E15.cz: Každý nový ministr přijde a má nápady. To je strašné, říká Jiří Trunda

img_6658-1

Publikujeme rozhovor s Jiřím Trundou, ředitelem základní školy Vratislavova v Praze 2. Rozhovor vyšel 9.3. na zpravodajském webu E15.cz (ZDE).

Společné vzdělávání hendikepovaných dětí s ostatními v základních školách se má od letošního září prohloubit. V laických a politických kruzích se však nyní rozhořela diskuze, jestli je tento záměr správný a také – jestli je dobře připraven. „Pokud se problémy rychle nevyřeší, obávám se, že lidé začnou dokazovat, že prohloubit společné vzdělávání prostě nejde,“ říká ředitel pražské základní školy Vratislavova a propagátor inkluze Jiří Trunda. 

Překvapilo vás, že se z inkluze hendikepovaných žáků stalo horké politické téma?

Ne. Bylo by divné, kdyby se z toho tak široké téma nestalo. Žijeme v době, kdy tato témata jsou politizovaná. Spíše se divím, že to nepředvídali jiní. Ti, kteří by měli tu změnu uvést do života. Že tomu nechali volný průběh.

Prezident Miloš Zeman prohlásil v souvislosti s inkluzí, že rychlost kolony je daná nejpomalejším členem, že tedy dítě s hendikepem zpomalí vyučování ostatních.

Nemám informaci, že by byl pan prezident vzdělán v pedagogických vědách a nemám čas se zabývat názory laiků.

Zkušenosti z některých škol, že integrace hendikepovaných žáků je možná, tu jsou, ne?

Ono to není tak, že by existoval nějaký malý vzorek škol, které dokazují, že to možné je. Naopak. Výjimkou je škola, která by neměla zkušenost s integrací nějakého dítěte se speciálními potřebami. Cesta od exkluze k inkluzi probíhá. V mnoha případech, zejména vesnických škol, je to ekonomická nutnost. Kde ubývají děti, nemohou už kvůli ekonomické udržitelnosti provozu školy říkat, že některé děti nechtějí.

Teď se ale debatuje i o tom, jestli má začlenění hendikepovaných na běžnou základní školu vůbec smysl a je pro děti dobré.

Společenská poptávka přece není, abychom v základní škole naučili děti co nejvíc a tečka. Ne. Píše se o šestnácti funkcích, které společnost chce, aby školy plnily. Jsou to role integrační, socializační, a tak dále. Ty funkce není možné plnit, pokud do škol nebude chodit široké rozmanité spektrum žáků. Jak jinak bychom učili o pestré společnosti? Budeme dětem v hodinách říkat, že jsou i jiné děti, které mají nějaké potřeby, a pak je z toho zkoušet? Toho bych se nerad dožil.

Mezi odborníky existuje jednoznačná shoda, že je možné do hlavního vzdělávacího proudu přizvat širší spektrum dětí. To je evidentní. Neznám ovšem nikoho, kdo by chtěl do hlavního vzdělávacího proudu integrovat všechny děti. Existuje jediný odborný spor, když pominu všechny ty politické žvásty okolo, a to, jak široká ta inkluze má být. Všichni víme, že má nějaké hranice, někdo je vidí užší, někdo širší.

Ve sněmovně se jedná o odkladu změn a prodloužení debaty o inkluzi. Byl byste pro?

Pochybuji, že další politická debata kolem toho má smysl. Nejde o nic menšího než o děti. Ty nepřestanou na dva roky chodit do školy, než se domluvíme.

Měla by se tedy inkluze od září zavést?

Určitě. Téměř všichni ředitelé základních škol už dnes nějakými reálnými kroky podporují společné vzdělávání. Mnoho z nich je ale skeptických k tomu nynějšímu projektu. Problémem není sama změna, ale to, jak ta změna probíhá.

Ředitelé nebudou moct od září odmítnout dítě, které potřebuje nějakou zvláštní podporu, když bude mít posudek, že se může učit v základní škole. Je to velká změna?

Ve spádové škole je už dnes jediná možnost, jak odmítnout dítě – naplněná kapacita. Pokud ale nejde o spádovou školu, závisí zatím přijímání dětí, které mají specifické potřeby, do velké míry na řediteli školy. Je přitom řada rodičů, kteří nechtějí, aby jejich dítě chodilo do spádové školy.

A váš názor?

Lidé se domnívají, že možnost nezapsat dítě do spádové školy je demokratický výdobytek. Na Západě za demokratický výdobytek naopak považují, že dítě musí chodit do spádové školy. Ve většině míst tak přirozeně vzniká pestré prostředí.

Jak jde dohromady volnost výběru školy s podporou inkluze?

Je nebezpečí, že rodiče dětí, které nemají specifické potřeby, budou mít tendenci dávat děti do škol, kde tyto děti nebudou. Jsem velkým příznivcem inkluze, musí ale hendikepované dítě integrovat majorita běžných dětí. Pokud je to naopak, je to skrytá zvláštní škola.

To hrozí spíše dnes, nebo až budou nová pravidla inkluze?

Spíše dnes. Myslím, že po změně v řadě škol hendikepovaných dětí naopak ubude.

Co se změní od září pro školy, které zatím nebyly vstřícné k inkluzi?

Prvního září teprve začnou pedagogicko-psychologické poradny vypracovávat posudky novým způsobem. Dítě ale nedostane posudek ve chvíli, kdy tam přijde. To trvá několik týdnů. Nevidím technickou možnost, jak by se od 1. září mohlo něco změnit. Začne se to měnit pomalu.

Jak se to promítne ve vaší škole?

Tato škola je dlouhodobě otevřená dětem, které měly špatnou zkušenost z jiných škol. Pro školy se mnoho nezmění. V Evropě je tento přístup běžný. Nemyslím, že by naši kantoři byli horší než kdekoli jinde. Je ale pravda, že jinde fungují podpůrné systémy, které jsou k tomu zapotřebí. Nemůžeme pořád všechno házet na učitele. Způsob, jakým se nyní změna provádí, se mi nelíbí.

V čem je špatná?

Jsem příznivcem společného vzdělávání, ale vůbec nejsem naštvaný na lidi, kteří z toho mají strach. Kantoři chtějí dobře pracovat a zažívat úspěch. Jinak vyhoří. Musí být na to připraveni. Musí existovat podpůrné systémy. Kapacita pedagogicko-psychologických poraden sotva stíhá současné požadavky, jejich povinnosti ale od 1. září narostou. Neregistruji, že by zvyšovaly počty pracovníků.

Pokud máte horskou chatu pro myslivce, nemůžete se najednou rozhodnout, že od září budete poskytovat služby hotelu all inclusive. To nejde. Nejdříve musíte z horské chaty udělat hotel a vyškolit personál, pak to asi v nějakém zkušebním provozu vyzkoušíte a teprve potom můžete jet naplno. Pokud se k nám nyní přihlásí invalidní dítě na vozíku, nedostaneme ho do třídy, nemáme výtah. Pokud by měl náš učitel učit nevidomé, kde se do září naučí Braillovo písmo? Jak se naučí znakovou řeč?

Kdybychom ale čekali, až budou učitelé připravení, nezměnilo by se nikdy nic.

Jistě není možné čekat, až bude poslední učitel připravený. Každý by ale měl dostat příležitost, aby byl připravený.

Ministryně školství Kateřina Valachová slibuje, že podpora společnému vzdělávání bude.

Proklamativně naslibováno je toho spousta. To vše ale mělo být z mého pohledu nachystáno. Kariérní systém není projednaný. Máme pochyby, že je jeho návrh kvalitní. Vzdělávací standardy nejsou projednány. To jsou přitom věci, které byly slíbeny už několikrát. Standard byl shozen ze stolu naposledy loni a předtím už třikrát. Tak se přece změna neřídí. Měl být připraven seriózní výzkum, nastavený projekt s přípravnou fází, ověřovací fází a ostrou fází. Potom by bylo možné říct: učitelé, když to nezvládáte, musíte změnit profesi.

Jak by se mělo změnit financování?

Financování škol a platy záleží dnes na naplněnosti školy. Čím víc dětí ve škole je, tím více je peněz, zaměstnanců je přitom stejně. Naše škola je na tom poměrně dobře díky tomu, že jsme úplně plní. Podpořit potřebují hlavně vesnické školy. V souvislosti s inkluzí bychom potřebovali podpořit vzdělávání učitelů. Pokud možno tak, abychom po všech čertech nesháněli granty, ale aby peníze šly do rozpočtu školy. Dále podpořit personální zajištění, v první řadě zavést tabulková místa asistentů pedagoga. Nyní musíme dvakrát ročně žádat o zřízení každého místa asistenta.

Jaké tabulkové platy mají asistenti?

Platové poměry těchto pomocných pedagogických profesí by se měly zlepšit. V současné době má asistent pedagoga plný úvazek nastavený na 40 hodin přímé pedagogické činnosti týdně. To je nesmysl. Asistent žáka s Downovým syndromem s ním pracuje v hodinách a věnuje se přípravě. Protože má ale dítě v první třídě dvacet vyučovacích hodin týdně, má asistent poloviční úvazek. Tedy bere tabulkově sedm tisíc hrubého. Že by to v těchto podmínkách chtěly dělat davy lidí, to opravdu ne. Jde nám přitom o to, aby to nebyla jen tabulkově obsazená místa, ale aby to byli kvalitní lidé, kteří vědí, jak pracovat s dítětem s Downovým syndromem, dítětem s ADHD, autistou.

Jak to řešíte?

Školy v této chvíli přesouvají peníze z balíku na odměny pro učitele, aby saturovaly platy asistentů. U nás máme třináct tříd, dvanáct asistentů. Bez nich to nejde. Pokud se tyto problémy rychle nevyřeší, obávám se, že lidé začnou dokazovat, že prohloubit společné vzdělávání prostě nejde. Dokázat, že to nejde, nebude vůbec žádný problém.

Ministryně Valachová zdůrazňuje, že inkluzivní změny se schvalovaly za jejích předchůdců.

To, jak rychle se střídají ministři školství, s problémem souvisí. Co je nejhorší, každý nový přijde a má nápady. Kdyby to politicky řídil a zastřešoval, ale on má každý vize. To je strašné. Myslím, že paní ministryně do těchto problémů spadla nezaviněně, nicméně je za ně odpovědná. Tak jako já jsem odpovědný za tuto školu, a zdědil jsem nějaké problémy, které tu jsou.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

16 komentářů k "E15.cz: Každý nový ministr přijde a má nápady. To je strašné, říká Jiří Trunda"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jakub Malinovský

Pokud tvrdí, že nemá čas se zabývat názory laiků, tak si raději ani nepředstavuji, jak probíhá jeho spolupráce s rodiči. Podpora zamezení možnosti svobodné volby školy a „hlasování nohama“ také svědčí o totalitním myšlení a strachu ze zpětné vazby.

Pěnice Skalicová

……….Společenská poptávka přece není, abychom v základní škole naučili děti co nejvíc a tečka. Ne. Píše se o šestnácti funkcích, které společnost chce, aby školy plnily. Jsou to role integrační, socializační, a tak dále. Ty funkce není možné plnit, pokud do škol nebude chodit široké rozmanité spektrum žáků. Jak jinak bychom učili o pestré společnosti? Budeme dětem v hodinách říkat, že jsou i jiné děti, které mají nějaké potřeby, a pak je z toho zkoušet? Toho bych se nerad dožil………………
A tak by bylo fajn školy zrušit. Stačily by kroužky a kluby. Tam se můžeme socializovat až hanba. Znalostí netřeba.

Pěnice Skalicová

……….Druhou věcí je, že by takové měly být všechny školy. K tomu by ostatně mohla povinná spádovost pomoct. Tomu argumentu rozumím……….
Ježíš, to je zase blbost socialistického rozměru. A budeme se mít všichni povinně rádi a budeme šťastní až do smrti, amen.
Nikdy nebude žádný ideál, ať se nám to líbí nebo ne. je to dáno lidskou přirozeností. Jestliže na jednu stranu hlásáme svobodnou volbu školy (víceleté gymnázium, rodičovská škola, montessori apod.), pak musíme dát volnost ve volbě zcela. Bez spádovosti, bez žádné podmínky. Mě také nikdo nezaručí, že zaměstnání, kam nastoupím, bude pro mě OK – dobrý kolektiv, dobrý šéf …..

wpDiscuz