Fokus: Jak využívat technologie k podpoře základních gramotností

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k datu 27.března, obsahují například tato témata: jak mohou technologie podpořit rozvíjení dovedností pro nové tisíciletí; změny finského vzdělávacího systému; co je třeba pro rozvoj kreativního myšlení.

Rozvíjení dovedností 21.století
Světové ekonomické fórum (WEF) ve spolupráci s Boston Consulting Group zveřejnilo zprávu zaměřenou na to, jak mohou být vzdělávací technologie využity k podpoře učení, zejména k rozvíjení dovedností pro 21. století. Zpráva vymezuje tři kategorie dovedností pro 21. století: 1. základní gramotnosti (gramotnost jazyková, matematická, přírodovědná, ICT, finanční, kulturní a občanská), 2. kompetence (kritické myšlení/řešení problémů, kreativita, komunikace, kolaborace), 3. charakterové kvality (zvídavost, iniciativa, vytrvalost/výdrž, adaptabilita, vůdčí kvality, sociální a kulturní povědomí). Zpráva také sleduje, jak jsou žáci v téměř 100 zemí světa v těchto dovednostech vzděláni. Zpráva mapuje současnou nabídku vzdělávacích technologií a uvádí zdroje a nástroje, které mohou učitelé využít pro rozvíjení dovedností pro 21. století. V přehledné tabulce jsou rozděleny do čtyř skupin: 1. zaměřené na personalizovaný a adaptivní obsah a kurikula, 2. volně přístupně vzdělávací zdroje, 3. nástroje pro komunikaci a kolaboraci, 4. interaktivní simulace a hry. Zpráva dále uvádí, že většina nástrojů vzdělávací technologie je využívána k podpoře základních gramotností, ale schází nástroje k rozvoji kompetencí a charakterových kvalit. Možnosti inovativního využití vzdělávacích technologií pro rozvíjení dovedností pro 21. století jsou uvedeny na příkladech z Keni, Peru a USA. Zpráva nabízí čtyři cesty, jak podpořit ve školách vzdělávání v dovednostech pro 21. století s využitím technologií: 1. zhodnotit vzdělávací systém s ohledem na rozvoj dovedností pro 21. století a případně jej lépe provázat a zaměřit, 2. rozvíjet a podporovat znalost využití technologií u učitelů, 3. vyvíjet produkty, které by zaplnily mezery ve výuce těmto dovednostem, a jejich měření, 4. finančně podpořit pilotáž, přenositelnost a rozšiřování modelů založených na využití vzdělávacích technologií.

Finské školství a tematická výuka
Ve finském vzdělávacím systému proběhne v nejbližších letech zásadní změna – ve školách nebude výuka organizována podle předmětů, ale podle témat. Se změnami se začíná v Helsinkách, kde se šestnáctiletí žáci učí např. matematiku, jazyky, komunikační dovednosti v rámci tématu „služby ve stravování“, další např. historii, zeměpis, jazyky a ekonomiku v rámci tématu „Evropská unie“. Ve třídách se opouští sezení v řadách lavic, žáci pracují kolaborativně ve skupinkách, při práci komunikují. Součástí reformy je i příprava učitelů na nový systém, ne všichni jsou s reformou srozuměni. Více než 70 % učitelů v současné době prochází odbornou přípravou. Podle reformátorů je nedůležitější změnit celkový přístup učitelů. Autorka reformního plánu v Helsinkách také propaguje společné učení učitelů různých předmětů a jejich společnou přípravu hodin. Finské školy povinně zavádějí tematické vyučování alespoň jednou ročně, školy v Helsinkách dvakrát, a to na dobu až několika týdnů. Reformovaná organizace výuky by měla být ve všech finských školách zavedena do roku 2020.

Nové dovednosti pro život
Komentátor listu The New York Times D. Brooks se zamýšlí nad tím, že změny ve společnosti a ekonomice přinášejí i požadavky na nové dovednosti potřebné pro úspěšný život, které Brooks pojmenovává takto: 1. sociální odvaha – dovednost navazovat kontakty s lidmi, přetvářet je v přátelství, propojovat lidi z různých okruhů, 2. pojmenování jevů známých, ale dosud nepojmenovaných, obtížně uchopitelných, 3. zpřístupnění ne-lidských objektů lidem – příkladem je Steve Jobs a intuitivní přístup k technologiím, 4. poskytnutí účelu – dovednost nasměrovat lidi na určitou dráhu, 5. „opposability“ – dovednost operovat s navzájem si protiřečícími myšlenkami,6. obsáhnutí pohledu napříč skupinami – dovednost vidět problémy z pohledu různých skupin vymezených etnicky, sociálně, kulturně apod.

Základy kreativního myšlení
Dr. J. Gerstein se na svém blogu zabývá kreativním myšlenkovým nastavením (creativity mindset) a uvádí některé základní charakteristiky takového myšlení: 1. víra ve vlastní kreativitu – být přesvědčen/a o svých kreativních schopnostech, vidět příležitosti tam, kde jiní vidí překážky, 2. osvojit si zvídavost, 3. zdržet se odsudku – příliš časná kritika může zahubit dobrou myšlenku v zárodku, 4. tolerovat nejednoznačnost, 5. vytrvat i přes skepsi a odmítnutí, 6. rozvíjet představivost jako dítě a udržet si schopnost údivu. Kreativitu lze a je třeba rozvíjet a toto jsou doporučené postupy pro učitele: 1. zpochybňujte obecné mýty, které brání kreativitě, 2. vytvořte časovou a prostorovou „oázu“ pro rozvoj kreativity, 3. nastavte vážnou, ale hravou atmosféru, 4. podporujte sebedůvěru učících se, aby byli připraveni riskovat odlišný postoj a názor.

Sociabilita jako podmínka učení
Sociabilita jako kapacita dětí navzájem komunikovat, spolupracovat a bavit se je důležitou podmínkou procesu učení. Klíčové aspekty sociability jsou odvozeny od dovedností, které dětem pomáhají vyjádřit pocity a postoje tak, aby si vytvářely pozitivní vztahy. Tyto aspekty jsou následující: 1. seberegulace, 2. aktivní naslouchání, 3. kooperace, 4. efektivní komunikace. Zkoumáním přínosů sociálních a emocionálních dovedností se zabývá řada výzkumů. Ve studii vydané nedávno v Columbia University hodnotili autoři ekonomický přínos šesti programů sociální a emocionální výchovy na školách a u všech zjistili měřitelný pozitivní efekt, jako např. snížená agresivita a lepší sebeovládání. Sociabilita je jedním z prvků modelu The Compass Advantage, který je určen rodinám, školám a komunitám pro rozvíjení programů sociální a emocionální výchovy. Autorka článku nabízí tři strategie pro podporu sociálního učení a sociability ve třídě: 1. Učte sociální dovednosti od malička – třída by měla mít společný jazyk sociálních vztahů, sdílet způsob, jak vyjádřit pocity, vděčnost, omluvu, jak komunikovat, jak naslouchat. 2. Vytvořte sdílené sociální normy – nepodporovat soutěžení, ale fungování kolaborativní učící se komunity, nechat děti vytvořit si vlastní normy. 3. Zapojte žáky do kooperativního/kolaborativního učení tak, aby: a) spolupracovali pro dosažení cíle, b) všichni měli odpovědnost za výsledek, c) navzájem si pomáhali se učit, d) využívali interpersonální dovednosti, jako je rozhodování, řešení konfliktů a efektivní komunikace, e) hodnotili práci týmu a hledali cesty ke zlepšení.