Hospodářské noviny: Přestanou existovat pracovní pozice, které se dají vystudovat, říká ředitelka Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání

Přečtěte si rozhovor Kristiny Veinbender s Mariannou Sršňovou, která se v minulosti věnovala oblasti rovných příležitostí ve vzdělávání a strukturálním fondům na ministerstvu školství a v roce 2010 založila Společnost pro kreativitu ve vzdělávání. Proč je podle ní kreativita důležitá a nejedná se o pouhý trend a jak ji ničí náš vzdělávací systém? Rozhovor vyšel 2. prosince v Hospodářských novinách.

Několik let strávila na ministerstvu školství, kde se věnovala oblasti rovných příležitostí ve vzdělávání. Díky této zkušenosti si Marianna Sršňová uvědomila, že v dnešním vzdělávacím systému žákům chybí kreativita, motivace a samostatnost. Proto před deseti lety založila Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, jejímž cílem je pomáhat rozvíjet tvořivost, umělecké vlohy a kritické myšlení u dětí a mládeže. Dnes tuto zkušenost chce implementovat na půdě manažerského vzdělávání. „Kreativita se dnes zmiňuje velmi často, ale téměř vždy v souvislosti s umělci nebo takzvanými kreativními povoláními. Přitom kreativita je zásadní podmínkou i nástrojem osobnostního rozvoje každého z nás,“ říká Sršňová. Ve své práci vychází z myšlenky, že kreativita není vlastností výhradně umělců. Má ji v sobě podle odbornice každý z nás a je nepostradatelná napříč všemi profesními obory.

Je kreativita vrozená, nebo se dá naučit?

Je to rozhodně vrozená schopnost, bez které by lidský druh nepřežil. V průběhu výchovy, vzdělání a socializace se učíme zavedeným vzorcům chování a myšlení, časem začínáme mít strach z jakékoliv odlišnosti, bojíme se projevovat, a tak o kreativitu přicházíme. Kreativitě se tedy neučíme, spíš obnovujeme schopnost, kterou jsme v průběhu života ztratili. Ve své praxi pracujeme s definicí kreativity, která je založena na pěti pilířích: zvědavosti, představivosti, disciplíně, spolupráci a vytrvalosti. A měli bychom v sobě vyvážit všech zmíněných pět složek, které k tvořivému myšlení potřebujeme. Člověk sice může mít silnou představivost, ale pokud mu chybí disciplinovanost a schopnost spolupracovat, svůj nápad do konce nedotáhne.

Vzdělání tedy kreativitě neprospívá?

Současný vzdělávací systém vznikal za dob průmyslové společnosti, kdy proces vzdělávání byl uzpůsoben potřebám průmyslové výroby a lidí, kteří neměli svobodný přístup k informacím. Vychovává disciplinovanost a schopnost opakovat po učiteli. Současná společnost ale už není průmyslová a dnes jsme naopak zahlceni nepřeberným množstvím dat. Role učitele by proto neměla spočívat v tom, že poskytuje svým žákům přístup k informacím, ale v tom, že je učí kriticky analyzovat a třídit, což s kreativitou úzce souvisí. Podle jednoho výzkumu v předškolním věku vykazuje mimořádné nadání 98 procent dětí. Poté co projdou celým středoškolským vzdělávacím procesem, jich zbudou jen dvě procenta.

Jaký význam bude mít podle vás kreativita na trhu práce v budoucnosti?

V blízké budoucnosti podle současných předpovědí přestanou existovat hotové pracovní pozice a povolání, jež se dají vystudovat ve škole. Lidé si naopak budou muset pracovní pozice vyprofilovat sami. Pracovní místa, která spočívají na opakující se činnosti, budou nahrazena technologiemi. Podle výzkumu McKinsey do roku 2030 bude automatizací ovlivněna až třetina současného pracovního trhu a máme se připravit na to, že až 800 milionů lidí bude muset změnit svoji práci. To, co lidi zvýhodní před roboty, bude právě jejich schopnost přicházet s tvůrčími řešeními pomocí intuice a mezilidské spolupráce. Světové ekonomické fórum dokonce uvádí kreativitu jako třetí nejžádanější dovednost, kterou zaměstnavatelé budou požadovat po svých zaměstnancích v roce 2020.

Není kreativita pouze dočasný módní trend mezi mladými lidmi, v jehož důsledku každý dnes chce dělat kreativní práci?

Kreativitu najdete v každém povolání včetně podnikání a vědy, není vůbec vázaná na konkrétní obory. Pro nás kreativita není trend, ale nevyhnutelnost. Pouze originální myšlení přinese řešení spousty globálních problémů, kterým dnes čelíme.

Příkladem je nizozemský ekologický start-up Ocean Cleanup, který před několika lety založil 19letý kluk. Podařilo se mu vyvinout funkční systém, který využívá přírodní síly oceánu na zachytávání plastů.

Start-upy čerpají kreativní potenciál svých zaměstnanců mnohem víc než obyčejné firmy. V současné době je dokonce běžnou praxí, že se korporace obracejí na start-upy, když hledají čerstvé nápady.

Existuje způsob, jak podnítit takovou kreativitu i v klasických firmách?

Kreativita lidí úzce souvisí s nastavením prostředí, v němž se nacházejí a pracují. Bezpečné prostředí, kde se zaměstnanci nebojí projevovat a sdílet vlastní nápady, stimuluje jejich schopnost přicházet s kreativními řešeními. Naopak prostředí, v němž se chyby trestají a nápady, které vybočují, jsou odmítány, inovacím neprospívá. Například výzkum projektového týmu Google Aristotle zjistil, že pro efektivitu pracovního týmu není tolik důležité, kdo je v týmu, ale jaká atmosféra a nálada v týmu panuje.

Pouze prostředí zřejmě nestačí. Co ještě může vývoji kreativity napomoct?

K rozvoji kreativity využíváme různé techniky umění, ať už výtvarného nebo dramatického. Poté co zákazník určí problém, který by chtěl s naší pomocí vyřešit, například zlepšení vztahů v pracovním týmu, navrhneme mu trénink na míru. Je založen na fyzickém zážitku, například práci s rytmem, tělem a hlasem. Občas stačí, aby se lidé zvedli od svých stolů a trochu sebou pohnuli, a jen to přinese jinou energii do místnosti.

I samotné fyzické prostředí má svůj význam. Jakmile lidi posadíte za stoly uspořádané do řad, dostanete tomu odpovídající výsledky. Naopak když lidem umožníte se hýbat, předvedou mnohem inovativnější přístup. Osvědčilo se nám to u dětí, se kterými právě z tohoto důvodu pracujeme velice rádi mimo zdi školní budovy. Je totiž náročnější rozvíjet tvořivost v rigidním prostředí, které odráží hierarchické vztahy nadřízený-podřízení nebo učitel-žáci.