Demokracie jako předmět je nesmysl

Přinášíme rozhovor s Tomášem Hazlbauerem, ředitelem Centra pro demokratické učení, které se snaží podporovat školy v tom, aby lépe a efektivněji dokázaly předávat svým žákům základní principy demokracie. Centrum právě vede kampaň na podporu projektu Škola pro demokracii (ZDE).

Je třeba vycházet z přirozeného života ve škole a z přirozených situací, které všichni účastníci školního dění zažívají. Škola nemá být přípravou na politickou kariéru, ale přípravou na občanskou úlohu ve společnosti. Ve škole se právě můžeme učit, že to, co na chodbách a při obědě řešíme a kritizujeme, je možné změnit,“ soudí o roli školy v přípravě na občanskou roli člověka ve společnosti Tomáš Hazlbauer z Centra pro demokratické učení. I ti učitelé, kteří nejsou přesvědčenými demokraty, mohou se svými žáky navázat partnerský vztah a pomáhat jim rozvíjet kritické uvažování. Škola pro demokracii k tomu nabízí hned několik nástrojů, jež mohou učitelé využít.

Organizace, kterou zastupujete, se jmenuje Centrum pro demokratické učení. Z toho vyplývá, že demokracii se lze naučit. Skutečně to tak je?

Ač se v současném školství mnoho věcí pomaličku mění, zrovna téma demokracie patří mezi ty složitěji uchopitelné. Domnívám se, že demokracie obecně má v oblasti veřejných věcí nejméně jasný význam. Nejen většinová společnost, ale i někteří učitelé si demokracii často zaměňují za svobodu nebo dokonce za kapitalismus, který k tržním ekonomikám, jež v západním světě převládají, neodmyslitelně patří. Demokracie má svou historii, různé podoby i roviny. Většina současných žáků se ve škole dozví, že žijeme v „zastupitelské či liberální demokracii“, že máme nějaké „demokratické instituce“, pozornost se také stáčí k Ústavě ČR a k volbám. My se za naší organizaci nesnažíme školám říkat, jak mají učit o demokracii, ale snažíme se je podporovat v tom, aby nechali své žáky základní principy demokracie zažívat. Mnoho učitelů je pak v důsledku mile překvapeno, že žitá demokracie může být mnohem více o odpovědnosti, povinnostech, tvůrčím a kritickém uvažování než o domáhání se svých práv a překrucování pojmu svobody. Když učitelé vidí, jak moc se žáci rozvíjejí během procesu, kdy se učí přebírat odpovědnost a aktivně proměňovat své okolí, obvykle přijde zásadní průlom v tom, že demokracie do školy přeci jen patří.

Shodněme se tedy na tom, že demokracie skutečně je něco, k čemu se lze dostat učením. Spolupracujete se školami, je ale právě škola místem, kde lze učit demokracii? Zeptám se jinak, je to skutečná agora?

Škola je v prvé řadě stejně jako v jiných oblastech či oborech takovou přípravnou laboratoří demokracie. Žáci ve škole samozřejmě získávají nějaké znalosti, učí se pro život zásadním dovednostem, ale jsou také součástí velmi specifické společnosti, ve které tráví alespoň polovinu času všedních dnů. Ve škole vstupují do různých sociálních vztahů, setkávají se s úspěchy a neúspěchy, jednají a pracují s „nadřízenými“ – zažívají v malém to, co budou zažívat i v dospělosti ve společnosti. A k tomu neodmyslitelně patří i zájem o okolní dění, o participaci na tom, co se žáků týká, chuť spolurozhodovat, měnit prostředí, ve kterém děti tráví tolik času. Škola je proto tím nejlepším možným místem, kde se učit demokracii, protože se v něm snoubí veřejný život s tím osobním. Demokracie ve škole je podle mého názoru víc než jen agorou. Vyjadřování se k záležitostem školy je samozřejmostí, ale žitá demokracie vyžaduje opravdový zájem a porozumění stavu věcí, přijetí vlastní odpovědnosti za okolní dění a nasazení vlastního času k realizaci změn, které pak ze školy dělají místo, na které mohou být děti třeba i hrdí.

Jde v případě demokracie více o vzdělávání nebo o výchovu? Je to více otázka znalosti, nebo hodnotového postoje? Jaký je mezi těmito kvalitami vztah?

Převážně o výchovu. Není problém v tom, že by děti nevěděli, kolik poslanců má dolní komora parlamentu nebo od kolika let může člověk kandidovat na post prezidenta. Klíčové je utváření postoje, že vše, co se děje v naší škole (v dospělosti pak třeba v sousedství či obci), se mě bytostně týká, ovlivňuje kvalitu mého života, a proto stojí za to se o veřejné dění zajímat a ovlivňovat ho. Naše země je plná pasivních obětí. My bychom chtěli, aby v současných školách vyrůstali aktivní tvůrci. Občané, kteří budou tvořit jádro zralé společnosti v České republice.

Měla by se „demokracie“ učit jako předmět? Přiznám se, že mám poněkud problém s tím, že se takové celky, jako demokracie, média, životní prostředí nebo multikulturní výchova jaksi izolují od reality, vytvářejí se z nich samostatné kategorie, místo aby byly integrální součástí jakéhokoliv vzdělávacího a výchovného „ruchu“ školy…

Demokracie jako předmět je nesmysl. Je třeba vycházet z přirozeného života ve škole a z přirozených situací, které všichni účastníci školního dění zažívají. Škola nemá být přípravou na politickou kariéru, ale přípravou na občanskou úlohu ve společnosti. Ve škole se právě můžeme učit, že to, co na chodbách a při obědě řešíme a kritizujeme, je možné změnit. Na začátku vždy stojí podrobnější analýza toho, jaká je skutečnost oproti tomu, co se ve škole říká nebo co se k nám doneslo. Pak často děti navrhnou způsob, jak onu věc změnit a jednají o možnostech realizace s dospělými, ale i se všemi lidmi, kterých by se případné změny týkaly. Najdou-li společnou vůli, je na čase ony změny provést a rozvinout tak či obohatit život ve školní komunitě. V celém tomto procesu se toho žáci tolik naučí, že v důsledku ani nejsou podstatné výsledky takovýchto žákovských projektů, jako spíš ona cesta a dovednosti, které při tom žáci nabydou. Zajímavé je, že takováto zdánlivě nemožná aktivizace dnešních poměrně pasivních mladých lidí je mnohem snazší ve srovnání s tím, jak složité je přesvědčit některé učitele, že je tento proces neohrožuje a nenabourává jejich autoritu.

Domnívám se, že jde v prvé řadě o učitele. Pokud je učitel hluboce přesvědčený demokrat a je ve vlastních zásadách pevný, přenos na žáky je pravděpodobně přirozený. Jsem na druhou stranu skeptický k tomu, že by se učitelé mohli naučit vzdělávat a vychovávat k demokracii, pokud sami úplně dobře nechápou, co to vlastně znamená. Nebo se pletu?

V prvé řadě je třeba říci, že mnoho lidí (a tím pádem i učitelů) ve svém osobním a potažmo politickém životě není přesvědčenými demokraty, protože si demokracii spojují s antickou či aktuální liberální demokracií v ČR. Někteří tito učitelé však překvapivě mají k žákům partnerský vztah, jsou otevření k diskusím, učí děti kriticky myslet a nechávají je zažít, jaké to je mít za něco odpovědnost, přibližují dětem propojení práv a povinností… Mnoho učitelů je hodnotově demokraticky založeno, ač ve svém politickém či veřejném životě nejsou „přesvědčenými demokraty“. Stejně tak část opravdových nedemokratů (hodnotově i politicky) je rádo za praktické přínosy toho, co všechno děti ve škole dokážou zařídit, vymyslet, vzít si na starost, že neřeší, jestli se zrovna jedná součást výchovy k demokracii nebo ne. A platí to především na základní škole, kde se děti učí onen aktivní postoj k zájmu o okolnímu dění a získávají základní dovednosti pro realizování změn. Avšak v obecné rovině máte samozřejmě pravdu: veškeré přesahy, řešení krizových momentů ve škole, rozdíl mezi opravdovou participací žáků a dekorovaným partnerstvím může žákům dopřát snáz pedagog, kterému jsou demokratické hodnoty vlastní.

Jaké principy vidíte jako klíčové při podpoře vzdělávání a výchovy k demokracii ve školách? Jak se promítají do vašich projektů?

Základním principem je již zmiňované předávání odpovědnosti. To je alfou a omegou našeho působení na školách. Chceme-li zralou společnost, kterou utvářejí zralí jedinci, je možné už děti na prvním stupni základní školy zapojovat do dění ve škole. Vytvářet jim pro to prostor a učit je odpovědnost nést. Co bys rád? Nechutná ti jídlo ve školní jídelně / nelíbí se ti toalety / je podle tebe ve škole málo zábavy? Dobře, tak co navrhuješ s tím udělat? Pověz mi jak. Výborně, pokud máš plán a ostatní s tím souhlasí, tak to udělej…

Chce to odvahu, protože učitel je člověk, který vběhne po pár minutové přestávce do hodiny, za 45 minut zvládne neskutečné množství věcí – celý proces má pevně v rukou. A najednou mu radíme: chceš-li děti naučit přebírat odpovědnost, ukaž jim nejprve, jak na to a pak to nech na nich – ano, trvá to, zpočátku dělají mnoho chyb, ale bez toho to nejde…

Naším hlavním nástrojem výchovy k demokracii ve školách je žákovský parlament, kde se děti pod vedením koordinátora učí, jak si předávat informace napříč školou, učí se samostatně realizovat vlastní projekty, rozdělovat si úkoly a plánovat, ale třeba také moderovat diskusi – a díky tomu všemu přebírat adekvátní díl odpovědnosti za prostředí, v němž žijí.

Co vlastně v současnosti školám nabízíte? Jakou formu spolupráce a podpory? Do jakých projektů se školy mohou zapojit?

Ústředním projektem je Škola pro demokracii – síť škol, které mají žákovské parlamenty a chtějí na sobě pracovat. Jedná se o naprosto otevřenou skupinu škol, které chtějí spolupracovat mezi sebou navzájem, inspirovat se a sdílet zkušenosti, dostat metodickou podporu od naší organizace. Tyto školy také chtějí ukazovat lidem z okolí, že je pro ně důležité být institucí, která cíleně pracuje s demokracií ve škole.

Paleta metodické podpory je pak velmi široká: základem jsou příručky a metodiky (většina z nich ke stažení na webových stránkách www.skolaprodemokracii.cz ve formátu pdf) a semináře pro koordinátory žákovských parlamentů. Školy mají zájem i o školení pro celý pedagogický sbor či o koučovací výcvik pro zástupce vedení. Nejlepší reference máme na vícedenní zážitkové kurzy pro děti, avšak ty jsou pro školu bohužel často příliš nákladné.

Nedávno jste spustili fundraisingovou kampaň na podporu Školy pro demokracii. Můžete k tomu prosím sdělit více? Proč by vás lidé a organizace měli podporovat?

Po dlouholeté práci se školami, učiteli a jejich žáky jsme dospěli do momentu, kdy už nebylo možné opomíjet i naše fanoušky z řad neodborné veřejnosti. Mnoha lidem je blízká naše vize zralé občanské společnosti. Založili jsme proto Klub přátel Školy pro demokracii, který tyto lidi sdružuje a umožňuje jim nahlédnout pod pokličku toho, co ve školách děláme, podpořit naše úsilí svým časem či penězi. Stejně hodnotné je, když tito lidé dávají najevo, že jsou v tom s námi, drž nám palce a zajímají je novinky ze světa občanského vzdělávání.

Aktuální jarní fundraisingová kampaň je výsledkem spolupráce právě s Klubem přátel. Podporovatelé Školy pro demokracii nabízejí ostatním členům Klubu přátel to, čím se sami živí. Aktuálně se jedná o individuální koučování, ochutnávku francouzských vín či poradenství rodičům k výběru školy. Potenciální příjem podporovatelé darují Škole pro demokracii. Díky tomuto trojúhelníku (zájemce o službu – podporovatelé – my) mohou lidé získat zajímavou službu a ještě podpořit naši vizi.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments