T-shape kvalifikace jako vstupenka na pracovní trh budoucnosti

ilustrační foto by Strelka Institute for Media, Architecture and Design (flickr.com) (CC BY 2.0)

Přinášíme kompletní rozhovor redaktorky Lidových noviny Marie Vejvodové s Bobem Kartousem na téma vysokoškolské kvalifikace, její měnící se podoby, současného a budoucího uplatnění na pracovním trhu a váhy titulů v české společnosti. Některé části byly využity v článku publikovaném v LN pod názvem Kašlu na školu, věnovaném lidem, kteří i přes absenci akademického vzdělání uspěli.

„I VŠ vzdělávání poněkud pervertovalo v tom smyslu, že některé nové oblasti v podstatě řemeslného typu (marketing) získaly status „akademičnosti“. To žel vede k tomu, že pracovní trh pak upřednostňuje lidi s papírem, alespoň v tradičním pojetí,“ říká v rozhovoru Bob Kartous o změnách ve vysokoškolském vzdělávání, které úzce souvisejí s uplatněním na trhu práce. V rozhovoru dále hovoří o změně v profesní kvalifikaci, pro kterou se ujalo globální označení T-shape, vystihující páteřní kvalifikační předpoklady doplněné o širší spektrum dalších dovedností. Poukazuje také na koncept liberal studies, který vede VŠ studenty k získání určitých znalostí a dovedností mimo obor jejich studia. Naráží též na obsesi české společnosti v používání titulů.

Myslíte, že je český vysokoškolský systém nastaven tak, že studenty opravdu připraví na život potom, co opustí školu, že se jim dostane poznatků, které v životě a při budování kariéry uplatní?

To se nedá úplně zobecnit. Celý vzdělávací systém bojuje s rychlostí změn, jež způsobují nejen zastarávání či zneplatňování informací, ale zvyšují i celkovou problematičnost desítky let ustáleného konceptu vzdělávání. Vysokoškolská studia z toho nelze vyjmout. Například v oblasti rychle se rozvíjejících věd (medicína, neurověda, technologické obory) může skutečně během pět let trvajícího studia dojít k inovacím a objevům, jež snižují platnost obsahu získaného vzdělání. Některá vysokoškolská studia, jako třeba pedagogika, trpí vysokou mírou izolace od interdisciplinárního výzkumu a zastaralostí celého konceptu vzdělání. Ačkoliv je téměř jisté, že se role učitele se vlivem technologií promění a že mnohem větší důraz bude kladen na jeho dovednosti psychologické, mentorské nebo poradenské, namísto současné představy o „transportéru informací směrem k žákovi“, vysokoškolská příprava učitelů na to reaguje pomalu. Pokud si klademe otázku, zda vysoké školy připraví či nepřipraví na život, musíme určit nějaké indikátory. Pokud se podíváme na zaměstnanost, pak titul z VŠ stále znamená komparativní výhodu při hledání zajímavé práce. To je ale výhoda pouze dočasná, dokud nebude penetrace titulem příliš velká. Z dlouhodobého hlediska by bylo bývalo velmi důležité, aby VŠ (nejen ony) připravovaly studenty na celoživotní učení v jejich oboru a aby jim zároveň daly možnost rozšířit něco, čemu se říká T-shape kvalifikace. Vertikála onoho T představuje nějakou páteřní profesní specializaci (např. programátor), horizontála šíři dalších dovedností, které jsou doplňkové, ale zvyšují náš potenciál, společenské i pracovní uplatnění (např. znalosti v komunikaci, psychologii, statistice atp.). Mezi českými vysokými školami je asi nejdál Masarykova univerzita, kde se koncept „liberal studies“, tedy průniku mezi přírodovědnými a společenskovědnými obory (zjednodušeně) snaží uvést do praxe. Může to vypadat tak, že student technickým oborů bude mít určité penzum povinných společenskovědných kurzů a naopak. Určitě cesta vpřed.

Co by univerzity měly dělat nebo změnit, aby byly pro studenty do budoucna maximálně přínosné? 

Vizte prosím předchozí otázku, zejména pasáž o celoživotním vzdělávání, T-shape kvalifikaci a liberal studies.

Jsou dnešní studenti dostatečně motivováni jít na VŠ? 

Ano, jsou. Titul z VŠ je stále pojistkou pracovního uplatnění, je základním zajištěním. Ale liší se to dle oborů, v některých oblastech, zejména se to týká digitálního světa, se ukazuje, že VŠ studia nepřinášejí dostatečnou hodnotu, jelikož se vývoj odehrává příliš rychle a mimo tradiční výzkumná a akademická centra. Týká se to i některých dalších oblastí, typicky těch, která byla zasažena technologickým vývojem, Dobrým příkladem mohou být média a žurnalistika. Třeba koncept přípravy žurnalistů na Fakultě sociálních věd UK je krajně nefunkční, a možná i proto je kvalita českých médií taková. Absolventi jsou „vším a ničím“. Pokud bychom to chtěli aplikovat na T-shape schéma, jejich vertikála je mizivá a horizontála dlouhá, ale povrchní. Koncept Fakulty sociálních studií MU v Brně je mnohem lepší, nelze tam studovat jednooborovou žurnalistiku, vždy ji musíte mít v kombinaci s nějakým odborným oborem (politologie, sociologie atp.). U státem regulovaných povolání (lékař, právník, učitel) je konkrétní VŠ studium zákonnou podmínkou, není na výběr. Tam je tedy motivace jasná.

Jedna věc je, že lékař nebo biolog se bez vysokoškolského vzdělání neobejde, jak je to ale například s humanitními obory, typu marketing, mediální studia apod. Je vůbec škola potřeba nebo je lepší rovnou skočit do praxe?

Viz předchozí. Ještě k tomu marketingu. V prvé řadě nejde o „humanitní obor“, humanitní obory jsou historie, filologie a filozofie, případně jejich derivace a odvětví. I VŠ vzdělávání poněkud pervertovalo v tom smyslu, že některé nové oblasti v podstatě řemeslného typu (marketing) získaly status „akademičnosti“. To žel vede k tomu, že pracovní trh pak upřednostňuje lidi s papírem, alespoň v tradičním pojetí. Lidé, kteří pracují v marketingu, se tak snaží získat výhodu na pracovním trhu tím, že se nechají „promovat“. Na vysokých školách se logicky vyskytují lidé, kteří se věnují marketingu „akademicky“, což často znamená, že o tom, co to je marketing, nemají zdání, protože jediné, co v marketingu udělali, je, že si přečetli několik pouček, na nichž pak bazírují při vzdělávání svých studentů. U oborů jako marketing by bylo dobré je deakademizovat, nicméně to má hlubší souvislosti s tím, jak vypadá vyšší vzdělávání v ČR. Ať klidně existují nějaké certifikované kurzy marketingu, ale je zbytečné, aby to byly magisterské obory. Potřebovali bychom rozdělit pomaturitní studium na profesně specializované a akademické v pravém slova smyslu. Musel by to ale akceptovat pracovní trh.

Jak si stojí absolventi na pracovním trhu? Vítají je zaměstnavatelé, nebo na ně nahlížejí spíše jako na „břemeno“, že nemají žádné zkušenosti a budou je teprve muset všechno naučit? 

Za současné situace se na pracovním trhu uplatní každý, kdo má VŠ titul a chce pracovat. Nebude to ale pochopitelně vždy v oboru, který vystudoval. Struktura trhu práce se mění v letech, struktura vzdělávání v desetiletích. Tím pádem dochází k tomu, že například studenti tolik opovrhované kulturní antropologie a dalších humanitních či společenskovědních oborů pracují jinde než v oblasti své akademické kvalifikace. Jenže to je právě jejich přednost. Sociolog může velmi dobře pracovat jako sociolog, ale také v marketingu, obchodu, personalistice, na řadě různých pozic. Technicky vzdělaní lidé mají profesní adaptabilitu s ohledem na požadavky trhu práce mnohem užší. Proto T-shape koncept. Co se týká zkušeností, studenti VŠ jsou v některých oborech motivováni k tomu, aby už během studií získávali zkušenosti profesního charakteru. Ekonomové, právníci, programátoři, žurnalisté a další jsou na to vcelku zvyklí. Má to své pozitivní důsledky pro jejich uplatnění, ale může to vést také k určité „fachidiotizaci“, přizpůsobování se čistě profesním nárokům bez ohledu na vzdělání, jež má přece širší než jen profesní cíl. Jak prospěšné by bylo, kdyby ekonomové lépe chápali dopady své činnosti v podobě silné materializace lidského a společenského života a kdyby znali kritické filozofické koncepty, které tuto skutečnost pojmenovávají. Je to mnohem důležitější než nějaké triviální procesy a zkušenosti, které pak získají za tři měsíce ve firmě. Firmy musejí být připraveny na to, že VŠ absolvent nebude plně vybaveným pracovníkem a že je třeba do jeho rozvoje investovat. Představa, že stát bude produkovat nějaké „ready to use“ profesionály je nesmírně naivní a taky nebezpečná.

Jakou roli hraje titul v české společnosti? Převažuje, že by člověk titul měl mít, je to známka nějaké úrovně, prestiže, vizitky? Dívá se „svrchu“ na ty, kteří titul nemají, nebo je nálada uvolněnější, titul už není potřeba a člověk může být schopný a úspěšný i bez něj? Myslíte, že lidé přičítají váhu tomu, když na vizitce vidí Ing nebo dokonce PhD?

V české společnosti hraje titul legračně velkou roli. Má to určité historické důvody. V normativně rovnostářské společnosti, jakou jsme si pěstovali před rokem 1989, byl titul důležitým rozlišovacím znakem. Jeho uvádění se tak stalo součástí běžné komunikace. Obzvlášť v některých profesích, zejména v těch regulovaných (lékař, právník, učitel) se lze stále setkávat s jakýmsi bazírováním na titulu. S nadsázkou řečeno, někteří lidé ho neodkládají ani na noc. V anglosaském světě se užívání titulů omezuje na akademickou komunikaci. Jako držitel akademických titulů jsem pro tuto variantu. Někdy tituly zbytečně zakrývají průměr a hloupost, dokonce je legitimizují. To je škoda.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz