Česká škola: Několik slov o smysluplnosti a epizeuxi

Publikujeme text Jiřího Lukáše, který reaguje na tvrzení Jiřího Kostečky, že kritizovaná „epizeuxis“ je v Katalogu požadavků k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury oprávněně. Tématu jsme se věnovali v tiskových zprávách ZDE a ZDE. Článek vyšel původně na webu Česká škola (ZDE).

Jarní státní maturity jsou u konce. Všechno proběhlo, jak mělo – podle pravidel. Všechno dopadlo, jak mělo – podle očekávání. Propadlíků je tak akorát. Navíc podle slov ministryně školství Kateřiny Valachové je „letošní úspěšná maturita signálem, že jsme si dokázali zvyknout na její centrální zadávání“. Jestli je státní maturita pro vzdělávání přínosná, nevíme. Ale zvykli jsme si. O smysluplnosti toho, na co si zvykneme, pak už příliš nepřemýšlíme. Někdy bychom ale měli. Člověk je přece tvor, který hledá smysl.

Jiří Kostečka, čestný předseda Asociace češtinářů, v jednom svém diskuzním příspěvku na České škole píše Oldřichu Botlíkovi: „A o tom, že epizeuxis patří do Katalogu plným právem, se s Vámi vůbec nebudu bavit, nejste bohemista. A jestli Vás v tomhle podpoří nějaký aprobovaný středoškolský češtinář, neskutečně shodí sebe i svůj obor.“

To je velmi odvážné tvrzení.

Zamysleme se na chvíli nad terminologií v didaktickém testu z češtiny. Vyžadování znalosti základní terminologie oboru je správné. Do určité míry. V letošním testu třeba: interpunkce, expresivní slovo, obecná čeština. To je v pořádku, jsou to výrazy, které mají pro přemýšlení o češtině na střední škole svůj smysl. Vyžadování znalosti definice epizeuxe smysluplné není. Proč?

Opakování slov je mocný umělecký a rétorický prostředek. Je třeba učit se různé typy takového opakování vnímat, používat, interpretovat, odlišovat od opakování nefunkčního apod. To má smysl. Umět jednotlivé druhy opakovacích figur pojmenovat pro běžného středoškoláka smysl nemá. Student má být veden k tomu, aby si mohl říct: „Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon“ – to je krása! Ne: Ach, epizeuxis!

„A o tom, že epizeuxis patří do Katalogu plným právem, se s Vámi vůbec nebudu bavit, nejste bohemista.“ – Zaplať pánbůh, že na tyto věci nečeštináři, ti, které by někteří češtináři rádi vyloučili z diskuze o češtině, upozorňují.

„A jestli Vás v tomhle podpoří nějaký aprobovaný středoškolský češtinář, neskutečně shodí sebe i svůj obor.“ – Myslím, že je to jinak. Epizeuxis do Katalogu požadavků jistě patří, stejně jako některé další figury, které v něm obsaženy nejsou. Avšak tím, že se autor úlohy č. 28 DT rozhodl ověřovat schopnost práce s epizeuxí vyžadováním znalosti její definice, neskutečně shodil sebe i očekávání běžného středoškoláka ohledně smysluplnosti testových úloh. Myslím, že by Cermat měl s autorem této úlohy přerušit spolupráci.

Spor o epizeuxis lze chápat jako určitý symbol. Symbol hledání smyslu. Hledání smyslu některých dílčích aspektů státní maturitní zkoušky z češtiny: Do jaké míry jsou smysluplné změny v pojetí didaktického testu, slovy ředitele Cermatu Jiřího Zíky „změny konceptu otázek obsahujících odborné termíny exaktně vypsaných v katalogu“? Do jaké míry je smysluplná nedávno zavedená povinná a striktní struktura vedení ústní zkoušky? Do jaké míry je smysluplné od příštího školního roku znovuzavedené centrální hodnocení písemných prací? Může jít ale i o hledání smyslu na obecnější úrovni: Má být zkouška z češtiny v současné podobě povinným maturitním předmětem? Je vlastně státní maturita z českého jazyka a literatury smysluplná?

Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do
díla 3.0 Česká republika
(http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/)