Aktuálně.cz: Nemám potřebu dětem dokazovat, že jsem jim nadřazená nebo že mám patent na rozum, říká oceněná učitelka

(C) Alice Hrubá

Přečtěte si rozhovor Michaely Endrštové s Pavlínou Loňkovou, učitelkou oceněnou v rámci letošní ceny Global Teacher Prize CZ. Celý rozhovor si můžete přečíst na zpravodajském webu AKTUÁLNĚ.CZ.

Pavlína Loňková se stala třetí nejinspirativnější učitelkou Česka. Ocenění získala v soutěži Global Teacher Prize. Působí jako třídní učitelka na brněnské soukromé Základní škole Labyrinth. Kromě toho je i lektorkou a píše blog pančelčino.cz. „Snažím se o vzájemný respekt, čitelnost, jasně daná pravidla. Díky tomu pak můžeme s dětmi fungovat na přátelském principu,“ vysvětluje.

Základní škola Labyrinth, kde Pavlína Loňková vyučuje, spolupracuje s univerzitami i neziskovými organizacemi a propaguje individuální přístup k dětem. Učení probíhá třeba i na univerzitě, v přírodě nebo v muzeu. Děti zde hodnotí slovně. „Škola podporuje ověřené inovativní vzdělávací metody a přístupy, například badatelsky orientovaný přístup a místně zakotvené učení. Své místo zde má globální rozvojové vzdělávání a učení hrou,“ je motto školy.

Všimla jsem si, že během výuky sedíte s žáky v kruhu na zemi. Proč je to podle vás lepší, než kdyby seděli v lavicích?

Není to tak, že bychom seděli na zemi celou dobu. Místa, kde se učíme, dost střídáme, chodíme třeba i ven na školní zahradu. Přijde mi to důležité. Pracuji na letní škole pro učitele, a když jim zadám nějakou práci, často se i oni rozprchnou na různá místa, třeba se položí na koberec, sednou si na zem, nejdou si sednout do lavice. Často si pak uvědomí, že děti nechávají sedět v lavici pět, šest hodin denně, ačkoliv to nevyhovuje ani jim. A když pak děti z toho sezení něco bolí, mohou se přestat soustředit na práci. Proto je dobré dát jim prostor zvolit si, kde budou pracovat, aby jim u toho bylo dobře.

Volnou ruku dětem necháváte i v dalších věcech. Během jedné on-line hodiny si třeba mohly vybrat, jestli budou hrát v týmech, nebo si vyberou jinou formu kvízu. Necháváte je běžně rozhodovat o tom, jak bude probíhat výuka?

Když to jde, tak ano. Jsou hodiny, kdy to je žádoucí a kdy chci, aby to hodně záleželo na dětech. Jsem zastáncem pravidla, že když něco mohou udělat děti, nebudu to dělat já. Platí to i pro náplň hodiny. Já nejsem nositel vědomostí, ten, kdo by jim říkal, že ví, jak věci mají fungovat. Snažím se přenášet odpovědnost na děti, aby samy mohly objevovat a zjišťovat, že všechno stojí energii, práci i čas. A že některé věci se nemusí povést a je to v pořádku. Ale samozřejmě mám někdy i předem danou strukturu celé hodiny.

Celý rozhovor si můžete přečíst na zpravodajském webu AKTUÁLNĚ.CZ.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments