Hospodářské noviny: Problémy učňovského školství

ilustrační foto. by COD Newsroom (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Jana Záluského, vedoucího přílohy HN podnikání, který vyšel 3.6. v Hospodářských novinách pod názvem Problémy učňovského školství: žákům často chybí motivace, učitelé dají příliš na samotné známky (ZDE). Text vychází ze závěrů nedávného průzkumu, který na učňovských školách provedla společnost Navreme Boheme. Zjišťovala především, jaké důvody vedou žáky k tomu, že školu opouští předčasně, ještě předtím, než získají výuční list.

Neúčast na vyučování, problémy s disciplínou a chybějící zájem o školu. To jsou tři nejčastější faktory, které podle tuzemských učitelů mohou za to, že čeští učňové opustí školu dříve, než mohou obdržet výuční list. Tvrdí to alespoň nedávný průzkum společnosti Navreme ­Boheme, která se zabývá sledováním trendů ve vzdělávání.

Úplně jiné důvody opuštění školy před jejím dokončením ale uvádějí samotní studenti. Nejčastější příčinou toho, že skončí jako nedostudovaní, jsou podle nich špatné známky, které dostali od svých učitelů. Na druhém místě figurují finanční těžkosti, kterým musí během studia čelit. A třetí místo obsadila dlouhodobá nemoc. Na chvostu žebříčku důvodů se pak objevilo například příliš mnoho věcí, které je potřeba se naučit. Roli v předčasném opuštění školy nehraje podle studentů také stěhování, svatba či těhotenství.

Podle názoru tvůrců průzkumu se učitelé při hodnocení příliš zaměřují na dosažené studijní výsledky studentů. „Když jsme zhodnotili data o dosažených známkách studentů, kteří školu opustili, ukázalo se, že špatné studijní výsledky byly důvodem jen v méně než jedné čtvrtině případů, na rozdíl od 70 procent případů, které uváděli samotní učitelé. Problém je nejspíš v tom, že kantoři mají k žákům příliš formální postoj a veškeré hodnocení vztahují v podstatě jen ke známkám,“ říká Jakub Štogr, zakladatel a majitel firmy Navreme Boheme. Ten doporučuje učitelům používat další nástroje hodnocení, zejména slovní.

„Téměř 60 procent předčasně končících žáků se snadno zapojuje do kolektivu a mohou být na trhu užiteční. Každý pátý nedostudovaný může být vedoucí se sociálním cítěním a charismatem,“ cituje Štogr z výsledků projektu PROPOS, který se v minulosti zabýval stejným tématem.

Musíš přispět do kasy!

V průzkumu se také ukázalo, jak významně ovlivňuje učně jejich domácí i komunitní okolí. Když rodiče nemají vlastní děti pod kontrolou, přesunují odpovědnost na školu s tím, že s nimi nechtějí mít potíže. Často vysvětlují, že jsou rádi, že alespoň neberou drogy.

Jako rozhodující moment pro dosahování dobrých známek se ukázal fakt, zda jsou rodiče zaměstnaní. Problémy se studiem také často pramení z velmi malé finanční gramotnosti rodičů, kteří nutí své děti, aby přispívaly do rodinného rozpočtu. Na druhou stranu − průzkum ukázal, že děti, které školu předčasně ukončily, postupovaly proti vůli rodičů, kteří v 82 procentech případů odchod z učiliště neschvalovali.

„Svou roli hraje i složitá situace v rodinách, kde musí dítě dojíždět do školy nebo jeho rodiče jsou alkoholici. Nepřítomnost ve škole je pak velmi často prvním signálem, že student začal pracovat, místo toho, aby chodil do školy. Chybějící hodiny ve škole také bývají výsledkem častého zaspávání,“ komentuje Štogr.

Situace se mnohdy nezlepší ani ve chvíli, kdy student nastoupí do jiné školy. „Obvykle se totiž problémy s motivací a disciplínou objeví brzy znovu. Problematická situace nastává, když student po opuštění školy začne pracovat nebo jeho pauza mezi dalším studiem je příliš dlouhá, třeba půl roku. Šance na dokončení jakékoliv školy se významně snižují také s velkou mírou fluktuace mezi různými školami,“ varuje Štogr.

Jak žáky vnímají učitelé

I když učitelé obecně považují za důvod předčasného ukončení školy chybějící zájem žáků o vzdělávání a nedostatek vůle školu dokončit, myslí si 83,3 procenta dotazovaných učitelů, že by nejlepší prevencí předčasného odcházení byla lepší poradenská péče. 77,5 procenta učitelů pak doporučuje větší zavedení vzdělávání založeného na pracovních aktivitách žáků.

Učitelé se také domnívají, že nejvíce žákům ve škole pomůže, když zlepší své chování či dostanou lepší podporu z domova. „Učitelé zároveň moc nevěří na zlepšování motivace studentů. Ta prý může pomoci jen ve čtyřech procentech případů. Učitelé nejspíš nevidí propojení mezi chováním a motivací,“ komentuje Štogr.

Více než 40 procent respondentů z řad učitelů si navíc myslí, že pro žáky je zbytečná jakákoliv forma sebehodnocení, protože učni nejsou schopni se sami objektivně zhodnotit a zamyslet se nad svými výstupy. „Jen jeden z deseti zpovídaných učitelů si myslí, že sebehodnocení je problém nastavení školního systému, protože děti nejsou vedeny ke kritickému myšlení a sebeúctě,“ říká majitel firmy Navreme Boheme Štogr.

Většina učitelů také nepoužívá žádný osobní přístup k žákům, protože vzdělávací standardy jsou velmi nízko a není prostor učit méně látky více do hloubky. „Učitelé si navíc zpravidla myslí, že personalizovaný přístup znamená, že někomu uberou učební látku místo toho, aby přizpůsobili vzdělávací proces potřebám konkrétního žáka. Učňovské školy v tuzemsku nejspíš žádné takové nástroje nevyvíjejí,“ domnívá se Štogr.

Jeden z pozitivních výsledků průzkumu je fakt, že podle dotazníku chtějí být učitelé více aktivní při kontaktu se žáky. Dvě třetiny učitelů se také domnívají, že by jim při prevenci předčasných odchodů žáků pomohly zajímavé informace o dostupných pracovních místech v okolí.

„Studenti by měli pochopit, že když školu dokončí, čekají na ně zajímavé pracovní příležitosti,“ říká Štogr. Skoro polovina dotazovaných učitelů by přivítala informace o nových místních iniciativách, pracovních ambicích mladých lidí nebo překážkách, které brání dosažení pracovních cílů.

Učitelé uvedli, že nejvíce získávají informace o potřebách mladých lidí z internetu (61,6 %) a celostátních či místních novin (57,2 %). Úřad práce pak obsadil jako zdroj informací třetí příčku (52,9 %). Téměř sedm procent učitelů žádné informace nemá.

Dejte ho na jiný obor

Na základě analýzy výsledků průzkumu navrhli výzkumníci i způsoby prevence předčasných odchodů učňů ze škol. Škola by měla s rodiči pracovat po celý rok pomocí otevřených setkání (prezentace studentských prací, školní oslavy a výročí). Důraz by měl být dáván také na soukromé, ale i oficiální setkávání s rodiči, učiteli a žáky. Škola by také měla vytvořit nástroje, kterými bude lépe kontrolovat zaspávání či neúčast žáků ve škole.

Součástí vzdělávacího systému by měla být i oddělení kariérního uplatnění pro studenty na všech typech škol. „Roli může hrát i zlepšení kariérního poradenství na základních školách, kde bude škola více spolupracovat se školními psychology, učiteli, rodiči a učňovskými zařízeními,“ domnívá se Štogr. A dodává: „Pomoci může rovněž včasný zásah ve chvíli, kdy učeň v prvním ročníku poprvé selže v testu. Je možné ho lépe vést a nabídnout mu také třeba změnu učebního oboru, když je zřejmé, že současný nezvládá.“

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz