Hospodářské noviny: Dostali jsme děti od biflování k pokusům

Publikujeme rozhovor s Janem Strakou, který vyšel 23. 10. v příloze Hospodářských novin věnované konferenci Česká škola 21. století. Jan Straka pracuje jako projektový manažer Nadace Depositum Bonum, která konferenci pořádala, a v rozhovoru mimo jiné mluví o tom, jak udělat z exaktních předmětů jako jsou chemie, fyzika nebo matematika zajímavé učivo. S projektem Elixír do škol se snaží podpořit učitele po celé ČR, aby výuku dokázali uchopit pro děti atraktivnějším způsobem. Loni vystoupil na konferenci Česká škola 21. století Andreas Schleicher (OECD) a vysvětloval, jaké jsou předpoklady kariérního úspěchu v rychle se měnícím světě. Záznam jeho přednášky i další informace najdete ZDE.

Způsob, jakým se na českých základních a středních školách učí například fyzika, matematika nebo chemie, připomíná spíše biflování a odříkávání vzorečků než praktickou výuku použitelnou v budoucím zaměstnání. Tento letitý problém se snaží vyřešit projekt Elixír do škol financovaný Nadací Depositum Bonum. Projekt učí učitele učit. „Tedy jak pomocí pokusů dětem ukázat, že fyzika je praktická věda a že může být zábavná. Z toho mohou těžit firmy, které potřebují mladé lidi s technickým vzděláním,“ říká Jan Straka, projektový manažer Nadace Depositum Bonum.

Proč se vaše nadace zaměřuje právě na technické a přírodovědné obory vzdělávání?

Z mezinárodních výzkumů vyplývá, že úroveň vzdělávání v těchto předmětech v Česku stagnuje nebo se zhoršuje. A proto se Česká spořitelna v roce 2012 rozhodla, že se její nadace bude věnovat vzdělávání v oborech jako matematika nebo fyzika. Právě ty patří mezi českými žáky mezi ty nejméně oblíbené a jsou zároveň velmi důležité pro budoucnost země.

Jan Straka

Já nerad generalizuji. Raději vysvětlím, co děláme my: snažíme se, aby se tyhle předměty, specificky na základních školách, učily interaktivně. Aby si žáci mohli co nejvíc věcí vyzkoušet a aby rozvíjeli své dovednosti a rozšiřoval se jejich zájem o ně.

Jakými projekty se o to snažíte?

Naší vlajkovou lodí je projekt Elixír do škol. Zaměřuje se na zlepšení kvality výuky fyziky tím, že pracuje s učiteli, a to jak s budoucími, tak s těmi, kteří už ve školách jsou. Založili jsme síť nyní už 21 regionálních center v každém kraji. Jednou za měsíc se tam mohou zdarma scházet učitelé fyziky, aby si vyměnili nápady, sdělili si své zkušenosti nebo si zapůjčili učební pomůcky. Učitelům jsme dali úplnou svobodu v tom, jak setkání budou probíhat, protože oni sami nejlépe vědí, co potřebují. Jako příklad mohu uvést třeba pokusy z elektrostatiky, což je látka, kterou musí na základní škole s dětmi probrat. Ale místo aby o tom jen přednášeli a diktovali dětem do sešitu, vyučující přijde a ukáže například pokus s brčkem. Otře ho o rukáv, a ono se díky elektrostatické elektřině pověsí na zeď. A děti o tom pak diskutují. Ze setkání si pak učitelé odnesou spoustu podobných námětů na zpestření a zlepšení výuky. Všechno to směřuje k tomu, aby se děti co nejméně jen pasivně učily z knížek poučky a vzorce a co nejvíce toho viděly na vlastní oči na konkrétních příkladech. Děti by si ty věci měly vyzkoušet, měly by si na ně sáhnout. Je doložené, že to je nejefektivnější způsob výuky. Proto se používá hodně pokusů.

Jak dlouho Elixír do škol běží a už má nějaké výsledky?

Běží druhý rok a do regionálních center loni přišlo přes 400 učitelů. Máme od nich zpětnou vazbu, říkají, že se jim to hodí. Například jedna vyučující se nám nedávno svěřila, že se žáci vždy těší, až jejich učitelka půjde na setkání Elixíru a až přiveze nějaký nový zajímavý pokus.

Jak dlouho bude Elixír do škol ještě pokračovat?

Chtěli bychom projekt rozšířit kromě fyziky i na další předměty. A podporovat ho minimálně do roku 2020. Ale zároveň se snažíme najít partnery, kteří by centra také podpořili. Ať už z veřejné správy, nebo by to mohly být firmy, pro něž je kvalitní výuka ve školách naprosto stěžejní hodnotou i pro jejich vlastní byznys. Právě na to se chceme zaměřit v budoucnu. Už teď vidíme z řad firem velký zájem podílet se na tomhle projektu. Především o to stojí výrobní podniky. Na rozdíl od spousty projektů například z evropských fondů tenhle projekt totiž funguje. Je pro učitele zcela dobrovolný, chodí tam ve svém volném čase a jezdí často i velmi zdaleka. Například jihočeské centrum je v Českých Budějovicích a spousta učitelů dojíždí z měst, jako je Vimperk nebo Jindřichův Hradec, což je i přes hodinu cesty autem. Dělají to proto, že mají o setkání skutečně zájem, je po něm mezi učiteli obrovská poptávka. Zajímavé také je, že se setkání účastní učitelé napříč věkovými kategoriemi. Jsou tam vyučující, co zrovna vyšli školu a učí fyziku první rok, až po starší generaci.

Kolik peněz projekt stojí?

Nadace dala zatím na pilotní projekt asi osm a půl milionu korun. Důležité ale je, že se dělí na dvě části. Druhou částí je ještě tandemová výuka, tedy situace, kdy učí dva učitelé jednu třídu najednou. Na osmi školách jsme propojili výuku učitele na základní nebo střední škole se studentem vysoké školy, který neměl pedagogické vzdělání. Jinými slovy, dali jsme zkušenému učiteli studenta některého z oborů fyziky. Takže tam byli například studenti nanotechnologií nebo astrofyziky či jaderné fyziky. Byli to ale studenti, kteří už měli nějakou zkušenost s prací s dětmi, například ze skautu nebo z různých kroužků. Ale neměli zkušenosti s učením. Dali jsme je tedy do páru se zkušeným učitelem a oni spolu třeba jeden den v týdnu učili.

A ti mladší byli studenti, kteří se chtějí stát učiteli?

Byli to lidé, kteří mají zájem o děti, někteří chtějí učit, někteří ne. Ale byli tam primárně od toho, aby ozvláštnili výuku, aby do ní přinesli nový impulz, nové pokusy a zkušenosti z praxe. Protože jedním z problémů je, že děti často nevědí, jak to, co se učí ve škole, souvisí s reálným světem. Byli jsme třeba v jedné třídě před 14 dny a tam zkusili udělat jiný systém výuky a využili toho, že učí dva učitelé najednou. Žáci se rozdělili na dvě skupiny, jedna se učila teorii a druhá šla stranou, kde jim ten odborník ukazoval daný fyzikální jev přímo na pokusu v praxi. Pak se skupiny prohodily. To znamená, že toho žáci stihli mnohem víc, než kdyby si jednu hodinu jen vyprávěli teorii a druhou ukazovali praxi. Navíc protože byli v menších skupinách, byl přístup učitelů k nim mnohem individuálnější. Tahle společná výuka ve dvou učitelích se nám velmi osvědčila, protože zpětná vazba dětí je skvělá. Naprostá většina z nich říkala, že bylo perfektní, když tam byl ten další člověk. Na konci loňského roku jsme mezi dětmi dělali průzkum, a většina z nich si přála, aby to takhle pokračovalo. Navíc to pomohlo i mladým lidem v rozvoji. Na základě tohoto úspěchu jsme se rozhodli, že tandemovou výuku zavedeme jako praxi pro studenty učitelství, tedy pro budoucí učitele. Takže ti, co studují učitelství fyziky, budou mít tohle letos jako svou praxi v rámci studia. Půjdou do tandemu právě se zkušenějšími učiteli.