Hospodářské noviny: Chronické nemoci vzdělávání neléčíme

ilustrační foto by Bratislavská župa (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 31. 5. v Hospodářských novinách (ZDE). Komentář nabízí řadu otázek vztahujících se k testům státních maturit. Proč jsou maturitní testy kounstruované tak, aby diskriminovaly žáky středních odborných škol? Proč se stále mluví o tom, že výuka matematiky není dobrá, ale ve školách se nic nemění? Čemu pomůže povinná maturita z matematiky?

Heuréka! Cermat zveřejnil statistická data o (ne)úspěšnosti maturantů v jednotlivých úlohách maturitních testů.

Konečně je možné lépe analyzovat, co vlastně výsledky maturit sdělují o stavu vzdělání ve sledovaných oblastech. Co vlastně maturitní testy měří, jak fungují, tedy jak spolehlivé a platné informace nám sdělují. To jsme doposud neměli možnost posoudit. Souhrnné statistiky o úspěšnosti a neúspěšnosti maturantů naopak vedly pouze k pravidelným dezinterpretacím o tom, zda se maturanti meziročně zlepšili, či zhoršili. Snahy vysvětlit, že takto není možné výsledky interpretovat, se podobaly příslovečnému hrachu házenému na zeď.

Co tedy analýza Cermatu doopravdy říká? Maturitní testy, a přiznávají to i tvůrci z Cermatu, jsou stavěny tak, aby diskriminovaly studenty středních odborných škol. Bizarní otázky na epizeuxis nebo přísudek jmenný se sponou, nesmyslné požadavky z literárněvědné teorie, mají mnohem větší neúspěšnost mezi negymnaziálními maturanty. Jednoduše proto, že se tam neprobírají. Ze strany tvůrců je to podlá a neospravedlnitelná taktika.

Dalším podstatným zjištěním je to, že zatímco v českém jazyce jsou maturanti obecně úspěšnější v úlohách zaměřených na čtenářskou gramotnost, tedy ve funkčním používání jazyka, v matematice jsou právě úlohy ověřující dovednost aplikace matematického myšlení největší překážkou. Maturantům jde lépe úprava algebraických výrazů, znalost memorativního charakteru, než skutečné praktické řešení slovních úloh. Interpretací tohoto zjištění bude více, já si dovolím předložit tuto hypotézu: zatímco jazyk je možné rozvíjet nezávisle na škole − například čtením, psaním, mluvením nebo třeba posloucháním, rozvoj v matematice je na škole přímo závislý. Proto je možné, že český jazyk dopadl výrazně lépe, paradoxně škole navzdory.

Namísto toho v matematice vítězí vzdělávací bulimie: nahltat nespojité znalosti, vyzvrátit je u maturit a šťastně zapomenout. Podporu této hypotéze dává zjištění, že v informační gramotnosti jsou české děti nadprůměrné, i když je to škola neučí.

Chronické nemoci českého veřejného vzdělávání, které maturitní data opět diagnostikovala, neléčíme. Zatím stále pouštíme žilou českému znalostnímu potenciálu.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
8 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
4 years ago

Bizarní přísudek jmenný se sponou? Kdy už přestanou diletanti kecat do češtiny?

David Hollan
David Hollan
4 years ago
Reply to  Zdeněk

Ten předmět se jmenuje český jazyk a literatura; myslím, že cílem výuky českého jazyka by mělo být, aby absolvent byl „pokročilým uživatelem“ jazyka, ne aby byl lingvistou. Naprosto nechápu, k čemu je komukoli krom lingvistů schopnost identifikovat přísudek jmenný se sponou. – S literaturou je to obdobné: v ideálním případě by se měl absolvent v literatuře orientovat a měl by být schopen literární hodnoty vnímat a oceňovat. Bez epizeuxidy se přitom klidně obejde. Je to pojem pro literární vědce, při recepci literárního díla jsou zbytné. – Nevím, zda bych použil slova bizarní, ale blbé ty požadavky jsou rozhodně. Ba hůře:… Více »

Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
4 years ago
Reply to  David

Aha, takže „Matematiku neučíme proto, aby ji studenti uměli „aplikovat v praxi“ (pokud se tím myslí takové ty ptákoviny jako srovnávání úroků, spotřeba materiálu na střechu a tak). Matematiku učíme proto, že tříbí myšlení, učí nás přesně formulovat svá tvrzení, abstrahovat. A taky proto, že je krásná. Z představy, že by se měla matematika redukovat na praktické počty, na mě jde děs a hrůza.“, ale v češtině má jít o to, aby „absolvent byl „pokročilým uživatelem“ jazyka“. Zajímalo by mě, odkud toto své přesvědčení čerpáte, co Vás opravňuje k takovýmto tvrzením. Jste didaktik češtiny a literatury? Jistě ne. Jako nebohemista… Více »

Romana Howe
Romana Howe
4 years ago

až nebudou testy diletantsky dělané – tj. bude se v nich ověřovat čtenářská gramotnost, funkční používání češtiny i matematiky

Vaclav Votruba
Vaclav Votruba
4 years ago
Reply to  Romana

A až dostanou studenti dva klacky, provaz a metr a úkol sestrojit pravý úhel, bude to – podle Vás – funkční používání matematiky? Zatím je to neřešitelná úloha, přestože s čísly 3,4,5 klasická stavařská úloha.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
4 years ago
Reply to  Romana

Pak ale zrušme maturitu z češtiny a nazývejme ji maturitou z čtenářské gramotnosti. Ztotožňovat češtinu a čtenářskou gramotnost je dalším projevem diletantismu.

David Hollan
David Hollan
4 years ago
Reply to  Romana

Nevím, zda rozumím pojmu „funkční používání matematiky“. Matematiku neučíme proto, aby ji studenti uměli „aplikovat v praxi“ (pokud se tím myslí takové ty ptákoviny jako srovnávání úroků, spotřeba materiálu na střechu a tak). Matematiku učíme proto, že tříbí myšlení, učí nás přesně formulovat svá tvrzení, abstrahovat. A taky proto, že je krásná. Z představy, že by se měla matematika redukovat na praktické počty, na mě jde děs a hrůza.

Romana Howe
Romana Howe
4 years ago
Reply to  David

Aplikace v praxi může být sporná, takže nemá být jediným a hlavním kritériem učení se, vzdělanosti. Tříbení myšlení (myšlenek), formulace tvrzení, abstrahování, krása – to jsou také funkce, a to velmi důležité, přínosné, podstatné. Ovšem otázkou je, jak tyto funkce matematiky učit tak, aby je děti, žáci, učící se, ocenily, odhalily. Frontálním předáváním hotových poznatků asi těžko, to ostatně obliba a výsledky testů z matematiky potvrzují. Funkčním používáním matematiky chápu její používání tak, že rozumím funkcím matematiky a užívám je správně, přirozeně.