Aktuálně.cz: Problémy „off-line žáků“ z jara nezmizely. Chybí jim podpora rodin i vybavení

(c) Annie Spratt

Přečtěte si obsáhlý text Michaely Endrštové, která se věnuje aktuální situaci dětí, které ani během podzimního vzdělávání na dálku měly stižený přístup ke vzdělávání. Text vyšel v rámci speciálu Chytré Česko 11. prosince na zpravodajském webu Aktuálně.cz.

Přes snahu škol i mnohých iniciativ se ani na podzim nedařilo zapojit do výuky na dálku všechny žáky. Některým stále chybí vybavení nebo ho neumí používat. V jiných případech zase dětem chybí podpora rodin, které jim s výukou nepomáhají. Jelikož se epidemiologická situace nevyvíjí příliš dobře, hrozí, že se školy opět zavřou a rozdíly mezi dětmi se budou dál prohlubovat.

Až čtvrt milionu žáků základních škol zůstalo na jaře bez on-line komunikace se školou. Neměli přístup k počítači nebo k internetu. Takové jsou odhady České školní inspekce, která vycházela z rozhovorů s řediteli škol. Tehdy ještě výuka na dálku nebyla povinná.

Jenže vláda ji přes léto uzákonila a na podzim, když se školy opět zavřely, se již všechny děti musely učit dálkově. Nepřipojených žáků bylo v druhé vlně podle náměstka České školní inspekce Ondřeje Andryse pravděpodobně méně. Ministerstvo školství totiž poslalo školám peníze na nákup nových počítačů a objevily se mnohé nestátní iniciativy, které školám v nelehké době pomáhaly.

Teď se sice žáci postupně opět vrací do lavic, jenže epidemiologická situace se znovu horší a ze škol se ozývá, že se problém s „off-line žáky“ nepodařilo zcela vyřešit. A že je potřeba to udělat rychle, protože není jasné, zda se v případě růstu počtu nakažených po vánočních prázdninách školy opět neuzavřou.

Ministerstvo školství poslalo na podzim školám na nákup nové techniky 1,3 miliardy korun, dvacet tisíc na jednoho učitele. Z těchto peněz měly pořídit nové počítače či jejich příslušenství, třeba mikrofony nebo webkamery. Účelem bylo vybavit učitele novou technikou pro případ, že budou opět muset přejít k výuce na dálku.

Ministerstvo uvedlo, že část techniky má být určena pro zapůjčení žákům, kteří ji doma nemají. Ředitelé škol ale říkají, že prostředky na notebooky byly primárně pro učitele, kterým vybavení často chybí nebo je zastaralé.

„Peníze byly určeny především na to, aby učitelé měli s čím pracovat v rámci distanční výuky. Takové byly informace, které jsme dostali. Je možné, že některé školy půjčovaly žákům zakoupené notebooky. Jenže problém je v tom, že když je technika v majetku školy, zodpovídám za ni já. A pokud by se s ní něco stalo, opravdu nevím, jak bych to vysvětloval kontrole,“ říká ředitel ZŠ Ostrava Jan Veselý.

Školám tak peníze leckdy nestačily – potřebovaly by další prostředky na pořízení techniky, kterou by mohly dát přímo žákům. Zmíněná ostravská škola se tak stejně jako mnoho dalších snažila sehnat vybavení pro žáky spíše prostřednictvím soukromých iniciativ a dárců.

„I navzdory velkému zlepšení a posunu jsou stále děti, které nemají vybavení. Jde buď o sociálně slabé rodiny nebo třeba rodiny s více dětmi. Osobně jsem zaznamenal případ rodiny se třemi dětmi, kde byli rodiče bez práce, a děti se připojovaly do výuky přes jeden telefon. Pak se stávalo, že jedno dítě bylo připojeno a další ne, i když měly hodinu,“ uvedl projektový koordinátor Učíme on-line v iniciativě Česko.Digital Miroslav Vysušil. Iniciativa školám pomáhala zprovozňovat on-line výuku a komunikuje se stovkami učitelů. Potřebným rodinám již zajistila víc než tisícovku notebooků.

Problémy s připojením

Například v Lázních Bělohrad to vyřešil ředitel školy tak, že učitelům nechal nové notebooky a starší zařízení půjčil žákům. „Díky penězům od ministerstva jsme nakoupili vybavení pro učitele, čímž jsme uvolnili starší techniku pro žáky. Dohromady jsme pro ně měli připraveno asi 45 zařízení,“ říká ředitel ZŠ Lázně Bělohrad Jaroslav Jirásko s tím, že škola dostala i několik notebooků od dárců.

Větší problém podle něj spočívá v tom, že peníze nebyly určeny na připojení k internetu. „Podle mě se bohužel ministerstvu úplně nepodařilo systematicky vyřešit problém s připojením – peníze byly určené na nákup hardwaru, softwaru nebo licencí. Čili pokud jsou ve školách žáci z nepodnětných rodin, které nemají doma připojení, dostanou sice nový přístroj, ale stejně se nemají jak dostat k internetu,“ podotýká Jirásko.

Mluvčí ministerstva Aneta Lednová však upozorňuje, že datové tarify mají školy hradit z provozních výdajů, které získávají od svých zřizovatelů v rámci rozpočtového určení daní. „Objemy těchto prostředků se oproti roku 2013, kdy činily 7800 korun na žáka, zvýšily na loňských 14 400 korun na žáka na rok,“ sdělila.

Přesto se školy spolehly hlavně na pomoc soukromých iniciativ. Využily například nabídky operátorů, kteří žákům poskytli třeba balíčky dat zdarma. Do pomoci žákům se zapojilo i mnoho dobrovolnických aktivit a organizací. Například organizace Člověk v tísni během doby, po kterou byly školy zavřené, pomáhala dětem z nemajetných rodin získat chybějící vybavení.

„Pouze mobilní telefon bohužel nestačí, minimálně starší děti potřebují pro současnou výuku počítače,“ říká Martin Kovalčík z Člověka v tísni. Společně s partnery a dárci organizace zajistila rodinám tři sta notebooků a k polovině z nich i připojení. Kromě zmíněné iniciativy Česko.Digital pomáhala třeba organizace Women for women, Nadace České spořitelny, SOS Česko a mnoho dalších.

Kovalčík upozorňuje, že jde ale především o dlouhodobou podporu celé rodiny a udržení dětí ve spojení se školou. „Snažíme se proto budovat know-how pro práci on-line a na dálku, učíme děti i dobrovolníky používat nejen programy jako jsou Zoom a MS Teams, ale také webové vzdělávací stránky, cvičení, hry a platformy. Po celou dobu jsme také prostředníky v komunikaci mezi rodinou a školou,“ uvedl Kovalčík.

Stěžejní je podpora rodiny

Další problém, který se zatím nedaří zcela řešit, spočívá v tom, jak pomoct žákům, kteří nemají žádnou nebo nízkou podporu rodiny. Právě přístup rodiny ke vzdělávání je podle náměstka České školní inspekce Andryse při výuce na dálku zcela zásadní. V důsledku pak tisíce dětí zůstaly zcela bez kontaktu se školou – podle odhadů inspekce jich takových na jaře bylo deset tisíc. A podle Andryse se toto číslo příliš nezměnilo ani na podzim.

„Nešlo pouze o techniku, ale i o motivaci žáků a jejich rodin, míru podpory, kterou jim rodiny byly schopné nebo ochotné poskytnout, o celkové rodinné zázemí, případně o vazbu na sociální vyloučení,“ uvedl Andrys. Výzkum Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy navíc ukázal, že takových dětí zcela odříznutých od škol mohlo být na jaře mnohonásobně víc – až osmdesát tisíc.

„Ukázalo se, že i když nepřipojení žáci dostali technické vybavení, asi polovina jich pak stejně nefungovala. Jakmile chybí dostatečně podnětné prostředí, nespolupracují,“ uvádí ředitel Jirásko.

Školy se snažily žákům pomoci různými způsoby – třeba jim zprostředkovaly učební materiály alespoň off-line. Například na ústecké základní škole měli každý den žáci bez přístupu k internetu přichystané zadání učiva ve vestibulu školy. „Převzali si učivo na daný den podle rozvrhu, druhý den přinesli hotovou práci a dostali nové zadání. Měli tedy i zpětnou vazbu a eventuálně se mohli zeptat paní učitelky, kde chybovali a proč,“ popisuje ředitelka ZŠ Ústí nad Labem Jindra Šteflová.

Jenže ani tento přístup nebo vybavení technikou v případě žáků, kteří nemají podporu rodin, často nepomohly. „Děti, které se učit chtěly, se zapojily v okamžiku, kdy dostaly notebook. Jejich rodiče totiž mají o vzdělání zájem, jen nemají peníze. Jenže jsou i rodiny, kde děti mají neomluvené hodiny, i když škola funguje normálně. Ve chvíli, kdy je výuka distančně, si svoje povinnosti už vůbec neplní. V takovém případě už je opravdu těžké rodinám nabídnout nějakou další podporu, to už má spíš řešit orgán sociálně-právní ochrany dětí,“ říká ředitel 8. mostecké ZŠ Roman Ziegler.

Do budoucna by tak podle Zieglera měly školy zůstat zavřené jen částečně – děti by se ve škole mohly střídat podle tříd, jako je tomu nyní v případě druhého stupně. Tak by měly všechny děti záruku alespoň nějakého kontaktu s učiteli i spolužáky. „Další cestou je zapojení nízkoprahových center, která komunikují s rodiči. Jenže i ta dost často naráží na to, že když rodiče nemají zájem, nikdo jim to prostě nevnutí,“ dodává Ziegler.

Také ředitel ostravské ZŠ Zelená Aleš Koutný se domnívá, že by řešením mohlo být ještě větší zapojení neziskového sektoru. „Není v silách školy zajistit informační gramotnost v sociálně vyloučených lokalitách a rodinách s nízkou sociální kompetencí. Starší žáci to ze školy umějí, ale u dětí do 3. třídy to musejí jistit rodiče. A ty to někdo musí naučit,“ míní Koutný.

Odborníci se proto obávají, že se dál prohloubí nerovnosti mezi žáky – ti ze sociálně slabších rodin měli problém stačit normální výuce za běžných okolností, teď budou ale zaostávat ještě mnohem víc.

Programový ředitel neziskové organizace Eduin Miroslav Hřebecký proto radí, aby učitelé nezavalili žáky hned po návratu do škol písemkami jen proto, že potřebují nahnat před pololetním vysvědčením známky.

„Děti prožívají určité období, o kterém je potřeba si s nimi v prvé řadě povídat. Je třeba, aby učitelé zohlednili, že jsou tu nerovnosti vzniklé distanční výukou, což si nezanedbatelná část pedagogů vůbec nepřipouští. Nezajímá je, jestli měl žák k výuce podmínky, jak to u něj doma vypadá, nedokáže se vcítit do toho, že některá rodina vůbec nemotivuje dítě k učení,“ podotýká Hřebecký.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments