Jakou roli mohou hrát asistenti pedagoga ve škole

Publikujeme text Renaty Krásové a Martina Vrby ze ZŠ Waldorfské Praha o výstupech a zkušenostech z dvouletého projektu Inkluze na ZŠ Waldorfské (ZDE). Přečtěte si, jak hodnotí práci asistentů, speciálního pedagoga a terapeutů po dvouleté zkušenosti s jejich působením ve škole. (Ilustrační fotografie pochází z MŠ a ZŠ Regionu Karlovarský venkov).

Zhruba před dvěma lety se na naší škole něco změnilo. V září 2013 mezi nás přibyly nové tváře, ve třídách začali působit asistenti pedagoga, mimo výuku se do práce s žáky pustili terapeuti i speciální pedagog. Asistenti se velmi rychle zabydleli a zahájili intenzivní spolupráci s třídními učiteli prvního i druhého stupně.

Po těch dvou letech se tedy můžeme podělit o pár nových zkušeností.

V první třídě spočívá činnost asistenta hlavně v pomoci s adaptací dětí na novou životní situaci – být ve škole a soustředit se na vyučování. Pokud dítě již nedokáže sedět v lavici, odchází s asistentem na maličkou procházku na zahradu, vrací se občerstveno a plno chuti do další práce. Děti této pomoci nezneužívaly, ale naopak ji využívaly ku prospěchu věci. Rodily se i legrační historky. „Paní učitelko, potřebuji nutně poprosit o sílu tu naši lípu.“ A u stromu: „Prosím tě, dej mi sílu, ať domaluji rytíře.“

Od 2. třídy asistentka podporuje žáky nejen při výuce, ale pracuje s jedním až dvěma žáčky také mimo třídu, protože potřebují individuální přístup (dokončují práci do sešitů, kreslí, rytmizují, procvičují čtení, psaní, trénují sluchovou paměť, doplňují mezery ve znalostech atd.).

V 5. třídě pomáhají asistenti hlavně s psaním a dokončováním započatých úloh na konci hodiny (pokud děti nestihnou dokončit práci do sešitů, asistent s nimi zůstane chvilku po vyučování, je to velká pomoc pro učitele i rodiče), i zde však potřebují někteří žáci pomoc v průběhu vyučování, zejména se soustředěním a zvládáním přebytečné energie. Někdy zcela stačí postavit se jim za záda, jemně je pohladit, tiše vybídnout k dokončení úlohy.

Velký kus práce odvedli asistenti na druhém stupni, kde spolupracovali s jednotlivými žáky či skupinami během výuky, ale také mimo třídu. Díky takovéto asistenci se mohou i jinak neklidní a nesoustředění žáci v naprostém tichu věnovat velmi intenzivně své školní práci – a všichni zúčastnění si v praxi a na vlastní kůži ověří pravdivost poznatku „TICHO LÉČÍ”, jak jej známe z čekáren před ordinacemi. Podpora se osvědčila hlavně v předmětech jako je český jazyk a matematika.

Žákům s diagnostikovanými specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie) – potažmo se specifickými vzdělávacími potřebami – je věnována přednostní pozornost. V našem případě je měla na starosti speciální pedagožka, která při nápravách SPU reedukovala jejich oslabené oblasti. Spolupracovala rovněž s pedagogickým sborem školy a mohla tak reagovat na aktuální potřeby žáků.

Projekt nám umožnil využít i nabídky terapeutů – pohybového a pracovního. Ti se věnovali žákům na konci hlavního vyučování nebo v době mimo výuku a významně pomáhali pedagogům v jejich zápolení s nadměrnou energií některých žáků a zároveň s nechutí osvojovat si poznatky (neboli „učit se“) – což se obojí projevuje nejintenzivněji v období puberty. Pokud tyto tendence přesáhly určitou míru, odcházeli žáčci  pracovat do dílny, na zahradu či do sálu. Jejich ruce se pouštěly pod vedením odborných učitelů do oprav nábytku, výroby předmětů užitečných pro jejich kmenovou třídu (např. hodin), do úprav pozemku kolem školy, sázení, hrabání listí. Ti, co si nevědí rady se svým tělem, měli možnost  pracovat v divadelním sále při tónech hudby nebo procvičovat různé rytmy třebas i bez hudebního doprovodu. Tím vším harmonizovali celou svoji bytost. Skrze pohyb a práci se dřevem působí obě tyto terapie na rozvoj dětského sociálního cítění a zejména na rozvoj vůle, tolik ochromené dnešním způsobem života.

Zkušenosti učitelů s celým projektem jsou dobré i negativní; záleží na nátuře, na pedagogických a komunikačních schopnostech i zkušenostech.

Někteří třídní učitelé chtěli asistenty přímo do své výuky a časem s nimi vytvořili sehraný tandem. Jiní je preferovali pouze do těch částí, v nichž pracovali s dětmi frontálně. Slabší či hyperaktivní děti v takové chvíli odcházely s asistentem do prázdné třídy a na zadaném úkolu (procvičování gramatiky a matematických úloh) pracovaly ve větším klidu. Asistent mohl učební látku ještě jednou a pomaleji vysvětlit. Totéž platilo i v případech dokončování započaté práce (opis z tabule, sloh), kterou žáci mající problémy se soustředěním hůře zvládají. Pokud se žák nesoustředil, odcházel dokončit započatou činnost do jiné učebny a třída se věnovala dalším aktivitám. Práce byla samozřejmě již předem připravena na samostatném archu papíru.

Projekt skončil zhruba před měsícem. Jsme moc rádi, že mohl na naší škole proběhnout. Do konce školního roku budou asistenti, terapeuti a speciální pedagog ve svých aktivitách pokračovat, ale co dál? Jejich práce nese svoje plody, což vidí nejen učitelé, ale také rodiče a pochopitelně i žáci. Díky projektu Inkluze se k nám do školy dostali noví lidé, kolegové se s jejich pomocí dokázali podívat na některé věci čerstvýma očima, slabí žáci zakusili úspěch.  Co si můžeme jako učitelé přát víc? Jedno určitě: aby smysluplné věci pokračovaly dál!

Pomoc a podpora asistentů pedagoga, speciálního pedagoga i terapeutů se téměř na dva roky stala vítanou součástí vzdělávání na naší škole. Najde naše školství finanční prostředky na zajištění podpory a pomoci potřebným žákům?