Hospodářské noviny: Děti potřebují být spolu. On‑line výuka školu nenahradí

zdroj: youtube

Přečtěte si rozhovor Markéty Hronové a Ondřeje Housky s Olli‑Pekka Heinonenem, generálním ředitelem Finské národní agentury pro vzdělávání, který byl hostem listopadové konference Úspěch pro každého žáka. Text vyšel 3. listopadu v Hospodářských novinách.

Finské školství politici napříč kontinenty často berou jako metu, ke které by se rádi přiblížili. Za změnami, které se v zemi odehrály v devadesátých letech, stojí Olli‑Pekka Heinonen, tehdejší ministr školství a od roku 2016 generální ředitel Finské národní agentury pro vzdělávání. Minulý týden promluvil na konferenci Úspěch pro každého žáka, kterou pořádá Stálá konference pro vzdělávání a další organizace. To, čím se Finové liší od školství třeba ve střední Evropě, je fakt, že například nebazírují na dobrých výsledcích v testech. „Vedou k tomu, že se žáci něco rychle naučí a pak to rychle zapomenou. My chceme, aby mělo vzdělávání hlubší smysl,“ uvádí v rozhovoru pro HN.

Finsko je pro Česko a řadu dalších zemí příkladem fungujícího vzdělávacího systému. Čím jste se podle vás do této pozice dostali?

Zaprvé, je tady silný systém podpory nejen od místních samospráv, ale také od rodičů. Sami učitelé říkají, že rodiče dětí se nezdráhají ocenit jejich práci. A to je velmi důležitý a pozitivní efekt. Další věcí je vzdělávání učitelů. Vyžadujeme magisterský diplom, naši učitelé jsou plně připravení převzít odpovědnost za to, co ve školách dělají, jak učí. Třetí důvod je fakt, že ve Finsku opravdu dbáme na rovný přístup ke vzdělávání.

Také je o vás známé, že dbáte na inkluzivní přístup, tedy na to, aby se všechny děti vzdělávaly společně.

 

Nemáme žádné speciální školy pro talentované děti ani pro děti s handicapem. Dokonce ani soukromé školy, kde by si rodiče mohli zaplatit za lepší vzdělávání. Nic takového, všechny školy ve Finsku jsou víceméně stejné. Nechceme, aby spolu školy soutěžily, nechceme vytvářet žádné žebříčky, jen si chceme být jistí, že všechny naše školy jsou dobré. V tomto ohledu praktikujeme i pozitivní diskriminaci. Školám, které mají pro vzdělávání horší podmínky, dáváme více peněz. Například v oblastech s vyšší nezaměstnaností nebo kde je více dětí z přistěhovaleckých rodin a podobně.

V Česku probíhá kvůli inkluzi velká diskuse. Část lidí je proti, naopak chtějí zvláštní školy pro velmi talentované děti a pro handicapované studenty. Finové to neřeší?

 

Je dobré si odpovědět na otázku, k čemu vlastně škola je. Často se zabýváme jen tím, co se v ní děti naučí za vědomosti. Ale to není jediným důvodem, proč je škola tak důležitá. Finské zákony říkají, že úlohou školy je pomoci každému dítěti k tomu, aby dorostlo k humanitě a stalo se respektovaným členem společnosti. Velkou otázkou samozřejmě je, jak se chováme k ostatním. Finské osnovy velmi silně zdůrazňují, že všichni lidé jsou si rovni a mají stejné právo být součástí komunity, jíž škola je. Tato komunita musí výuku zajistit tak, aby se jí dostalo všem dětem.

Jak toho docílit?

Je možné to zajistit tak, že máte stejnou výuku pro všechny a v rámci ní poskytnete zvláštní podporu těm, kteří to potřebují. Druhou možností je, že se tyto děti učí zvlášť. Ve Finsku jsme proti tomu, aby se děti rozdělovaly, protože tím porušujete předpoklad, že jsou si všichni rovni. I ve Finsku vedeme debatu o inkluzi, a to ohledně toho, jestli školy mají dost prostředků. Bez nich to nemůže fungovat. Pokud někdo inkluzi chápe jako něco, díky čemu ušetří, protože nebude muset zajišťovat samostatnou výuku pro část dětí, tak to skončí velmi špatně. Spokojený nebude nikdo, bude to mít negativní dopady na to, co se naučí úplně všechny děti.

Působí ve finských školách hodně lidí, jako jsou psychologové nebo učitelé školení ve výuce dětí se speciálními potřebami?

Ano. Tito lidé jsou ve školách nejen proto, aby se věnovali jednotlivým dětem. Jejich hlavním úkolem je pomáhat celé školní komunitě, tedy i jejím dospělým členům, aby byla schopná vyhovět potřebám každého dítěte. Ve třídách čím dál častěji učí učitel s asistentem, podle velikosti třídy tam mohou být i tři učitelé zároveň.

V devadesátých letech, když jste byl ministrem školství, jste školám dali větší autonomii. Bylo to správné rozhodnutí?

Podle mě ano. Podporovala to celá společnost. V parlamentu stím tehdy souhlasily všechny strany. Stejně tak učitelské odbory. Finské školy musí dodržet určité rámcové cíle vzdělávání, které jim předepisuje zákon, ale mají svobodu v tom, jak toho dosáhnout. Když převelíte zodpovědnost do regionů, mohou se školy lépe přizpůsobit místním poměrům. A také to podporuje profesionalizaci ředitelů a učitelů.

Mohou tedy školy učit skoro všechno, co chtějí?

Máme rámcovou legislativu, která nám předepisuje, jaké úkoly mají školy a na co mají nárok žáci – na učení, na bezpečné vzdělávací prostředí, na podporu a tak dále. A pak máme národní kurikulum, které stanovuje cíle učení a vzdělávání. Ale to, jak toho dosáhnou, jaké materiály k výuce budou používat, jaký si zvolí pedagogický přístup, jakou metodu výuky, to už je na školách.

Jak důležité jsou pro kvalitu učitelů a kvalitu výuky peníze? Česko investuje jen malou část rozpočtu do školství.

Vliv to samozřejmě má. A můžete podle toho také poznat, jak si daná společnost vzdělání cení. Ale peníze nejsou ve školství vším. Například když srovnáte jednotlivé země podle výdajů na jednoho žáka, tak Finsko není na špičce. Jsme blízko průměru zemí OECD. Její statistiky ukazují, že financování má na kvalitu školství vliv do určité míry, ale po jejím překročení už s množ‑ stvím vynaložených peněz kvalita automaticky neroste. Jakmile dosáhnete určité rovně financování, důležitější jsou pak už jiné věci.

Jaké?

Je to trochu záhadný termín školní kultura. Výzkumy ukazují, že právě ta vysvětluje různé výsledky vzdělávání mezi školami. Tvoří ji důvěra, celkově dobrá atmosféra ve třídě a pocit bezpečí mezi žáky a učiteli i mezi školou a rodiči.

Takže dobrá atmosféra ve třídách hraje důležitou roli?

Z výzkumů víme, že když děti nejsou v pohodě, je velmi těžké je něco naučit. Důležitá je radost z učení. Ale pozor, rozhodně to neznamená, že tím rezignujeme na vysoké ambice ve vzdělávání. Tyhle dvě věci si neodporují, naopak podporují jedna druhou. Radost z učení často přijde v momentu, kdy těch vysokých cílů dosáhneme. Někdy v diskusích slýcháme, že školy by měly být jako medicína – pokud nechutná špatně, nefunguje. Ale to není pravda. Samozřejmě, studenti se musí trochu vyburcovat, ale to není možné, když je to nebaví a nemají vnitřní motivaci.

Známkujete děti na základních školách?

Ano, používáme i známky. Každá škola musí známkovat od sedmé třídy. V tuto chvíli ale pracujeme na změně, předěláváme kurikulum a známky budeme k hodnocení používat už od čtvrté třídy.

Proč?

Dosud se obce jako nejčastější zřizovatelé škol mohly svobodně rozhodnout, od jakého ročníku začnou známkovat. V praxi většina začala právě ve čtvrtém ročníku, tak jsme to chtěli v celé zemi sjednotit. Je důležité pochopit, že ve Finsku neklademe důraz na testování. Pro nás je hodnocení něco, co musí mít více forem. Jeho cílem je žáky motivovat. Pracujeme také se sebehodnocení – žáci hodnotí i sami sebe navzájem. Snažíme se, aby byli zvyklí dostávat zpětnou vazbu a také ji dávat.

Přestože říkáte, že testování pro vás není zásadní, Finsko se v mezinárodních testech umisťuje na předních příčkách, tak to asi funguje…

Ano, myslím si, že to propojení je důležité. Vidíme, že příliš časté testování vede pouze k tomu, že se žáci něco rychle naučí a pak to rychle zapomenou. A to není cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. My chceme, aby mělo učení hlubší smysl. Aby věci, které se studenti učí, v jejich myslích zůstaly.

V Česku se kvůli koronaviru zavřely školy na déle než tři měsíce a nyní se děti znovu učí pouze z domova. Myslíte si, že zavírat školy je správné?

Samozřejmě situace je velmi rozdílná v různých zemích a podle toho se daná opatření musí řídit. Ve Finsku se snažíme udržet školy otevřené tak dlouho, jak je to jen možné. Na jaře jsme zavřeli školy asi na šest týdnů a všimli jsme si, že za tu dobu vzrostly rozdíly mezi různými studenty. Zatímco někteří žáci si v samostudiu vedli dobře, ti, kteří potřebují více podpory v učení, zůstávali v závěsu. A to rozhodně nechceme. Samozřejmě dodržujeme hygienická opatření, rozestupy, mytí rukou a další. Když se objeví nějaký případ nakaženého koronavirem, jde třída na dva týdny do karantény. Pak se žáci vrátí zpátky do lavic.

Podle vás on‑line hodiny mohou přinést něco pozitivního?

Myslím, že mohou přinést hodně inovací a učitelé se posunou v používání digitálních technologií. Určitě si z této situace vezmou dovednosti, které využijí i za normálního stavu.

Ale jsme opět u smyslu vzdělávání – on‑line učení nemůže obsáhnout to, k čemu škola je. Pěstovat humanitu, rozvíjení sociálních a emocionálních dovedností, umění spolupráce a komunikace, to vyžaduje, aby se to lidé učili spolu. Proto nevěřím, že on‑line výuka může nahradit tradiční školní třídu, kde jsou děti pohromadě.

Olli‑Pekka Heinonen 

V letech 1994 až 1999 působil jako finský ministr školství. Pod jeho vedením země radikálně změnila školní osnovy a velkou zodpovědnost převedla na samotné školy. V roce 2002 z politiky odešel a ve finské veřejnoprávní společnosti Yleisradio měl na starosti přechod z analogového na digitální vysílání. V září 2016 byl jmenován generálním ředitelem Finské národní agentury pro vzdělávání.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Martin Bazik
Martin Bazik
19 days ago

Úžasný a velice inspirativní rozhovor, děkuji za něj!