Hospodářské noviny: Automatizace přeje připraveným, což Česko v žádném případě není

ilustrační foto (c) KL

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který dává do souvislosti proměnu pracovního trhu v důsledku probíhající automatizace a kondici vzdělávacího systému ČR, který není schopný na nadcházející situaci nové generace dostatečně připravit. Hrozí tak, že narozdíl od zemí, které do vzdělávacího systému investují a chápou, že je třeba investovat nejen do školství, ale i do dalšího vzdělávání, nedokáže naše společnost využít této příležitosti jako posunu k vyššímu životnímu standardu pro všechny. Text vyšel 24. 9. v Hospodářských novinách.

Automatizace přinese v nadcházejících deseti letech po celém světě zánik 75 milionů pracovních míst, jiných 133 milionů však vytvoří, odhaduje studie, kterou vydalo Světové ekonomické fórum. Všechno má své „ale“. Její autoři výslovně vyzývají vlády a byznysovou sféru k masivním investicím do vzdělávání. Dnešní zaměstnanci budou potřebovat rekvalifikaci, nastupující generace zase úplně jiný mix znalostí a dovedností. Transformace pracovního trhu bude totiž asymetrická, což neplatí pouze pro jednotlivá ekonomická odvětví, nýbrž i pro různé regiony.

Podle loňské zprávy Employment outlook, kterou každoročně vydává OECD, je Česko (společně se Slovenskem) zemí s vůbec největším rizikem dopadů automatizace na pracovní trh. Zasáhnout má 45 % pracovních míst do roku 2032. O tom, kolik pracovních míst u nás vznikne, prognóza nehovoří. Bude totiž záležet na řadě okolností, z nichž nejdůležitější je schopnost přizpůsobit se měnícím se nárokům právě prostřednictvím vzdělávacího systému a sítě dalšího vzdělávání.

Před časem přinesly New York Times reportáž, jak se na tuto situaci cítí být připraveni Švédi. V této severské zemi vnímají více než tři čtvrtiny populace automatizaci jako příležitost ke zvýšení svého životního standardu. Takřka opačně je to v USA – podle podobně zaměřeného průzkumu považuje srovnatelná část americké společnosti postupující automatizaci za ohrožení svých existenčních podmínek. Reportáž to přičítá skutečnosti, že se Švédsko na rozdíl od USA může pochlubit velmi propracovaným systémem dalšího vzdělávání, postaveným na těsné spolupráci vlády, odborů i zaměstnavatelů.

V Česku, zdá se, žijeme v jakémsi bezčasí. O tom, jak společnost vnímá probíhající čtvrtou průmyslovou revoluci, nevíme nic. Problém pravděpodobně spočívá i v tom, že si její drtivá část žádný takový problém vůbec nepřipouští, neboť při pokleslé úrovni české politiky jsou reálná témata, jako je toto, překrývána populistickým bojem proti imigraci a hádkami o podružnosti. Bezpečně však známe kondici českého vzdělávacího systému. Nedávno vydaná zpráva OECD s názvem Education at a Glance 2018 ukazuje, že Česko se chová vůči své budoucnosti s naprostou ignorancí. Jsme země s jednou z nejnižších investic do vzdělávání. Z vyspělých států máme prakticky nejhůře placené učitele. Děti z rodin s nižším statusem necháváme ladem, přitom ony budou nejohroženější.

Vláda mlčí. Vzdělávání nepatří k jejím prioritám, stačí se podívat na programové prohlášení. Tahle vláda chce především posilovat bezpečnost. V 7. nejbezpečnější zemi světa podle Global Peace Indexu…

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments