ČOSIV: V běžné nebo speciální škole? Vzdělávání žáků s LMP v aktuálních datech

Publikujeme krátké shrnutí aktuálních dat o podílu žáků s lehkým metnálním postižením v běžných základních školách, které na svých stránkách uvěřejnila 1. 6. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Text navazuje na článek Vzdělávání dětí s lehkým mentalním postižením (LMP) v datech z ledna letošního roku a na Analýzu situace ve vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením z roku 2014.

Po čase opět přinášíme aktuální data ke vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (LMP) v základních školách. V České republice se v roce 2016 vzdělávalo 12 561 žáků s LMP, což odpovídá 1,4 % dětí v základním vzdělávání. Podíl dětí s LMP tak již několik let v řadě odpovídá celosvětovému průměru. Podle meta-analýzy z roku 2011 je celosvětový odhad výskytu mentálního postižení (včetně středně těžkého a těžkého) 1,83 % (Maulik a kol, 2011).

V grafu je uveden podíl dětí s LMP ve věku docházky do základní školy v jednotlivých krajích ČR. Z grafu je patrné, že i nadále přetrvávají mezikrajové rozdíly, které jsou dány nejspíše větší koncentrací dětí vyrůstajících v sociálně vyloučených lokalitách a postupy diagnostiky ve školských poradenských zařízeních. Nejvyšší podíl dětí s LMP je v Ústeckém kraji (2,7 %). Podle Mapy sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit bylo v Ústeckém kraji v roce 2015 identifikováno 63 lokalit s předpokládanými 21 000 až 22 000 sociálně vyloučenými romskými obyvateli. Jedná se tedy o kraj s nejvyšším počtem dětí vyrůstajících v prostředí sociálního vyloučení. V kontextu socioekonomických charakteristik je zajímavé porovnání Libereckého a Moravskoslezského kraje; zatímco v Moravskoslezském kraji dosahuje podíl dětí s LMP celorepublikového průměru (1,4 %), v Libereckém kraji je o 1 % vyšší (2,4 %). V Moravskoslezském kraji je 28 sociálně vyloučených lokalit s odhadovaným počtem 10 000 až 10 500 obyvatel, v Libereckém kraji je však počet lidí žijících v sociálně vyloučeném prostředí pětkrát nižší (2000 až 2500). Můžeme tedy usuzovat, že v Libereckém kraji souvisí vyšší počet dětí s diagnózou LMP spíše s postupy diagnostiky ve školských poradenských zařízeních než se socioekonomickými specifiky regionu.

Větší mezikrajové rozdíly panují u podílu dětí s LMP, které navštěvují běžné základní školy (údaje v souhrnné tabulce). Celkový počet dětí s LMP navštěvujících běžnou základní školu v roce 2016 činil 1915 dětí. Ve speciálních školách či třídách se nadále vzdělává převažující většina dětí s LMP (84,8 %). Nejvyšší podíl dětí s LMP navštěvujících běžné základní školy z celkového počtu dětí s LMP nalezneme v Plzeňském kraji (22,7 %). Druhý nejvyšší podíl dětí s LMP v běžných školách vykazuje Jihomoravský kraj. Naopak nejméně dětí s LMP se v běžných základních školách vzdělává v Praze (6,6 %). Porovnáme-li opět Liberecký a Moravskoslezský kraj, rozdíl v podílu dětí s LMP vzdělávaných v běžných základních školách dosahuje téměř 7 % ve prospěch Moravskoslezského kraje. Podíl dětí s LMP v běžných základních školách je v Libereckém kraji dokonce nižší než v kraji Ústeckém, který vykazuje nejvyšší počet dětí s LMP a je v něm v porovnání s Libereckým krajem desetkrát vyšší počet osob žijících v prostředí sociálního vyloučení.