Hospodářské noviny: Bezzubý řád pro učitele bez kariéry

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 28.6. v Hospodářských novinách.  Věnuje se v něm postojům vůči projednávanému návrhu kariérního řádu a tomu, jaké podmínky potřebují učitelé pro svůj profesní rozvoj.

Z mediální diskuse vzniká dojem, že budoucnost učitelské profese, celého školství a pravděpodobně celého vesmíru závisí na (ne)schválení kariérního řádu. Ministerstvo školství tvrdí, že profesní růst i odměňování učitelů je závislé na nové legislativě, proti čemuž stojí zatvrzelý odpor části učitelské veřejnosti, artikulovaný v petici kolující po internetu.

Schválení či neschválení kariérního řádu, který senátoři vrátili do sněmovny, je vpravdě podružná věc. Ano, abychom byli vůbec schopni hovořit o profesním rozvoji učitelů, je nutné pro to uzpůsobit prostředí a podmínky. Kariérní řád je jednou z těch, která by mohla být za jistých okolností prospěšná. Stejně jako v případě jakékoliv systémové změny ale nelze tvrdit, že pouze jeho samotná existence něco změní, natož k lepšímu.

Diskutovaná podoba kariérního řádu po pravdě řečeno změnu k lepšímu moc neslibuje. Velká většina učitelů by se automaticky dostala na druhý ze tří profesních stupňů. Nikdo nedokáže říct, jaký to má smysl, kromě faktu, že tak bude možné učitelům přidat skokově na platech. To je jistě fajn, ale k tomu není třeba zavádět kariérní řád. Naopak nastupující učitelé budou muset po dvou letech prokázat, že jsou učitelé. Podle čeho to budou prokazovat, není jasné, protože zatím neexistuje požadovaný profil učitele.

Rozhodovat o učitelském bytí či nebytí mají podle návrhu pouze učitelé ze školy, na které adept pedagogického umění působí, a to bez jakýchkoliv objektivních kritérií. Nikoho na ministerstvu školství nenapadlo uvolnit dvouleté atestační období pro ostatní absolventy vysokých škol, takže kariérní řád neřeší ani už teď kritický a dál narůstající nedostatek učitelů. Navíc ministerstvo propašovalo do zákona odstavec dávající úřadu bianco šek na budoucí možné ovládnutí dalšího vzdělávání učitelů ministerskou příspěvkovou organizací. Malá domů v hodnotě stovek milionů pro úřad, který dlouhodobě vykazuje impotenci a nedůvěryhodnost, čehož důsledkem je odpor učitelů takřka k jakékoliv změně, tedy i ke kariérnímu řádu.

S takovým kariérním řádem by se profesní rozvoj učitelů z takřka mrtvého bodu nepohnul nikam. Spíše by se vyčerpal jeden možný potenciální nástroj a zakryl problém. Učitelskou profesi je nutné zcela redesignovat a k tomu je třeba mnohem víc než bezzubého kariérního řádu. Blízká budoucnost přinese kritický nedostatek učitelů a ta střednědobá může současné učitele jejich kariéry úplně zbavit. Z žabí perspektivy současné diskuse to ale vidět nelze.