← Články

Fokus: Ve školách Steva Jobse mohou děti na prázdniny kdykoli

2. 5. 2014

EDUin

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 20. dubnu, obsahují například tato témata: PISA znemožňuje reformy vzdělávacích systémů v asijských zemích, američtí učitelé se bouří proti testování, děti by se měly učit spolupracovat na dálku, bude totiž přibývat virtuálních kanceláří.

Nechceme třídit děti, vzkazují američtí učitelé
Učitelé a ředitelé newyorských základních škol, kteří odmítají zadávat žákům testy podle Společných státních standardů (Common Core State Standards – CCSS), vytvořili sdružení Teachers of Conscience a vydali společné prohlášení. Proti testům CCSS se postavili i učitelé v dalších státech USA. Učitelé odmítají „… postupy, které vedou … k omezenému zaměření pouze na třídění a řazení dětí podle výsledků“. V některých školách mají učitelé podporu i ze strany rodičů a ředitelů – učitelé tak mohou v průběhu testování pracovat s žáky, kteří se testu neúčastní. Jinde jsou žáci nuceni v průběhu testování pouze sedět a nerušit, jestliže test odmítají. V dopise ředitelce odboru školství města New Yorku, C. Fariňa, učitelé odmítají reformy spojené s testováním podle Společných standardů a vzdělávání založené na tržních principech. Poukazují na to, že v rámci reformy se veškerá pozornost soustředí na rozhodné testy, na testování jsou vynakládány vysoké finanční prostředky. Skutečné vzdělávání zůstává stranou stejně jako otázky rovného přístupu ke vzdělávání a podpory žáků ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin. Autoři uvádějí, že reformní kroky „ … narušují lásku učitelů k jejich práci a podkopávají vnitřní motivaci žáků k učení“.
PISA ničí vzdělávání
Profesor Y. Zhao z University of Oregon se na svém blogu v sérii článků zabývá tím, „Jak PISA vystavuje svět riziku“. V článcích uvádí důvody, proč je podle něj PISA – testování patnáctiletých v čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti v tříletých periodách v mnoha zemích světa – jednou z nejdestruktivnějších sil v dnešním vzdělávání. V prvním dílu zpochybňuje interpretaci výsledků, podle kterých žáci ze systémů s nejlepšími výsledky nejvíce spoléhají sami na sebe a na vlastní úsilí. Tato interpretace nebere v úvahu kulturní tradice asijských zemí ani vliv autoritářského režimu v Číně. V druhém dílu zkoumá úlohu standardů, kurikula a rozhodných testů a tvrdí, že vzdělávací systém v Číně je zaměřen především na učení se na testy a výuku předepsaného obsahu, ale neposkytuje prostor pro kreativitu, podnikavost a rozvoj samostatného myšlení. Třetí díl se zabývá možnými nedostatky v metodologických postupech šetření a vyhodnocování PISA a vypovídací hodnotě výsledků PISA (k problematice „velkých dat“ ve vzdělávání více zde). Ve čtvrtém dílu poukazuje prof. Zhao na chybné závěry zprávy o vzdělávacích výsledcích dětí podle zaměstnání jejich rodičů (informaci o zprávě jsme uvedli zde – 1) a na nesrovnalosti ve výběru vzorku žáků. V závěrečném článku uvádí, že výsledky PISA a to, jaký význam je jim přikládán, vážně ohrožují zavádění jakýchkoli změn ve východoasijských vzdělávacích systémech, protože je utvrzuje v tom, že jejich vzdělávání je nejlepší. Úspěch v šetření PISA tak v Číně posiluje význam rozhodných zkoušek gaokao (přijímací zkoušky na vysoké školy) a dalších testů a učení se na ně, v Japonsku měla PISA částečný vliv na oslabení reformy yatori směřující k uvolnění rigidních učebních postupů a podpoře kreativity. Prvenství v úlohách zaměřených na řešení problémů ještě neříká nic o tom, zda jsou žáci připravování na to, aby uměli problémy vyhledávat a nastolovat. Vliv PISA na západní vzdělávací systémy je obdobně ničivý – vede rozhodující činitele k tomu, aby se snažili za každou cenu zlepšovat výsledky v testování PISA místo toho, aby věnovali pozornost hledání nového paradigmatu – způsobům, jak podpořit kreativitu a spolupráci místo soutěžení o lepší umístění v žebříčku. PISA brání skutečným inovacím a vede vlády k posilování kurikula, vývoji testů a řešení situace učitelů. Vlády chudých rozvojových zemí platí za účast v PISA prostředky, které by mohly využít na rozvoj vzdělanosti svých obyvatel. Všechny články v sérii jsou adaptací z připravované knihy prof. Zhao, která vyjde na podzim 2014.
Jak naučit děti spolupracovat na dálku
V době, kdy technologie umožňují vzájemné propojení a sdílení informací a zdrojů po celém světě, se žáci potřebují naučit spolupracovat a komunikovat na dálku. Globálně propojené pracoviště pro ně bude běžnou záležitostí, nikoli výjimkou. Dovednosti potřebné pro globální spolupráci si žáci nejlépe osvojí prací na projektech, které propojují třídy v rámci školy, regionů, států a kontinentů. Jak postupovat při rozvíjení globálních kolaborativních projektů: 1. Pěstujte návyky pro kolaborativní práci – žáci se napřed učí spolupracovat v rámci třídy, vyzkoušejí si postupy brainstormingu, rozhodování, určení akontability. 2. Napřed pracujte lokálně, potom globálně – do kolaborativní práce se zapojí žáci v rámci jedné školy, např. žáci stejného ročníku nebo studijního zaměření. Některé z postupů využitelných pro rozvíjení kolaborace ve všech oblastech jsou: a) položení otevřené otázky s mnoha nebo žádnou známou odpovědí (např. která postava ze tří knih je nejdynamičtější? Existuje život mimo Zemi apod.), b) zadání obtížného úkolu, např. společně něco fyzicky vytvořit, postavit, c) seznámení se s digitálními nástroji využitelnými pro kolaboraci, jako jsou např. Google Drive, Wikispaces a Edmodo. 3. Připojte se k již existujícímu globálnímu projektu – pro začátek je lepší nevymýšlet celý nový projekt. Získáte také potřebné kontakty v mnoha školách. 4. Využijte sociální sítě při vytváření vlastního projektu – využijte různé sítě, které sdružují pedagogy – získáte zajímavé kontakty a nápady pro kolaborativní práci. Nejlepší sítě pro začátek jsou Classroom 2.0, Global Education Conference Network, Skype in the Classroom.
Jak vypadají školy Steva Jobse
Na začátku školního roku 2013/14 bylo v Holandsku otevřeno sedm Škol Steva Jobse (SJS), které mají s tradiční školou jen málo společného. Školy nemají žádné oficiální spojení se společností Apple ani finanční podporu od ní, ale každý žák má iPad a cílem je vzdělávání pro 21. století. Každý žák má individuální studijní plán, v průběhu dne navštěvuje „semináře“ zaměřené na jednotlivé předměty nebo využívá čas k volnému studiu. Žák má například ráno povinnou hodinu pravopisu, protože se potřebuje zdokonalit, ale další aktivitu a učení už může zvolit sám. Systém byl založen holandským podnikatelem M. de Hondtem, školy jsou financované ze státních peněz, ale řízené nezávisle. Každých šest týdnů žák společně s učitelem připraví plán učení, na každé druhé schůzce jsou přítomni i rodiče. Učitel nasměruje žáka na určitý seminář, pokud potřebuje doplnit nedostatky. Učitelé také ukazují žákům mnoho různých oblastí zájmu a vedou je ke sledování nových podnětů. Ve školách SJS trvá školní rok 51 týdnů a rodiče mohou vzít děti na prázdniny kdykoli v průběhu roku. V plánovaných dalších deseti školách bude prodloužený školní den, kdy budou učitelé přítomni od 8 do 18 hodin a některé děti budou moci zvládnout učení v kratším časovém úseku a potom mít volno. V současných školách zatím probíhá paralelně tradiční výuka a možnost volného učení a rodiče mohou zvolit, kam své děti poslat. Za volným učením SJS však někteří žáci dojíždějí z širokého okolí.
Učení má vycházet z toho, o co se žák zajímá, myslí si v Křemíkovém údolí
V Silicon Valley v Kalifornii byla otevřena první pilotní třída nové soukromé školy AltSchool. Ve třídě je 20 žáků ve věku od školky do páté třídy a výuka je založená na modelu, kdy se každý žák učí podle svých zájmů, s podporou skupinové práce a kolaborace. Zakladatelem je M. Ventilla, který dříve pracoval pro společnost Google. Zastává názor, že veškeré učení má u žáka vycházet z toho, o co se zajímá. Plánem pro AltSchool jsou třídy jako samostatné jednotky rozmístěné v různých částech města, svěřené do péče a rozhodování učitele. Každá jednotlivá třída bude mít možnost flexibilně se přizpůsobit potřebám žáků a rodin. V souladu se zásadami „startup“ (začínající) společnosti by měl být model schopný okamžitých inovací a proměn a poučení z chyb. Základem výuky jsou společné standardy, ale žáci nejsou zařazeni v ročnících, ale pouze ve volných skupinách starších a mladších. Model školy přebírá myšlenky vzdělávání založeného na kompetencích, waldorfské a montessori škol i postupy z domácího vzdělávání. Další nápad je přejatý z newyorské School of One, kde žáci pracují podle individuálních plánů a učitel jejich pokrok sleduje na kontrolním panelu, případně upravuje jejich zadání. Kromě individuálních úkolů jsou žáci zapojeni rovněž do skupinových projektů. AltSchool je v zásadě ziskový technologický startup, ale vzdělávací technologie nejsou ve škole všudypřítomné. Technologie pomáhají žákům sledovat jejich učení a dokumentovat práci, učitelé mají přehled o pokroku všech žáků. Plánem vývojových techniků je vytvářet videozáznamy z práce jednotlivců a třídy, které pak budou učitelé analyzovat a přizpůsobovat podle nich své postupy. Záběry v reálném čase pomohou učitelům reagovat na problémy, kterých by si jinak ve vzdáleném koutě třídy nevšimli. Při vytváření záznamů však hrozí konflikt s nařízeními na ochranu soukromí žáků. V příštím školním roce by měla AltSchool otevřít několik tříd v San Francisku a dalších městech. Kromě řízení škol se chce společnost zaměřit též na vyvíjení softwaru pro učitele, který by měl vycházet z úzké spolupráce vývojářů s učiteli ve třídách. Zakladatel M. Ventilla trvá na tom, že model není určen pro fungování jako klasická škola s rozsáhlou budovou a centrální administrativou, která umožňuje jen malou flexibilitu (podrobně o kladech i záporech modelu škol založených na využití technologií viz zde).