Hospodářské noviny: Inkluze jako strašák českého školství?

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 11. 3. v Hospodářských novinách pod názvem Přestaňme krmit Barbuchu inkluze a pojmenovává mediální mýty, které znemožňují věcnou diskusi o reformě českého vzdělávacího systému, kterou přináší novela školského zákona ve věci podpory dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

O žádné novele školského zákona se nemluvilo tak intenzivně jako o té, kterou schválili nyní poslanci. Jistě by se tolik nemluvilo a nekřepčilo, nebýt onoho paragrafu 16 o vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Důležitá témata jako nostrifikace dokladů o vzdělání získaných v zahraničí, omezení reklamy na školách ani zřízení přípravných tříd se nestala veřejným tématem kvůli něčemu, čemu Vladislav Vančura říkal Barbucha. Strach ze slova „inkluze“ předčil vše ostatní a po neúspěšné snaze některých poslanců účinnost paragrafu odložit nyní odpůrci změn doufají v zastání u Ústavního soudu.

Odpor z krajů

Během projednávání novely jsme se z médií dozvěděli, že inkluze je „útok na střední třídu“, „invaze mentálně postižených do běžných škol“ a řadu dalších hrůzyplných zvěstí o tom, jak novela školského zákona převrátí život v této zemi vzhůru nohama. A protože máme před krajskými volbami, ani krajští politici nechtějí zůstat pozadu a jsou s to už tak velmi tělnatou Barbuchu přikrmit. Takže z Jihomoravského kraje se dozvídáme, že rozhodně nebude rušit žádné speciální školy, do nichž se začnou vracet ony tisíce mentálně postižených, a v Moravskoslezském kraji si zastupitelstvo přímo odhlasovalo, že inkluze je prostě hloupost a že ji odmítají.

Zvěsti o inkluzi připomínají zlaté období manipulace z dílny mediálního impéria Williama Randolpha Hearsta na konci 19. století, kdy bylo pro veřejnost jen velmi nesnadné informace jakkoliv ověřovat. Dnes to sice neplatí, ale velká část společnosti se přesně tak chová. A protože Barbucha nejvíce roste ze strachu, a toho lze ve společnosti naměřit více než dost, emoce dávno převzaly nadvládu nad veškerými fakty.

Pokusme se ale přesto ujasnit si, co vlastně novela školského zákona skutečně způsobí. Z krátkodobého hlediska se nezmění vlastně téměř nic. Málokdo ví, že inkluze, začleňování dětí s takzvanými speciálními potřebami, ať už jde o tělesný, smyslový, mentální či sociální handicap, začala už před deseti lety zákonnou úpravou, která dávala základním školám povinnost přijmout děti ze své spádové oblasti. Novela školského zákona nyní pouze upravuje způsob, jakým mají školy k těmto dětem přistupovat, přičemž jejich umístění do speciální školy je až tím posledním řešením. Je třeba upozornit, že nejpozději od poloviny 90. let jde o zcela standardizovaný přístup ve všech rozvinutých zemích, k jejichž vzdělávacím systémům obvykle vzhlížíme. Nebudou také zrušeny praktické školy, do nichž byly dříve umísťovány děti nepřijatelné pro běžné základní školy a ne natolik handicapované, aby chodily do školy speciální. Budou pouze postupovat při jejich vzdělávání podle odlišného klíče. Nebudou je vzdělávat, jako by všechny byly mentálně postižené (což zdaleka všechny nejsou), ale budou jim nastavovat individuální vzdělávací plány. Opět něco zcela standardního v rozvinutých systémech. Většina dětí zůstane 1. září tam, kde jsou. K žádným hromadným přesunům nebude docházet. Navíc vzhledem ke dvouletému přechodnému období, během něhož děti získají nové posudky, bude probíhat vzdělávání dle současných pravidel.

Varování ombudsmanky

Z dlouhodobého hlediska se ale může přihodit to, čeho se oprávněně obává ombudsmanka Anna Šabatová: některé školy budou hledat cesty, jak se vyhnout přijímaní dětí se speciálními potřebami. Třeba na nátlak rodičů, kteří si myslí, že jejich zdravé, hezké a dostatečně bohaté děti se mají stýkat jen s podobným „genetickým materiálem“. Ohlídat, aby se to nestalo, bude největším úkolem ministerstva i zřizovatelů.

Racionální argumentace je jasná. Nevíme ale, co napáchá politika. Jde zejména o ČSSD, tedy stranu, která zároveň ovládá ministerstvo školství a zároveň vede i většinu krajů, a která tedy může v krajských volbách více ztratit než získat. Ministryně školství, která hájí rozum před populismem a manipulací, jasně deklarovala, že požadavky na odsun opatření, které novela školského zákona předpokládá, nic neřeší a jsou pouze reakcí na davovou hysterii. Chápou to ale například hejtmani její strany? Přece jen: krajské volby jsou krajské volby, tak jakýpak rozum…