Co je a co není filmová výchova – a proč ji potřebujeme

ilustrační obrázek. by Lisa Sunde (flickr.com)(CC BY-NC-ND 2.0)

Pohyblivé obrázky provázejí děti v každodenním životě, ovšem školní výuka se filmovému médiu věnuje sporadicky. Text Filipa Kršiaka a Jany Königsmarkové vysvětluje, proč filmovou výchovu potřebujeme a proč by měl film v hodině sloužit jinak než jako nosič tématu pro diskusi. Autoři textu se popularizaci filmové výchovy věnují dlouhodobě, více se o jejich aktivitách dočtete na blogu Filmová výchova ZDE.

„Filmy jsou natolik součástí našeho života, že je těžké si představit svět bez nich. Těšíme se z nich v kinech, domovech, kancelářích, autech, autobusech i letadlech. Nosíme je s sebou v našich laptopech a iPodech. Stiskneme tlačítko a přístroje vykouzlí film pro naši radost,“ říkají uznávaní filmoví teoretici David Bordwell a Kristin Thompson v úvodu knihy Umění filmu. Zmiňují druh umění, který denně ovlivňuje většinu populace přinejmenším ve stejné míře jako literatura.

Na každé škole se s filmem už nějak pracuje, menší děti chodí do kina, někde učitelé pouští filmy pro ilustraci tématu nebo vytvářejí v hodinách krátká, často animovaná, videa. Je skvělé, že film organicky do škol prorůstá, ale domníváme se, že je na čase ho promyšleně začlenit do různých školních předmětů i jako samostatný předmět – filmovou výchovu.

Co je a co není filmová výchova
Audiovizuální, mediální či filmová výchova? Tři termíny, které se navzájem prolínají, ale každý je rozdílný. Mediální výchova pohlíží na téma tištěných, rozhlasových, digitálních i televizních médií okem sociologa. Audiovizuální výchova se věnuje tomu, co není film, například videa na Youtube, seriály v televizi apod. Filmová výchova je uměnovědný obor zaměřený na (hrané a dokumentární) filmy od krátkometrážních až po celovečerní.

Jak filmovou výchovu definuje RVP
Na školách je možné filmovou výchovu oficiálně učit od podzimu 2010. Bohužel, kvůli náročnosti, nepřipravenosti učitelů a možná i určité nechuti, se tento předmět příliš neujal.

Podle Rámcového vzdělávacího programu se pozornost ve volitelném předmětu Filmová/audiovizuální výchova pro gymnázia soustřeďuje především na: „vytvoření záměru a konceptu filmového/audiovizuálního díla,“ na „tvorbu vlastního filmového/audiovizuálního díla,“ „individuální tvůrčí zkušenost při tvorbě filmového/audiovizuálního díla“ a „prožitek individuální tvůrčí zkušenosti“. Tento praxi zdůrazňující, podle našeho názoru idealistický, model ovšem klade i podle autorů tohoto RVP velký nárok na pedagoga, podmíněný tím, že vznikne nový filmově výchovný obor na pedagogických fakultách. Je zajímavé, že i Markéta Pastorová (dříve VUP, iniciátorka F/AV), nedávno připustila, že je možná načase revidovat nastavenou podobu filmové výchovy.

Je třeba rozvíjet divácké kompetence
Neříkáme tím, že by nebylo skvělé, kdyby na školách existovali ideální pedagogové filmové výchovy, kteří by měli prostor pro soustředěnou práci s několika dětmi ve skupině, s nimiž by mohli tvořit filmy a diskutovali o nich.

I když se s autory RVP neshodneme na pojetí toho, s jakým důrazem kladou do popředí praktickou tvorbu, nerozumíme totiž především jejich jednosměrné koncepci: produkce –> recepce –> reflexe (považujeme totiž všechny zmíněné složky za rovnocenné ve všech fázích didaktické činnosti), ale to jsou v této fázi (v praxi téměř neexistující filmové výchovy) jen drobné výtky.

Má mít film ve škole stejný prostor jako literatura?
Školní svět, kde by filmová výchova (praxe + reflexe) měla stejný prostor jako literární výchova kombinovaná s tvůrčím psaním, nám připadá ideální, ale zároveň nerealistický. Podle našeho názoru je v tuto chvíli základním stavebním kamenem filmové výchovy na středních školách nastavení kritického myšlení a důraz kladený na divácké kompetence, které je třeba dále rozvíjet. Tedy věnovat se hlavně filmové výchově zaměřené na diváctví.

I tak se obáváme případných výmluv, že „to nejde“, že „na to není čas“, že „je to moc složité“, že „je každý učitel rád, že obsáhne svoji výuku“ apod. Ale přeci každý učitel češtiny by měl mít dokonalé předpoklady pro interpretační a analytická zkoumání filmového vyprávění, dějepisci zase mohou interpretovat dokumentární filmy pohledem na interpretaci dějin a událostí, výtvarníci jsou odborníky na obraz, svícení, barevné tóny a takto bychom mohli pokračovat. Film může být nástrojem, ale stejně jako text, nesmí být nástrojem tupým – pasivně přijímaným.

Ne filmový dějepis, ale filmová výchova
– Filmová výchova nesmí být primárně informativní (poznatky, nauka)

– Filmová výchova je primárně formativní (výchovná, proměňuje esteticko-etický vztah k umění i ke skutečnosti)

Pokud mluvíme o filmové výchově zaměřené na kultivaci diváctví, často se setkáváme s potřebou směšovat filmovou výchovu s filmovým vzděláváním (filmový dějepisem). Využijme srovnání s literaturou – ta už mnoho let prochází četnými teoretickými boji o svou podobu pohybujícími se někde mezi memorováním nepodstatností typu „kdysekdonarodil“ a různými nicneříkajícími interpretačními hrami. Moderní literární výchova prosazuje výchovu literaturou, spíše než o literatuře.

Podobně moderní filmová výchova k diváctví nespočívá v nekritickém přejímání informací z filmu, které slouží k rozvíjení diskuse. To je totiž v praxi často zavedený omyl (nebojíme se říct chyba). Pustí se film (nejčastěji dokumentární) a na jeho téma se diskutuje. Nediskutuje se o filmu, o tom, JAK něco sděluje, ale diskutuje se o tématu. Toto je obecně dost problematický postoj, ve kterém film slouží jako pramen „pravdivý“ a nezpochybňovaný, i přes to, že už samotné sdělení je emocionálně zabarveno atd. Podobné aktivity bohužel mohou vést k opaku kritického myšlení.

Kultivovaný a kritický divák – náš cíl
Ideálním cílem je kultivovaný divák motivovaný k celoživotnímu diváctví a vzdělávání. Chceme vychovávat diváka, který je schopný estetického i emocionálního prožitku, diváka kriticky myslícího, který skrze porozumění filmu, tvořivé práci s ním a rozlišování různých autorských přístupů poznává sám sebe, uvědomuje si svou pozici ve vztahu ke skutečnosti a k druhým lidem, zaujímá k sobě i ke světu stanoviska, etabluje v sobě etické cítění a systém hodnot, za kterými si bude stát.

Cílem filmové výchovy není vytvořit popleteného historika, ale kultivovaného diváka a člověka. Film je dokonalým nástrojem, protože nabízí skupinovou interakci diváctví, nemluvě o samotné tvorbě.

S filmovou výchovou, stejně jako s literární výchovou, je potřeba začínat odmala a posilovat filmovou gramotnost ostatních věkových skupin. Nebát se práce s dospělými a se seniory. Ti všichni mají právo mluvit novým, moderním jazykem, jazykem filmu.

Naše pojetí není jediné ani jedinečné, ale zjednodušuje oficiální pojetí filmové výchovy jako volitelného předmětu. Tento text je jedním z příspěvků do diskuse, kterou hodláme vyvolat. Spíš než o prosazení jediného správného přístupu nám jde o to, abychom začali hledat cestu k tom, aby se filmová výchova stala pevnou součástí školní výuky.

Filip Kršiak – dříve garant filmové výchovy na Letní filmové škole a člen Pracovní mezirezortní skupiny MKČR a MŠMT pro filmovou výchovu; aktuálně spoluautor a hlavní vedoucí letního filmového soustředění pro děti a mládež, dále kurzů pro učitele filmové výchovy, koordinátor Cinema Studies a spoluautor Základy filmové a televizní kultury a Realita a film (U3V Masarykovy univerzity).

 

Jana Königsmarková je lektorka filmové výchovy, zároveň připravuje metodické příručky pro filmovou výchovu a věnuje se také vzdělávání v literatuře za doby normalizace.

 

ilustrační obrázek. by Lisa Sunde (flickr.com)(CC BY-NC-ND 2.0) 

 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

9 komentářů k "Co je a co není filmová výchova – a proč ji potřebujeme"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jana Petrů
Jana Petrů
2 years 29 days ago

Prosím vás, a proč všichni a povinně? Jako zájmová činnost, proč ne… Nepřeháníme to už? To ať se studenti gymnázií radši naučí pracovat rukama!

L.snirch
L.snirch
2 years 29 days ago
S článkem plně souhlasím, kultivaci by český národ potřeboval jako sůl a filmová tvorba stejně jako literatura k tomu slouží. Ale nesmí se pojmout jako literární či filmový dějepis, ale jako prostředek k rozvíjení kritického myšlení, estetiky, vkusu, schopnosti vyjádřit vlastní pocity, názor, schopnost vzájemně diskutovat, naslouchat si, rozvíjet empatii. Je toho hodně, ale přes praktické osnovy to neprojde, byť je to pro život mnohem důležitější než nějaké encyklopedické znalosti odpapouškované studenty. Sám jsem si to vyzkoušel prostřednictvím Filmového klubu, kterž jsem pro studenty vedl, studenty to nadchlo, učitelky češtiny ti zpražily jednou větou: Není to v osnovách. A to… Více »
Jana Petrů
Jana Petrů
2 years 29 days ago

Vždyť to sám píšete, pane Snirchu – v sobotu večer, kdo se chytne… – to je ideální. Mně na tom vadí ta povinnost. Ke kultuře nemůžete nikoho nutit. Tím, že všechno dáváme befelem, bereme lidem svobodu i schopnost vybrat si, rozhodnout se. Důsledky jsou již patrné.
A další rozpor vidím ve snaze kultivovat, rozvíjet kritické myšlení atd. a proti tomu povinné testování a la Pavlov.

l.snirch
l.snirch
2 years 27 days ago
V sobotu večer, protože jsem tehdy nedělal ve školství. S dětmi dělám celý život (turisták, putáky, skaut, Filmový klub), nyní i 4 roky učím a zkouším témata zapojovat, i když učím matiku a právo a těch možnosti tedy moc nemám než kdybych učil jiné předměty. Ke kultuře se nedá nutit – stejně jako k matice, češtině, dějepisu, chemii – může zaujmout, ale musím mít prostor. Matiku, češtinu,… máme povinně a nikdo neprotestuje. Proč ne filmovou tvorbu – jaký je mezi ní rozdíl oproti povinné Babičce (promiňte paní B.N.)? Co může (nemusí) dát dnešnímu člověku více – kritický pohled na dnešní… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 29 days ago

Potřebnost filmové a mediální výchovy netřeba zdůvodňovat. Ale, každý nový předmět může být zařazen jedině na úkor jiného předmětu. Kdo si vytáhne Černého Petra? Obvykle ustoupit nechce nikdo. A to ve frontě stojí další (alespoň na základní škole se šikují zastánci dalších samostatných předmětů, např. etické výchovy, na mnoha školách vznikly samostatné předměty z průřezových témat, Chládek plánuje další hodinu tělocviku). Šel bych raději cestou integrace: receptivní část do češtiny, produktivní do informatiky. Třeba. V žádném případě však n přílepkováním do stávajícího RVP, ale na základě důkladné revize RVP.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 29 days ago

Vypadlo mi „e“, ne přílepkováním.
P.S. Eduine, proč tady nejde dělat opravy?

L.snirch
L.snirch
2 years 29 days ago

Souhlas – revize RVP, ŠVP a začlenit do stávajících předmětů (ČJL, ITE)

Stejně tak z jiného soudku finanční a právní gramotnost, mělo by být na každé SŠ ….

Těch změn na RVP je mnoho, aby se stala škola smysluplnou i pro život 21. století a na nároky, které na každého občana jsou.

Kde ubrat zbytečného papouškování – rezervy jsou, když se bude chtít…

Mělo by se provázaně a kontinuálně navazovat na ZŠ.

Jana Petrů
Jana Petrů
2 years 29 days ago

Domnívám se, že k tomu, o čem píšete, pane Sotoláři, není třeba revidovat RVP. Cíle se nemění a prostředky k jejich dosažení jsou na školách.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 29 days ago
Já myslím, že zmatek už je právě v těch cílech. Jedny cíle formuluje Zákon, druhé RVP, obecně se předpokládalo, že cílem bude rozvoj KK. Máme také dokument o základních gramotnostech a standardy některých předmětů. A memorandum ajťáků. Já bych viděl revizi RVP mj. v úplném vypuštění (stejně nepovinného) učiva. Dalším důvodem k revizi jsou poněkud „rozmazaná“ průřezová témata (neobsahují výstupy) a nejasně ukotvené doplňky, finanční gramotnost, filmová výchova. (Nemluvím o blbostech, které tam vnutily meziresortní jednání.) Samozřejmě že integraci filmové výchovy nám nic nebrání už nyní. Musíme však volit mezi tím, zda to chceme nechat jen na školách, nebo považujeme… Více »
wpDiscuz