Fokus: Pro udržitelný rozvoj společnosti i dobré studijní výsledky je podstatná důvěra, odvaha a čestnost

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 27. říjnu, obsahují například tato témata: společnost se může rozvíjet pouze, je-li založena na vzájemné důvěře, spolupráci, sebedůvěře jednotlivců a vztahu k životnímu prostředí; stejně tak učení jde dětem lépe, když se u nich pěstují ctnosti: odvaha, čestnost a laskavost.

1. Udržitelný rozvoj společnosti zaručí vzájemná důvěra, zájem a sebevědomí. Vůdčí představitelé průmyslu i akademičtí výzkumní pracovníci hledají nový ekonomický model, který by byl zárukou udržitelného rozvoje společnosti. Na základě studia dynamiky inovativních komunit, jako je např. Silicon Valley v Kalifornii, předkládají autoři článku V. W. Hwang a A. Mabogunje nový ekonomický model založený na široké mezilidské interakci, který se vyznačuje následujícími pěti prvky, jež v dosavadním ekonomickém myšlení scházejí: 1. sociální sítě – ekonomie se tradičně zaměřuje na vstupy ve velkém měřítku (půda, práce, kapitál, technologie), ale vzájemné vztahy a styky mezi lidmi silně ovlivňují to, co bude vytvořeno – hodnota se tvoří na základě vzájemného propojení mezi lidmi, 2. týmy – ekonomická hodnota do velké míry záleží na tom, jaké je složení týmů – prakticky veškeré inovace vznikají v týmech a nejdůležitější kvalitou pro práci v týmu je dovednost empatie, ekonomický výkon v podnicích záleží na tom, jaké je prostředí pro práci týmů, 3. identita – identita jednotlivce určuje jeho ekonomické chování a podle výzkumu je pro jeho chování důležitější, jak si věří než jeho skutečné znalosti a dovednosti – podle stanfordského psychologa A. Bandury může kvalita „self-efficacy“ (vlastní výkonnost) vztažená na výkon týmu (group-efficacy) vysvětlovat rozdílné výsledky ekonomik srovnatelných regionů a zemí, 4. důvěra – kulturní zvyky a nepsaná pravidla ovlivňují prostředí pro inovace – jednání založené na důvěře podporuje spolupráci a inovace lépe než psané smlouvy a pravidla, 5. životní prostředí – přírodní vědy mohou hrát roli při vysvětlování společenských procesů, přírodní podmínky vyvolávají činnost jednotlivců, ta přispívá ke změně uvažování a vede k inovacím – vývoj inovačního prostředí je třeba podporovat nepřímými kroky a procesy, nelze jej přesně naplánovat. Politikové by se proto měli více zaměřit na rozvíjení prostředí, které podporují konektivitu a různost, důvěru mezi lidmi a úctu k individualitě, než na sledování čistě ekonomických výsledků.

2. Dobré učení vyžaduje odvážné, čestné, odolné a veselé žáky. Řada studií ve vzdělávání ukazuje na to, že žáci mají lepší výsledky ve škole, když mají pozitivní přístup k učení i k sobě samým. Pěstování odolnosti, vytrvalosti, optimismu a odvahy se stává součástí mnoha vzdělávacích programů a většinou je zahrnováno pod označení sociální a emocionální výchova. Rozvíjení těchto kvalit je důležitým úkolem pro školy, ale také rodiče mohou významně přispět k dobrým vzdělávacím výsledkům svých dětí, jestliže u nich podporují následující dovednosti: 1. radost ze života – zahrnuje dovednost být otevřený a propojen s ostatními, mít radost z ocenění a společné práce a snažit se mít dobré výsledky, 2. odolnost (resilience) – pomáhá dětem myslet realisticky a být flexibilní, nevzdávat se při neúspěchu a učit se z chyb, 3. sebekontrola – děti, které dokážou kontrolovat impulsivní chování, jsou lepšími žáky, a dokonce jsou fyzicky a mentálně zdravější, 4. čestnost – děti se naučí upřímnosti k sobě samým i k ostatním, nepředstírají, že něčemu rozumějí, a zeptají se – přispívá to k důvěře mezi žáky a učiteli, 5. odvaha – je potřebná při učení se čehokoliv nového, při obhajování svého postoje a chování, 6. laskavost – děti pochopí, že učení je obtížné pro ně i pro ostatní, dokážou požádat o pomoc, naslouchají ostatním a rozvíjejí empatii. Všechny tyto kvality jsou potřebné pro školu i pro život a je třeba je rozvíjet a posilovat.  
3. Každý, kdo iPad vlastní, jej ještě nemusí umět dobře využívat. V souvislosti s možnostmi přístupu jedinců a skupin k moderním technologiím se hovoří o digitálním rozhraní (digital divide), která odděluje ty, kteří mají přístup k technologiím, od těch ostatních. Autorka článku však poukazuje na to, že lze sledovat nové digitální rozhraní, které leží mezi studenty, jež umějí efektivně vyhledávat a organizovat informace, a těmi, kteří to nedokážou (o dalším typu rozhraní viz zde). Nové rozhraní lze vymezit takto: 1. ti, kdo umějí přemýšlet o vyhledávání, a ti, kdo to neumějí, 2. ti, kdo umějí ověřit informace, a ti, kdo to neumějí, 3. ti, kteří umějí vyhledat informaci v nových prostředích, a ti, kdo to neumějí, 4. ti, kteří umějí zařídit, aby informace putovaly k nim, a ti, kteří je hledají. Učitelé by měli vyučovat některé základní zásady pro vyhledávání, jako je použití uvozovek, pomlčky, dvou teček, vyhledávání na konkrétní stránce, znalosti kódů stránek z různých zemí. Při vyhledávání je třeba být si vědom toho, že výsledky jsou ovlivněny tím, jakou historii vyhledávání jednotlivec má. Informace jsou filtrovány na základě předchozích vyhledávání a tato tzv. „filtrová bublina“ způsobí, že dvě stejná vyhledávání mohou u různých lidí přinést různé výsledky (více zde). Významné možnosti přinášejí primární zdroje, a to nejen v textové podobě. 
4. Testování může posloužit, když se s ním správně naloží. Americké Národní centrum vzdělávací politiky (National Education Policy Center) zveřejnilo zprávu Data Driven Improvement and Accountability (Zlepšení vzdělávacích výsledků na základě dat a akontabilita), která hodnotí přínos testování a sběru dat ke zlepšování vzdělávacích výsledků a dále využití dat pro hodnocení akontability – odpovědnosti učitelů za výkon studentů. Autoři studie upozorňují na to, že data získaná z testování (více o využití technologií v hodnocení zde) mohou mít pozitivní i negativní vliv na vzdělávací výsledky a záleží na to, zda jsou relevantní a včas poskytnutá. Zásadní je transparentnost celého systému a důvěra v jeho pozitivní přínos. Studie poukazuje na škodlivost častého testování a říká, že lepší než časté a méně kvalitní testy je investice do vývoje pokročilých testů, které budou administrovány jen na určitých stupních (jako např. ve Velké Británii, Singapuru) místo každoročně nebo pouze na reprezentativním vzorku žáků (jako ve Finsku). Autoři nabízejí 12 doporučení pro tvůrce vzdělávací politiky: 1. měřte to, co má hodnotu, místo toho, co je snadno změřitelné, 2. vytvořte vyvážený soubor indikátorů vyjadřujících hodnoty, které vzdělávací systém podporuje, 3. definujte a propojte prvky zlepšování na základě dat a akontability tak, aby nepůsobily protikladně, 4. vždy trvejte na vysoké kvalitě dat, 5. testujte uvážlivě, a nikoli rozmařile, 6. šiřte kulturu neustálého zlepšování a úsilí o vynikající výsledek s podporou učitelů a jejich odborné přípravy, 7. postupujte od výchozího bodu k růstu tak, aby se dal změřit pokrok, 8. minimalizujte rozdíly mezi nejhoršími a nejlepšími žáky, 9. svěřte společné rozhodování a odpovědnost odborným učícím se komunitám, 10. ustavte systém vzájemné vertikální akontability, který zaručí transparentnost v poskytování podpory i odevzdaném výkonu, 11. buďte těmi, kdo určují své postupy a praxi (jako např. zde), a nikoli těmi, kdo se nechají pouze vést statistikami, 12. vytvořte soubor závazných standardů pro využívání dat pro zlepšování výsledků a měření akontability.
   
5. Jak zpřístupňovat vědění. Studie Open Access, Megajournals, and MOOCs: On the Political Economy of Academic Unbundling (Volný přístup, megačasopisy a masově otevřené online kurzy: k politické ekonomii akademického rozdělování) profesora R. Wellena z univerzity v Yorku porovnává disrupční potenciál volně přístupných (OA) vědeckých článků a masově otevřených online kurzů (MOOC) a konstatuje, že MOOC mají větší potenciál změnit vysokoškolské vzdělávání. Autor uvádí, že pro vědce, kteří nepůsobí ve veřejné sféře, volně přístupné publikování není dostatečně atraktivní a že pro řadu z nich je důležitější publikovat v prestižních časopisech. Volné sdílení článků může vést i ke snaze o nadměrnou sebeprezentaci nebo zvýšený důraz na kvantitu produkce. MOOC svou existencí ukazují na to, že univerzity brání růstu produktivity a svým standardizovaným obsahem mohou přispět ke snížení nákladů na vzdělávání. Autor uvádí, že volný přístup je třeba chápat nikoli pouze jako chvályhodný princip ve vědecké a výzkumné práci, ale jako prvek, který zasáhne ve vývoji prostředí terciárního vzdělávání a vědeckého výzkumu (více k volnému sdílení ve vědě viz zde).