Lidovky.cz: Musíte vědět, co si můžete dovolit, říká ředitel Miroslav Koranda

ilustrační foto. by woodleywonderworks (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme rozhovor s Miroslavem Korandou, ředitelem ZŠ Glowackého, který vyšel 9.10. na zpravodajském webu Lidovky.cz pod názvem Pohlavkující ředitel: Rodiče jsou dnes agresivní, z dětí vychovávají drzouny (ZDE). K tématu „facka ve škole“ si můžete přečíst rozhovor s Doc. Evou Opravilovou (ZDE) nebo si poslechnout pořad Radioforum s psychologem a etopedem Davidem Čápem (ZDE). S ředitelem Korandou mluvila Barbora Cihelková.

Ředitel pražské Základní školy Glowackého, který dal pohlavek drzému žákovi, rezignoval. Rozhodl se tak přesto, že se za něj postavili nejen rodiče žáků a kolegové, ale i ministryně školství. Jako důvod uvádí i špatný psychický stav. „Vy byste se nezhroutila? Lidi, kteří tu situaci prožívali se mnou, se divili, že jsem to vydržel tak dlouho,“ říká Miroslav Koranda v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Co vás k rezignaci vedlo? Měl jste podporu rodičů i kolegů, veřejně se vás zastala i ministryně školství…
Ten tlak ze strany radnice už se nedal vydržet. Popotahovali mě od dubna. Cítil jsem, že mám v podstatě na výběr. Buď mě vyhodí, nebo odejdu sám. Částečně jsem se rozhodl na radu právníka. Původně jsem uvažoval o tom, že se budu v případě sesazení z funkce soudit. Prý by ale nebylo jisté, že bych vyhrál. A já se soudit nechci a ani neumím.

Prý jste se psychicky zhroutil a berete antidepresiva.
Ano, je to pravda. Za chvíli jdu zrovna k psychiatrovi. Vy byste se nezhroutila? Lidi, kteří tu situaci prožívali se mnou, se divili, že jsem to vydržel tak dlouho.

Rezignoval jste až k 30. 6. Je v tom promyšlená strategie? Počítáte s tím, že se do té doby může situace na radnici změnit a vy nakonec zůstanete?
Nevylučuji to. Samozřejmě bych byl rád, kdybych mohl školu vést dál. Udělal jsem tu hodně práce a hodně práce tu ještě čeká, nechci to tu opustit.

Zbývají vám dva roky do důchodu. Co budete dělat, pokud ze školy nakonec přece jen odejdete?
Zatím nevím. Předčasný důchod mě neláká, jsem aktivní člověk, baví mě vymýšlet projekty, zlepšovat věci. A taky učení mě pořád těší, do třídy si chodím od ředitelování odpočinout.

Je pravda, že pohlavek, kvůli kterému se spustil humbuk, byl tak velký, že žákovi spadly brýle a rozbily se?
Brýle mu spadly na klávesnici, nemohlo se jim nic stát. Dostal menší pohlavek zezadu, nic strašného.

Jeho matka ale tvrdila, že po tom pohlavku neslyšel na levé ucho.
Tomu nevěřím. A nepotvrdila to ani zpráva z ORL, kde toho chlapce vyšetřovali. Prý měl ucho zarudlé, ale i to je nesmysl, nedostal ránu přes ucho. Ten kluk navíc potom normálně počítal příklady a hotový s nimi byl první. Na matematiku je totiž dobrý, s chováním má ale dlouhodobé problémy. V pololetí před naším incidentem měl ostatně dvojku z chování.

Čím vás ten kluk vyprovokoval? Podle tvrzení jedné ze zastupitelek drzý nebyl a pohlavek dostal bezdůvodně. Jak to tedy přesně bylo? Co vám řekl?
Přesně už si to nepamatuji. Rozhodně ten kluk ale provokoval, provokuje ostatně pořád. Co přesně tehdy ale řekl, si už nepamatuji. Bezdůvodně by ale pohlavek rozhodně nedostal.

Zastupitelstvo Prahy 8 a radnice vám vyčítají, že jste jim k případu neposkytl žádné vysvětlení a na jednání za sebe poslal výchovného poradce. Je to pravda?
Tak to je úplný nesmysl. Nikdo z radnice se se mnou nebavil a k projednávání případu mě nepozvali. Výchovný poradce pan Slabý přišel na jednání školské komise ze své vlastní iniciativy, byl jsem v té době nemocný. Ani jeho tam ale zpočátku nechtěli pustit.

Zastupitelé tvrdí, že pohlavek nebyl Vaším jediným prohřeškem. Prý jste špatně hospodařil a na žáky často křičel a urážel je…
Hospodařil jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Radní už nevědí, co by na mě vymysleli, tak přišli s tím, že jsem špatný hospodář. Řediteluji na Glowackého jedenáctým rokem. Víte, kolik kontrol a auditů už jsem zažil? A nikdy nikdo žádné pochybení nenašel. Školu jsem zvelebil, to tady ví každý, máme nové počítačové učebny a dopravní hřiště, vybudoval jsem za školou velký sportovní areál. Jezdí na něj i děti z jiných škol. Výtka, že špatně hospodařím, je naprosto absurdní a uráží mě.

Případ ve škole prošetřovala i Česká školní inspekce. Její zpráva pro vás ale nevyzněla úplně lichotivě…
Jistě, protože jsem se přiznal, že jsem pohlavek dal, na nic jsem si před nimi nehrál. Řekl jsem i to, že na děti občas zvýším hlas, protože někdy to zkrátka jinak nejde. Vulgární ale nejsem.

V rozhovoru pro MF Dnes jste řekl, že je někdy lepší okřiknout dítě slovy „drž hubu“. Učitel by ale měl být vzorem ve vyjadřování a slušném chování, nemyslíte?
Musíte vědět, co si můžete dovolit. Samozřejmě těmito slovy neokřiknu citlivé holky, vždyť ty by se rozbrečely. Ale když jde o sedmáky, kteří neustále nějak provokují, musíte je umět zarazit. A hrubější slovo vezmou spíš než sáhodlouhé vysvětlování, tomu se totiž jen vysmívají.

Jak dlouho učíte? Změnily se za tu dobu děti nějak? Jsou drzejší?
Učím šestatřicet let. Změnily se nejen děti, ale i rodiče, bohužel k horšímu. Nejvíc to pozoruji posledních pět let. Rodiče se dětem nevěnují a po nás chtějí, abychom suplovali jejich funkci. Přijde třeba tatínek a řekne: „Náš syn má čtyřku z matiky. Co s tím hodláte dělat?“ A když se zeptám, jestli se s ním doma učí, řekne, že to není jeho práce. To přece nejde. Děti si pak víc dovolují, když vidí, že si na nás tatínek nebo maminka kdykoli „došlápne“. Když jsem s kantořinou začínal, působil jsem na učilišti a v té době mi rodiče klidně řekli, ať jejich nezvedeného synka ručně usměrním a občas jsem to i udělal, to byla ale jiná doba.

Máte děti? Jak jste je vychovával? Používal jste fyzické tresty?
Mám dvě dospělé dcery. Holky občas dostaly na zadek, ale rozhodně mi to nevyčítají, máme velmi dobré vztahy. Starší dcera je dokonce učitelka, i ona si na současné rodiče a jejich věčné výtky a požadavky stěžuje, často se o tom spolu bavíme. Pozor, to ale neznamená, že bych se konfrontaci s rodiči vyhýbal, u mě v ředitelně jsou dveře vždy otevřené, rád je vyslechnu a problémy řešíme. Měli by ale pochopit, že svým dětem musí určit jasné hranice, bez toho se vychovávat nedá.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Lidovky.cz: Musíte vědět, co si můžete dovolit, říká ředitel Miroslav Koranda"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Archcon Archcon
Ano, to je zásadní problém. Děti by měly dostat hranice. Ale proč? Dáme jim hranice, klícku vyhrazeného prostoru, sem ještě můžeš, ale tady už ne. Když přelezeš tuhle lajnu, dostaneš dvojku z chování nebo pohlavek. Tak se pěkně drž za ní a všichni budeme spokojení. Nepřipomíná to něco? Dneska jsou děti jiné, už to není stádo oveček, kterým se vysvětlí kdo je tady ta autorita k poslouchání a tak to prostě je. A já myslím že je to jen dobře. Jen tak se můžeme jako civilizace posouvat k lepšímu, jen ignorací autorit se může vytvořit něco zajímavého. Že děti ve… Více »
Archcon Archcon
Ano, to je zásadní problém. Děti by měly dostat hranice. Ale proč? Dáme jim hranice, klícku vyhrazeného prostoru, sem ještě můžeš, ale tady už ne. Když přelezeš tuhle lajnu, dostaneš dvojku z chování nebo pohlavek. Tak se pěkně drž za ní a všichni budeme spokojení. Nepřipomíná to něco? Dneska jsou děti jiné, už to není stádo oveček, kterým se vysvětlí kdo je tady ta autorita k poslouchání a tak to prostě je. A já myslím že je to jen dobře. Jen tak se můžeme jako civilizace posouvat k lepšímu, jen ignorací autorit se může vytvořit něco zajímavého. Že děti ve… Více »
Václav Votruba

A pak se, Archcone Archcone, divíme, že prezident mluví sprostě a je arogantní, že se standarta nahrazuje červenými trenýrkami, … Víte, znám děti, které prošly alternativní školou, a dnes z nich mají rodiče strach, protože je neposlouchají.

wpDiscuz