Daniel Münich: Koho opravdu zajímá, proč děti nemají rády školu?

ilustrační obrázek. by greg westfall (flickr.com) (CC BY 2.0)

K rozhovoru s Danielem Münichem nás inspiroval jeho blogový příspěvek nazvaný Učení mučení (ZDE). Münich v něm rozebírá varovné výsledky šetření PISA a TIMSS. Ty ukazují, že už tak nízká obliba školy u českých čtvrťáků s věkem dále klesá. Münich se problému věnuje v samostatné studii nazvané Srovnání obliby školy a matematiky pohledem mezinárodních šetření (ZDE). V rozhovoru mimo jiné uvádí, že kvalita učitele s diplomem příliš nesouvisí a averze žáků ke škole je tématem, které rozhodně vyžaduje pozornost a podrobnější výzkum.

Co bylo hlavním důvodem pro vypracování studie věnované oblibě školy u dětí?

Udivovalo nás, že toto téma u nás málokoho vzrušuje. Že není vidět snahu přijít příčinám na kloub a situaci začít měnit k lepšímu. Téměř se tím nezabývá náš pedagogický výzkum, ministerstvo školství se donedávna také tvářilo, že se ho to netýká, a velká část učitelské obce budí dojem, že ten problém je smyšlený. Stručně řečeno jsme vnímali společenskou apatii.

Komu je vaše studie primárně určená? A jaký dopad si od ní slibujete? 

Daniel Münich
Daniel Münich

Naše studie nemá ambice identifikovat prvotní příčiny, náš záměr byl ten problém nasvítit, aby se odpovědi a cesty k nápravě začaly hledat. Studie je určena hlavně těm, kteří mohou v dané věci něco udělat: novinářům, kteří to téma budou udržovat při životě, akademikům, kterým předestíráme řadu nezodpovězených otázek, tvůrcům vzdělávací politiky, kteří mají hledat cesty ke změně.

Proč je počet českých dětí, které tvrdí, že do školy chodí nerady, téměř dvojnásobný oproti průměru v ostatních evropských zemích zahrnutých do šetření?

Nevím. To jsme zatím nezkoumali.

Tak jinak. Jaké jsou hlavní závěry vaší studie?

Velmi nízká obliba školy a učení se v Česku je do velké míry způsobena negativními postoji chlapců a to zejména v 8. třídách. Ve 4. třídách Česko vykazuje abnormálně vysoký podíl dětí rodičů s nízkým vzděláním, které mají školu velmi rády. To však již neplatí v 8. třídách. Kvantifikovatelné údaje o učitelích, jako pohlaví, věk a délka praxe, nevykazují zásadnější vztah s oblibou školy a učením se matematice.

Co podle vás klukům ve škole chybí?

V tomto směru nejsme žádnou výjimkou, jen ten rozdíl u nás je větší než jinde. Opět, toto jsme nezkoumali, protože na to ta mezinárodní data nestačí.

Může být příčinou skutečnost, že se s dívkami a chlapci nezachází ve škole rovnoprávně. Že při stejných výsledcích jsou dívky ve škole hodnocené lépe než chlapci?

Možné to je, ale zatím je to jen jedna z řady spekulací.

Čemu přičítáte tak prudký nárůst nechuti k matematice mezi čtvrtou a osmou třídou? Čtvrťáci jsou někde mezi průměrem, odpovídali tedy, že mají počty rádi nebo dokonce velmi rádi. U osmáků je tomu výrazně jinak.

Mám v hlavě jen hypotézy. Problém zřejmě bude někde v metodách a obsahu výuky a v přístupu učitelů, tedy v učitelích na druhém stupni. Okolní svět a společnost se za poslední čtvrt století hodně proměnily, zatímco průměrná česká škola se tak moc nezměnila. A více se ten nesoulad projevuje na druhém stupni než na stupni prvním. Opět – velké a důležité téma pro další empirický výzkum.

Významná – a pochopitelná – je korelace slabých školních výsledků a odporu ke škole. V osmých třídách se pak přidává i faktor nízkého vzdělání rodičů. Není tomu ale tak na prvním stupni. Proč mají děti méně vzdělaných rodičů školu v prvních letech tak rády?

Úroveň vzdělání rodičů nám přibližuje, v jakém sociálně-kulturním zázemí děti vyrůstají, ale změřit se to dá jen obtížně. Hádám, že nástup dětí rodičů s nižším vzděláním na první stupeň školy otevírá těmto dětem okno do světa, které těm ostatním dětem otevřeli rodiče již předtím doma. Proto se těm dětem ve škole líbí. Ale je to jen moje hypotéza.

Co z vaší studie vyplývá v otázce osobnosti učitele? Jak se zdá, věk a praxe nehrají takovou roli.

Naše analýza se tohoto tématu dotkla jen lehce. O učitelích totiž v datech TIMSS není mnoho informací. Ale ty základní snadno kvantifikovatelné atributy jako je věk a délka praxe se ukazují jako málo relevantní pro to, jak moc se dětem ve škole líbí a jak se rády učí. Naše zjištění tak zapadají do převládajících zjištění zahraničních studií, že tyto atributy, včetně například vlastnictví titulu, s kvalitou výuky moc nekorelují.

Znamená to tedy, že současný požadavek, aby měli všichni učitelé diplom z pedagogické fakulty, se nejspíš mine účinkem a na kvalitě výuky se to příliš neprojeví?

Jsem v tomto směru skutečně skeptický. Určitě ničemu nepomůže, že budou muset ze škol odejít někteří učitelé s dlouholetou praxí, která má větší význam, než nějaký formálně dodělaný diplom. Formální požadavky na různé certifikáty se sice snadno zavádějí do praxe, ale jejich přínos je diskutabilní. Zvýšit reálnou kvalitu učitelů a výuky je úkol mnohem obtížnější a vyžaduje čas.

Jaká doporučení směrem k posílení kladného vnímání české školy vás napadají?

Měli bychom se o vzdělávání a fungování školství více zajímat, klást si více otázek a vyvíjet mnohem větší úsilí v hledání odpovědí na ně.  V armádě se říká, že bez spojení není velení. Ve školství platí, že bez dobrých informací není dobré řízení.

——

Daniel Münich vystudoval elektrotechniku na ČVUT FEL, absolvoval stáže na Pittsburgh University a University of Michigan v USA a v roce 1998 získal doktorát v oboru ekonomie na Univerzitě Karlově. Působí v institutu CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, kde vede think-tank IDEA a  dlouhodobě se zabývá problematikou ekonomie trhu práce, ekonomie školství a vzdělávání, řízení výzkumu a vývoje. Kromě výzkumné a pedagogické činnosti také působil jako expert či poradce v rámci projektů Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu, OECD, Světové banky a  řady národních institucí včetně Národní ekonomické rady vlády.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

7 komentářů k "Daniel Münich: Koho opravdu zajímá, proč děti nemají rády školu?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 11 months ago
„…velká část učitelské obce budí dojem, že ten problém je smyšlený….“ No, nevím, kde na to pán přišel.Pracovat s dojmy je poněkud divné. Celý ten článek na mě působí dost diletantským dojmem. Samé „asi“, „možná“, „nemáme informace“, nemáme relevantní podklady“. Tak co mají, proboha? Jen jestli ten článek nevyšel jen proto, že je tam eduinsky oblíbené téma nepotřeby pedagogického vzdělání pro učitele.(i když i tadyv článku zazní v podstatě argument, že toto vychází ze zahraničních pramenů, ne z našich,republikových). Pokud někdo provede tuto studii, tak klobouk dolů. To bude na několik let. Protože tuto studii nemůže nikdo vztáhnout jen na… Více »
mestavzdelavani
mestavzdelavani
1 year 11 months ago

Studii, o které pan Münich mluví, najdete ke stažení v perexu rozhovoru.

feřtek
feřtek
1 year 11 months ago
Ono to v tom rozhovoru je. Jde vlastně o sekundární zpracování dat ze studie TIMSS. Jestliže tedy říká, že to či ono nevíme a bylo by k tomu třeba udělat studii, pak proto, že taková data TIMSS neobsahuje. Co se z ní ale vyčíst dá, a o tom je Münichův text, je, kdy a jak se projevuje nechuť českých dětí ke škole. Podle mě je jejím hlavním smyslem upozornit na problém, kterému se jinak moc nevěnujeme. K té nepotřebě pedagogického vzdělání. To si to paní Karvaiová špatně vykládáte. O potřebě pedagogického vzdělání pro učitele jsme naopak jednoznačně přesvědčeni. Jen si… Více »
Šárka Grygerová
Šárka Grygerová
1 year 10 months ago

Dobrý den,
můj názor je, že problém změny vztahu ke škole na druhém stupni tkví v tom, že v tomhle věku se děti přestávají bezvýhradně podřizovat autoritě učitele a někteří učitelé nevědí, jak s dětmi jednat – snaží se uplatňovat svou autoritu, tak jak to ještě donedávna (u předchozích generací) fungovalo. Tím se vztahy zhoršují. Tímhle způsobem se přirozený a vzájemný respekt vybudovat nedá. Je mi jasné, že je to těžké a ne každý na to má předpoklady.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 10 months ago
Stačí si přečíst pár knížek (např. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy), ale i jiné.Nebo zajít na pár velmi dobrých školení (např. Phdr.Jan Svoboda). Tam se dozvíte vše o zvláštnostech jednotlivých věkových kategorií. Pan Svoboda uvádí právě 2 kritická období – 6.a 8. ročník. jsou to období, která spadají do určitého věku dítěte, které se začíná oprošťovat od absolutního vlivu rodiny a školy, začíná vnímat více vlastní já a samozřejmě se v tom ztrácí.Je to období hledání já a vlastního teritoria.To samozřejmě musí mít vliv i na školní výsledky,postoje ke škole a učení vůbec.Hrají tu roli obrovské emoce, neklid,sociální… Více »
Petr Koubek
1 year 10 months ago
Tak 1) něco empírie máme i díky „gačru“ Centra pedagogického výzkumu PedF UK v Praze (monografie jako Česká základní škola nebo Dva světy základní školy a řada odborných článků) 2) výzva k dalšímu experimentování a ověřování hypotéz explikujících dané téma je rozhodně na místě, zejména pro strukturaci debaty – jen by měl někdo principy „DATA DRIVEN managementu“ vysvětlit Sk. 2 MŠMT 3) další vysvětlující pokusy najdeme mezi řádky prací FF MU v Brně (např. monografie Komuniakce ve školní třídě)… Shrnuto: náplní skoro celého dne žáků ve školách, kde tyto převážně kvalitativní, ale metodologicky velmi precizní výzkumy proběhly, je na místo… Více »
Jaroslav Pančocha
Jaroslav Pančocha
1 year 10 months ago

– Doporučuji panu Münichovi a Feřtekovi aby šli do běžné mimopražské základní školy v menším městě tak aspoň 12 let učit – pak by mnohé možná pochopili a nepsali by nesmysly.
Měli by zkusit učit ve škole, kde je padesát učitelek a jeden učitel.
– Dále by si měli oba uvědomit, že učitelé v základních školách prakticky neexistují – jsou jen učitelky. Divíte se potom, že jsou problémy s chlapci ?
– Vědí ti pánové, že bez teoretického vzdělání se nedá učit „jak učit“, ………..

wpDiscuz