Ve vzdělávání jsou nejdůležitější investice do učitelů, především do jejich vzdělání

Lenka_Dolezalova_Pavilkova_1

Přinášíme vám další ze série rozhovorů, které se EDUin rozhodl pořídit z následujících důvodů: o budoucnosti této společnosti a budoucnosti vzdělávání se vedou velmi ostré spory. Některá témata, jako je důležitost předškolního vzdělávání, míra testování, maturita, podíl technicky, společenskovědně či humanitně zaměřených středoškoláků a vysokoškoláků či míra zaměření škol na znalosti či tzv. soft skills, jsou předmětem neustálých kontroverzí a někdy se zdá být naprosto nemožné najít shodu. Neexistuje přitom žádné „pevné dno“, od nějž by bylo možné se odrazit, neboť mluvíme –li o vzdělávání, mluvíme o prognózách na dlouhá desetiletí. Nemůžeme spoléhat na historickou zkušenost, neboť společnost se, zejména vlivem technologií, závratnou rychlostí mění.  V takové situaci nelze dělat víc, než s co možná největší přesností odhadnout vývoj. Jako nejpovolanější se nám jeví ti, kdo už prokázali, že vývoj odhadnout dokázali: podnikatelé, kteří stavějí na inovacích. Nejsou pochopitelně jedinou skupinou lidí, kteří mohou na dané téma mluvit a rozhodně ani oni nejsou neomylní, zvláště na poli, kde nejsou doma. Rádi bychom ale ze série derivovali názory, které mají společné a zabývali se i tím, v čem se jejich pohledy rozcházejí. Budeme vám tedy nabízet nejprve jednotlivé rozhovory a následně i souhrnnou analýzu tohoto kvalitativního průzkumu.

Lenka Doležalová Pavilková založila v roce 1993 jednu z nejvýznamnějších jazykových škol a agentur Channel Crossings, která se zaměřuje převážně na firemní klientelu. Firma získala v posledních letech několik významných ocenění, např. v kategorii malé firmy v Soutěži o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v ČR (pořadatelem je Gender Studies, o.p.s.) či Evropskou jazykovou cenu Label za inovativní projekt v oblasti jazykové výuky. V roce 2012 obdržela ocenění v rámci prestižní soutěže pro domácí podnikatele Český PATRON 2011. V roce 2013 oslavila 20 let na trhu a stala se vítězem soutěže Vzdělávací instituce roku. Channel Crossings je zakládajícím členem ACERTu – Asociace certifikovaných jazykových škol a členem AJŠA – Asociace jazykových škol a agentur ČR. V letošním roce se firma aktivně podílela na sloučení těchto organizací do Asociace jazykových škol.

Citace:

„Dnes je problém děti zaujmout, učitelé by měli mít paletu výukových metod.“

„Vizí vzdělání by mělo být připravit člověka na to, že vzdělávání je celoživotní proces a že ukončením školy vzdělávání nekončí.“

„Absence empatie a schopnosti komunikovat lze vidět na párech v kavárnách, které sedí naproti sobě a místo povídání drží v ruce mobily.“

Absolventi mají vysoká finanční očekávání, ale chybí jim střízlivý úsudek a vize věcí v souvislostech. Neumí jednat s klienty a nedokáží odhadnout důsledky svého jednání.

„Pro učitele není možné aplikovat kariérní růst podobný úředníkům.“

Kde studují vaše děti a proč? Co na těchto školách oceňujete? Podle čeho jste vybírali?

Mladší syn chodí do soukromé anglické školky a starší dcera do obecné školy v místě bydliště. Nejsme zastánci elitářského vzdělávání, ale soukromou školku jsme vybrali, protože jsme měli problém s umístěním obou dětí v jedné školce. Se školou dcery jsme spokojeni, má odpovídající úroveň a hlavně dcera tráví ve škole čas s dětmi ze svého sousedství, navíc s dětmi z různých sociálních skupin. Pokud budeme zvažovat gymnázium, tak spíše šestileté než osmileté. Na osmileté gymnázium bych přihlásila své děti v případě, že by měly prokazatelně studijní předpoklady a osobní motivaci a byly by připraveny na denní dojíždění do Prahy.

Jste ministryně školství a máte kouzelný proutek, jaké první 3 kroky uděláte?

Investovala bych do vzdělávání učitelů, protože školy jsou obecně velmi dobře vybavené technikou, mají interaktivní tabule, tablety apod., ale v používání technologií jsou slabé. Dnes je problém děti zaujmout, učitelé by měli mít paletu výukových metod. Děti vnímají zážitkově a vizuálně a měly by vše vyzkoušet na vlastní kůži. Škola by neměla děti zahrnovat množstvím informací, ale zprostředkovat jim reálný kontakt s tím, co se učí.

Zaměřila bych se na zvýšení úrovně vysokého školství. Díky soukromým vysokým školám prochází spousta lidí, kteří si vysokoškolský diplom skutečně nezaslouží. Vysoké školy musí být otevřeny co největšímu počtu studentů, ale musíme uhlídat jejich kvalitu.

Dále bych se obklopila lidmi, kteří se nebojí a stojí si za svými názory. Mnohokrát jsem se setkala s ministerskými úředníky a je pořád patrné, že mají strach rozhodovat, skoro jako by bylo lepší nedělat nic.

Místo šéfování firmy nově šéfujete školu. Jaké první 3 kroky byste udělala?

Nejdříve bych se sešla s týmem s cílem získat jeho důvěru. Uspořádala bych krátký brainstorming, abych si udělala obrázek o tom, jaké mají představy o dalším směřování školy, co by se mělo změnit, aby byla škola lepší. Chtěla bych vědět, v čem vidí současné silné stránky a zároveň co vnímají jako nedostatky. Pak bych se podívala na výuku, abych viděla učitele při práci, děti a studenty, jak spolupracují, reagují, zda je výuka baví, na kolik se soustředí apod.

Sešla bych se ráda i s rodiči, abych je poznala a seznámila se s jejich představami a zároveň i možnostmi spolupráce se školou. Poté bych udělala analýzu těchto třech kroků a vyhodnotila bych, kde se body protínají.

Jaká by podle vás měla být vize vzdělávání v ČR? Jaké priority by měla taková vize určovat ve vztahu k tomu, co od vzdělávání jako společnost očekáváme?

Vizí vzdělání by mělo být připravit člověka na to, že vzdělávání je celoživotní proces a že ukončením školy vzdělávání nekončí. Studenti s tím zkrátka musí počítat. Škola má připravovat na povolání i pro život – zapojení do komunity i do společnosti a podporovat rozvoj etických hodnot. Měla by být propojena teorie s praxí, aby studenti měli vedle akademických znalostí i praktické dovednosti. Škola by měla podpořit rozvoj toho, co mi u mladých lidí obecně chybí, a to je používání zdravého selského rozumu. Když mi doma praskne voda, tak co musím udělat, abych co nejdříve vyřešila problém. Zkrátka učit se na příkladu reálných situací.

Neustále se mluví o posilování konkurenceschopnosti. Jaké místo mezi prioritami vzdělávání v ČR má tento aspekt v porovnání s ostatními?

Konkurenceschopnost je pouze fráze, nelze objektivně měřit. V každém případě musíme posílit naše vzdělání v oblasti technických oborů a IT.

Jak vy osobně si myslíte, že škola může k posílení konkurenceschopnosti přispět? Čím by podle vás měl středoškolský absolvent disponovat?

Studenti by měli školu opouštět se základním penzem akademických znalostí, aby byli schopni řešit věci v souvislostech. Studenti by měli umět uplatnit své zkušenosti a znalosti v praxi. Měli by mít jistou úroveň sociálního chování a měli by být vybaveni adekvátními komunikačními dovednostmi. Absence empatie a schopnosti komunikovat lze vidět na párech v kavárnách, které sedí naproti sobě a místo povídání drží v ruce mobily.

Co by se podle vás měly děti ve škole učit? Kde si myslíte, že by škola měla ubrat či přidat? Měla by se zaměřit na tradiční předání akademických znalostí, nebo spíše na tzv. soft skills či různé typy funkčních gramotností (finanční, mediální apod.)? V jakém poměru?

To záleží na stupni vzdělávání. V mladším školním věku je nutné učit prostřednictvím hry, spolupráce a soužití ve skupině, později je nutno zapojit i dril, aby děti získaly potřebné znalosti a dovednosti. Na druhém stupni bych posilovala různé funkční a praktické gramotnosti, ty složitější by se řešily na 3. stupni. Pro uplatnění na pracovním trhu by měly být vysoké školy zaměřené i na rozvoj soft skills.

Co je na dnešní škole dobrého a co hodnotíte negativně? A jak je možné případné nedostatky odstranit či je kompenzovat?

Pozitivní je větší otevřenost škol, na menších městech je škola centrem dění. To je oproti minulosti výrazná změna. Zlepšila se nabídka předmětů, kurzů, kroužků a je spousta alternativ jako Montessori vzdělávání, cizojazyčné školy atd. Dnes může studovat každý, spousta organizací nabízí podporu sociálně slabším, kdo chce, tak jejich pomoc může využívat. Zlepšilo se vybavení škol a kvalita prostředí šla výrazně nahoru.

Slabá je komunikace mezi školou a rodiči. Jsem si vědoma toho, že mnozí rodiče jsou přehnaně kritičtí, informace si nezjišťují, strhnou ostatní rodiče a dělají zbytečné zlo. Management školy to má leckdy těžké, často jsou zde ale rezervy v komunikaci.

Pokud jste v pracovním kontaktu s absolventy, co na nich nejvíce oceňujete a kde naopak selhávají? V čem si myslíte, že jsou – z hlediska pracovního uplatnění – lepší a v čem horší než vaše generace? Zkuste prosím zároveň přihlédnout ke společenským změnám, jež proběhly a vzít v potaz, do jakého světa současní absolventi vstupují…

Současní mladí jsou sebevědomí, vědí, co chtějí, alespoň z krátkodobého hlediska. Dobré je, že jsou zvyklí na rychlé změny a mají snahu se učit, rádi se zúčastňují dalšího vzdělávání.

Překvapujeme mě, že někteří studenti nemají žádnou pracovní zkušenost a nechávali se během studia kompletně zabezpečit svými rodiči. Vědí všechna svoje práva, ale neznají povinnosti. Absolventi mají vysoká finanční očekávání, ale chybí jim střízlivý úsudek a vize věcí v souvislostech. Neumí jednat s klienty a nedokáží odhadnout důsledky svého jednání.

V porovnání s dnešními absolventy jsme byli skromnější, nebo jsme skromnost aspoň dokázali předstírat. Rovněž jsme měli větší respekt k těm, kdo již něco dokázali.

Podle výsledků dlouhodobého výzkumu Erica Hanusheka, stanfordského vědce, je učitel rozhodujícím činitelem ve vzdělávání. Žádný další faktor, mimo individuální dispozice dítěte, nemá na výsledky vzdělávání takový vliv. Jaké vlastnosti a dovednosti obecně by měl učitel mít?

Úlohou učitele je nastolit pocit důvěry, aby se dítě nebálo na cokoliv zeptat. Musí být otevřený a vzbuzovat u dětí respekt. Učitel může být přísný, především však musí být důsledný. Důležité je, aby byl dostatečně erudovaný, tím si žáky získá.

Učitelský sbor stárne a mladým lidem se učit nechce. Zároveň si podle mezinárodního srovnávacího výzkumu OECD 80 % rodičů v ČR nepřeje, aby jejich dítě bylo učitelem. Problémem ale nejsou mzdy (v regionech průměrná nástupní mzda učitele výrazně převyšuje mzdy v ostatních profesích). Co byste doporučovala, aby se zvýšil zájem mladých lidí o pedagogickou činnost?

Nepochybně je to otázka prestiže, ta šla během let dolů. Médiím nelze v naší společnosti nic přikazovat, ale učitelská profese by měla být více komunikovaná, je to v zájmu všech. Dobře působí např. popularizační soutěže pro učitele. Učitelé by mohli být rovněž více zapojováni do komunitního života. Zřizovatelem základních škol jsou obce,  zde bych viděla prostor pro spolupráci radnice a školy v rámci určitých lokálních akcí. To vše lze provázat i s místními podnikateli. Náklady jsou minimální. Učitelé musí být motivováni ve své práci kariérním růstem, který nemůže být postavený na délce praxe.

Pro učitele není možné aplikovat kariérní růst podobný úředníkům. Učitelé, kteří na sobě pracují, nejsou dostatečně motivováni ve školství zůstat. Motivací nemyslím jen peníze, ale i odměňování formou studijních pobytů, konferencí, pomáhat členům učitelského sboru ke zviditelnění. Učitele potěší, když mu škola udělá pozitivní PR a bude ho v široké i odborné veřejnosti prezentovat jako kvalitního profesionála. Při omezených finančních možnostech musí škola vždy hledat možnosti, jak učitelům poděkovat.

Jak byste formulovala kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňováni? A myslíte si, že při lepší úrovni odměňování bude zároveň i vyšší zájem mladých o práci ve školách? Způsobí to změnu k lepšímu?

Pro odměňování by měla být nastavena zcela jasná kritéria. Každý rok by mělo dojít k ohodnocení učitele, který by měl získat zcela jasnou zpětnou vazbu na svou práci. Učitelé by měli být rovněž odměňováni za nestandardní, ale pro vzdělávací oblast zajímavé projekty. Ale jak jsem již v předchozí otázce uvedla, poděkovat a motivovat dokážete i nefinanční odměnou.

Kariérním snem mnoha českých studentů je pracovat pro silnou mezinárodní společnost, málo kdo z nich ale uvádí, že by chtěl sám podnikat. Čím si vysvětlujete, že Češi chtějí spíš pro někoho pracovat, než aby realizovali vlastní vize a nápady? Co by se mělo změnit, aby se více lidí v rané dospělosti pokoušelo o realizaci vlastních podnikatelských nápadů? A může v tomto nějak pomoci škola?

Obecně Čechům chybí zdravá dravost. Koukněte, jak oblíbeným je slovo pohoda, které rozhodně není v souladu s realitou podnikání. Navíc se zamysleme nad tím, kolik mladých lidí se neosamostatňuje a zůstává doma. Lidem chybí pocit odpovědnosti a obecně neradi riskují. Proto by měla být ve školách realizována výuka založená např. na simulaci řízení podniku. Školy by měly spolupracovat s firmami a formou besed či návštěv provozu, navázat kontakt se studenty, aby viděli, že podnikat lze. Na vyšších úrovních vzdělávání by měly být stáže, které mají jasný cíl a během nichž se ve firmách někdo studentům skutečně věnuje.

Mozky jsou pravděpodobně nejcennější “surovinou” ČR. Jejich rozvoj je investicí do budoucnosti. Myslíte si, že dělá český vzdělávací systém maximum pro nabídnutí co nejkvalitnějšího vzdělání všem? Kde jsou rezervy?

Určitě ne, to neumí žádný systém. Problém je i s definicí kvalitního vzdělávání. Současný model gymnázium – vysoká škola (v podstatě jakákoli) je nefunkční a vůbec neodpovídá potřebám trhu. Navíc z našeho vzdělávání téměř vymizela praxe.

V průmyslu chybí 100 tisíc pracovních sil a na úřadech práce je několikanásobek lidí. Zároveň absolventi technických oborů vykazují podstatně vyšší nezaměstnanost než gymnazisté. Jak byste tenhle problém řešila?

V množství nezaměstnaných je mnoho lidí, kteří pracovat nechtějí, často je to i vliv rodiny a prostředí. Navíc nabídka pracovního trhu se neprotíná s možnostmi uchazečů. Jsme závislí na automobilovém průmyslu a dalších našich typických odvětvích, spousta lidí se profesně orientuje špatně. Nezaměstnaní se proto musí dále vzdělávat, na to bych klidně vázala finanční podporu. Navíc musí přijmout i práci mimo obor, aby neztratili své pracovní návyky.

Jaké nové profese se objevily ve vašem oboru, jaké zmizely? Co očekáváte za změny v horizontu 10 let? Jak by na ně mělo vzdělávání reagovat?

Zmizely klasické sekretářky, díky technologiím se zvýšila samostatnost jednotlivých pracovníků, včetně managementu. Taktéž roste technická dokonalost aplikací na překlady, v budoucnu jsou tak ohroženi překladatelé i tlumočníci, i když bude vždy potřeba finální revize člověkem. Každopádně poklesne počet hodin, které nyní překladatelé nad texty tráví. Přibývají taktéž e-learningové kurzy, budou tak potřeba vývojáři vzdělávacích programů a aplikací. Mění se i nástroje marketingu, který dostává čím dále tím více on-line podobu. Zde jsou potřební analytici, kteří se vyznají v on-line marketingu a umí vyhodnocovat data.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

8 komentářů k "Ve vzdělávání jsou nejdůležitější investice do učitelů, především do jejich vzdělání"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 3 months ago

No konečně něco pořádného na Eduinu.Paní má pravdu.Jen ten komentář pana Slejšky na FB – ona přece nemluví o změnách v oblasti jazykového vzdělání.Nejvíce hodnotí celkový systém školství.

Zdeněk Slejška
1 year 3 months ago

Paní Karvaiová, prosím podívejte se na poslední otázku a cituji zde paní Pavilkovou: „…Přibývají taktéž e-learningové kurzy, budou tak potřeba vývojáři vzdělávacích programů a aplikací…“

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 3 months ago

Dril, soutěž, potřeby trhu, akademické znalosti… Já žasnu! Jen by mě zajímalo, zda by to „poděkovat a motivovat dokážete i nefinanční odměnou“ řekla i jiným profesím.

karvaiova
karvaiova
1 year 3 months ago

Ja cist umim.Jen me fascinuje vypichnuti toho skoro nejmene duleziteho v clanku.

vittta
vittta
1 year 3 months ago
„Zaměřila bych se na zvýšení úrovně vysokého školství. Díky soukromým vysokým školám prochází spousta lidí, kteří si vysokoškolský diplom skutečně nezaslouží. Vysoké školy musí být otevřeny co největšímu počtu studentů, ale musíme uhlídat jejich kvalitu.“ Škoda, že paní Doležalová-Pavilková nenapsala, jak na to. Už počátku mého čtení článku v EDUinu mě zajímalo, jak by bylo, byť teoreticky, možné, zvýšit počet absolventů VŠ za současného zvýšení jejich kvality. Zřejmě naivně se domnívám, že obyvatelstvo má určité schopnosti, které nelze žádným způsobem změnit, jsou vrozené a počet dětí, schopných dobře absolvovat VŠ nemůže přesáhnout 25%….proto je to také VYSOKÁ škola. Tedy prakticky,… Více »
vittta
vittta
1 year 3 months ago
Nebo tohle: “ …….co mi u mladých lidí obecně chybí, a to je používání zdravého selského rozumu. Když mi doma praskne voda, tak co musím udělat, abych co nejdříve vyřešila problém. Zkrátka učit se na příkladu reálných situací.“ Já tomu moc nerozumím, o co vlastně jde. Ta paní má ve všem jasno, nezaměstnaní se musí dále vzdělávat, nebo ta prasklá voda. To už vidím, jak se 48 letý soustružník dál vzdělává, jinak nedostane podporu.(apod.) Co, soustružník, třeba 54 letá učitelka, co nemůže zavadit o práci…leda by se vzdělala, jak vyždímat handru a jak vypadá koště a kýbl, nebo co… A… Více »
Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
1 year 3 months ago

Pro pana Sotoláře:

Kápnul jste na to, pane Sotoláři. Mám pocit, že ředitelé škol dokonce absolvují jakási školení, jak motivovat své zaměstnance nefinančně; ti nejsnaživější dokonce aplikují rady z příruček v praxi, takže chválí a chválí… A jejich „šikovní vychválení zaměstnanci“ na to reagují tak, že odcházejí a odcházejí…

Zdeněk Slejška
11 months 22 days ago

Zajímavý pohled na to, co se mění v oblasti jazykového vzdělávání.

wpDiscuz