Daniel Münich o biflování

Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Daniel Munich probírá v čerstvém blogu obvyklé téma – náklonnost českých učitelek a učitelů spíše ke znalostnímu než kompetenčnímu učení. Na jeho textu je zajímavé hlavně to, že jasně vyvrací tvrzení ministra školství, že NERV podporuje plošné testování na základních školách. Přesný opak je pravdou – Munich používá pro kombinaci znalostního pojetí výuky a plošných testů trefného termínu „testovací beton“.

 

Učení se faktům nazpaměť ztratilo za poslední dvě dekády hodně na smysluplnosti. Bohužel si této historické změny zatím příliš nevšimli v řadě našich škol (a nejen našich), od základních po vysoké.

Školy vychovávají učené mloky. Mloku, nadři se slovíčka a letopočty a budeš uznán dospělým. Děti do sebe soukají naučné slovníky. Myslícímu člověku je z toho špatně, zatímco učenliví prosťáčci slaví triumfy! Kdo se učí, ten to umí, i když tomu nerozumí. To jen na úvod fragmenty stále velice trefných postřehů ze slavné české komedie Škola základ života z roku 1938.

Učení se poznatkům nazpaměť, bez chápání podstaty a souvislostí, tedy biflování, se datuje od nepaměti. Dříve, kdy bylo hledání informací nákladné a zdlouhavé, mělo biflování mnohem větší smysl, než má dnes. Pro tento způsob učení vznikl příměr norimberského trychtýře, zázračného nástroje, kterým lze znalosti do hlav študáků nalévati, a to včetně žáků natvrdlých.

Klik, klik a mám to
Rozšířením internetu do většiny domácností a dnes i do každého druhého mobilu v kapse se přístup k informacím neskutečně usnadnil. Potřebujete zjistit, kde byla v českých zemích první velká naleziště stříbra nebo odkud se vzalo slovo cavyky? Pomocí internetu na to přijdete, jen co myší kliknete. Zato dříve, kdo si věc neuložil do hlavy ve škole, musel si vzít volno a naplánovat výlet do odborné knihovny ve větším městě. Ani tam to nemuselo být snadné. Hledalo se odhadem podle názvů knih či různých rešerší. Šlo o složité a zdlouhavé probírání se množstvím knih a odborných časopisů. Ne náhodou byly tolik populární encyklopedie a ukládání informací do hlav žáků mělo ve školách mnohem větší smysl než dnes.

Nová situace samozřejmě přináší problémy nové. Jak se v nepřeberném objemu informací zorientovat a najít ty potřebné, jak je vhodně zkombinovat a zužitkovat. A v tomto nabiflované znalosti nepomohou. Naopak přijdou vhod dovednosti zvládat myšlenkové postupy, abstraktně chápat obecnější principy, umění rozplétat složitější souvislosti, informace poměřovat, filtrovat a kombinovat. Roste význam myšlenkových postupů, chápaní principů a souvislostí, schopnost informace kombinovat a poměřovat, což je pravý opak biflování. Pro veškeré biflování však na pěstování těchto dovedností ve školách dostatek času nezbývá.

Trvanlivost potravin se prodlužuje, trvanlivost informací se zkracuje.
Navíc dnes objem nových poznatků a informací roste rychlostí, se kterou biflování nemůže udržet krok. Užitečnost informací zastarává také rychleji. Snižují se tak šance, že se v mládí nabiflované informace budou člověku někdy později hodit. Přestává fungovat, co fungovalo po staletí. A ve školách na to často nestačí dostatečně rychle reagovat.

Žák, který pochopil souvislosti dějin čtrnáctého století, přirozeně získá i přehled o panovnících té doby, a jak šli za sebou. Člověku, který pochopil biologické principy, jistě v hlavě uvázl i název kdejaké bílkoviny, se kterou se při dobrodružství poznání setkal. Obráceně to však nefunguje ani náhodou. Nabiflováním se izolovaných faktů člověk nepochopí ani principy, ani souvislosti, ani se nenaučí logicky uvažovat. Je to tak samozřejmé, a přesto je mnoho žáků zkoušeno a testováno z dat bitev, názvů literárních děl, můr, řek a kopců, brouků, hornin, včetně třeba znalosti toho, kde se na světě a v Česku těží anhydrid. Mladí ze sebe sice umí sypat slovesné třídy, ale neumí ústně ani písemně srozumitelně vyjádřit vlastní myšlenky.

Přesto tato skutečnost mnohým stále uniká. Stačí se podívat na nedávnou ukázku testu studijních dispozic pro patnáctileté deváťáky otištěný Mladou frontou Dnes (viz. dole). Více než polovina otázek je encyklopedického charakteru. Mloku, nadři se slovíčka a letopočty a máš cestu ke zkoušce dospělosti – maturitě – otevřenu.

Proč je biflování tak zažrané?
Biflování představuje pohodlnější způsob výuky, který funguje i v případě dětí natvrdlých. Materii nalévané do hlav žáků norimberským trychtýřem navíc nemusí rozumět ani sám učitel. Nabiflované vzdělávací pseudovýsledky lze následně ověřovat snadno opravitelnými testy. Po několika letech nezáživného biflování ho jako pohodlnější formu učení přijímá i řada dětí. Ty, které se záhy nenaučí myslet, přemýšlení bolí více než biflování. Vysvětluje to i velice nízkou ochotu k dalšímu učení našich dospělých. Biflování je samozřejmě velice nudné a čas jím strávený je promarněným. Zřejmě i proto nenachází škola a učení mezi českými školáky velkou oblibu.

Nabiflované znalosti budou v životě užitečné maximálně tak k úspěšnému složení dalších a dalších špatně postavených zkoušek a k získání diplomu na nejedné vysoké škole, kde se také stále jede ve starých encyklopedických kolejích. Přirozený sklon redukovat vzdělávání na biflovaní tedy existuje na obou stranách katedry, ať je to na škole základní nebo vysoké.

Testovací beton
A do toho všeho nám teď navíc přichází plošné testování na školách. Ať už jde o loni zavedenou státní maturitu nebo o připravované testování v pátých a devátých třídách. Pokud tyto testy sklouznou k technicky snadnějšímu a ekonomicky levnějšímu ověřování encyklopedických znalostí, biflovací praxi u nás to ještě více zabetonuje. Učenliví mloci a učitelé s norimberskými trychtýři budou nadále hrát prim.

Budiž oslavování a obdivování všichni učitelé, v jejichž třídách dětí nemusí do školy nosit trychtýř.

Redukovaná verze článku byla otištěna v MF Dnes, 16.12.2011

A jedna zajímavost o filmu Škola základ života: Nápad natočit komedii na základě populárních fejetonů Jaroslava Žáka se setkal s odporem představitelů tehdejšího ministerstva a školské správy. Až autorita Filmového poradního sboru dopomohla k realizaci tohoto projektu.

Můj oblíbený blogseriál Fyzika nazpamět: 1 | 2 | 3

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Daniel Münich o biflování"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Bělecký
Zdeněk Bělecký
4 years 6 months ago
Příčin bude jistě několik, jedna z nich zcela určitě ta, že učitel, který sám neumí KLIKAT, nepřipustí, že internet je nabiflovaný nekonečně více než jeho hlava, jejíž fragmentovaný obsah se po částech pokouší přelít do hlav žáků. Hrozí nebezpečí, že by nevěděl něco, co si žáci během pěti vteřin rozkliknou! Ač je to k nevíře, stále najdete ve školách od mateřských po vysoké mnoho takových, kteří považují počítač za nepřítele či zbytečnost. Co s tím? Vyhodit, řekne každý tzv. manažer. No jo, holenku, ale koho k těm dětem za ty prachy dáte? Učitelské ústavy při přípravě nových kantorů jaksi neberou… Více »
Konstantin
Konstantin
4 years 6 months ago
Po prvním přečtení na mne článek působí jako pocta „Netu-Vševědu“, není nutné se cokoli „šrotit“, stačí se připojit… Jsem taky zastáncem studenta chápajícího princip, a ne papouškujícího encyklopedii, ale nemůžete se přece zcela zřeknout částečného memorování faktů. Když se naprosto odvrátíme od „biflování“, výsledek může být takový, že studenti budou demotivováni se učit vůbec – k čemu je mi vůbec chodit do školy, když se stačí připojit? Jsem laik, ale netrénuje biflování paměť? Je pravda, že se dnes můžete připojit téměř odkudkoli a zjistit cokoli, ale ne kdykoli. Má se právník v soudní síni připojit, aby si ověřil zákony? Nebo… Více »
wpDiscuz