde uvnitř, aby se to nemohlo rozporovat. Systémová opatření ve skandinávských zemích jsou plánována detailně a veřejně, s dlouhým horizontem dopadu.

Když ve Finsku probíhala kurikulární reforma, na webu byl detailní plán jejího postupu a vysvětlení ředitelky Národní rady pro vzdělávání, proč se to všechno děje. V angličtině, prosím. Jak směšné je v porovnání s tím české politické pinožení… V našem auditu na to upozorňujeme v mnoha ohledech, kromě peněz je nekoncepčnost největším problémem. Jsou to spojené nádoby.

V Senátu se minulý týden kvůli dvouletým ve školkách pořádalo veřejné slyšení. Člen vaší správní rady, pedagog Marek Herman, novinářům řekl, že je potřeba zabránit nebezpečnému trendu EU dávat čím dál menší děti do institucí. Zdá se, že ani ve vaší instituci nejste jednotní…

Pokud zajistím, aby všechny děti vyrůstaly v prostředí spokojeného a existenčně neohrožovaného rodinného života, jsem pro, aby se stát zbytečně nepřepínal ve snaze o institucionální péči. Marek (Herman) ale evidentně nebere v potaz, že tento ideální stav nikdy nenastane. Už na to v reakci na tyto jednostranné a neobjektivní pohledy upozorňoval někdejší ministr školství a psycholog Stanislav Štech.

Když dítě žije s matkou či rodiči v prostředí existenční nouze a permanentní deprivace, takové podmínky nelze naplnit.

Speciální pedagog Jiří Halda pak prohlásil, zda se vůbec vyplatí „podporovat kariéristické ambice matek“ a pak platit za péči o citově zanedbané děti. Není ale na rodičích, jak se rozhodnou?

Poskytnutím práva na umístění dítěte do školky nedochází automaticky k tomu, že se všechny matky vrhnou na kariéru. Znovu poukazuji na to, že jde o možnost primárně pro ty rodiče, kteří žijí v existenční nouzi, mít větší šanci z ní vybřednout.

Je komické se domnívat, že dobře zajištěné rodiny se budou okamžitě zbavovat svého privilegia být doma s dětmi. Sám se jako rodič střídám se svojí manželkou v péči o naše děti. Jednak proto, že se moje žena skutečně potřebuje vrátit zpět do běžného pracovního života, jednak proto, že bych se sám okrádal o to nejcennější. A ti rodiče, kteří mají prostředky a zároveň nemají potřebu být se svými dětmi, si stejně zaplatí chůvu nebo soukromé jesle.

Poslanecký návrh obsahuje i zrušení povinné školky pro předškoláky, opatření zatím není příliš úspěšné. Proč jste také proti?

Předškolní rok vzdělávání byl zaveden zejména proto, aby se pomohlo dětem ze sociálně slabého prostředí. Problém je, že ani rok nestačí na snížení handicapu, který si tyto děti přinášejí do školy. Bohužel, ta novelizace není šťastná. Stát to za daného stavu a kapacit nevyřešil jinak, než že plošně zavedl povinnost. Přináší to nové problémy, školy musí oslovovat rodiče a ptát se, jestli se děti rozvíjejí. A zároveň to neřeší problém sociálně slabých. V mnoha případech to ale pomohlo.

Co by tedy podle EDUin měl stát udělat?

Měl by se vytvořit meziresortní program podpory ohrožených rodin. Cílem poslance Klause není představit strategii vzdělávání – žádnou nemá -, ale vrátit se do bodu nula a zrušit novelizace, které udělaly minulé vlády. Nemůžeme nadále pokračovat ve vrstvení chaotických změn. Pojďme vzdělávací systém kultivovat, pracovat s daným stavem a legislativním rámcem, jehož cíl je správný. Pojďme se snažit dostat do vzdělávání více peněz a snažit se dílčí problémy překonat díky příčetné vzdělávací politice.

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

avatar
  Subscribe  
Upozorňovat mě na