Hospodářské noviny: Slovní hodnocení žákům svědčí, pro pedagogy bude ale nutné školení, říká oceněná učitelka

Třikrát do roka jezdí s dětmi na školu v přírodě, hodně času tráví venku, na výletech a exkurzích. Učitelka 4. B Základní školy Trojská Tereza Vítková letos obsadila třetí místo v soutěži o nejlepšího učitele Global Teacher Prize, kterou pořádá nezisková vzdělávací organizace EDUin. Za „recept na úspěch“ považuje práci na vztazích uvnitř třídy. Žáky hodnotí slovně a vítá iniciativu ministerstva školství zrušit do třetí třídy známkování na všech školách. Žáci se tak podle ní méně porovnávají mezi sebou a na testy se těší, protože z nich nemají strach.

Čím jste zaujala porotu v soutěži Global Teacher Prize?

Líbilo se jim mé napojení na děti, že je dobře znám i z osobního pohledu, dokážu jim připravit individuální lekce přizpůsobené jejich úrovni. A zmiňovali také to, že dokážu do výuky zařazovat moderní prvky jako digitální technologie. Ale zároveň hodně chodíme ven.

Poskytnout dětem opravdu individuální výuku se považuje za dost náročné, kolik žáků máte ve třídě?

Dvacet pět. Ne vždycky to vyjde tak, jak bych si představovala. Myslím si, že se mi to daří v matematice. V češtině se snažím mít například při čtenářských lekcích dvě až tři úrovně textů. Jednoduché, náročnější a pak opravdu náročné pro zapálené čtenáře, které tady mám. Vím, že v češtině bych mohla na diferenciaci výuky ještě zapracovat, ale mnohdy už na to nemám kapacitu.

Jak jste si našla cestu k dětem, abyste je mohla poznat i z osobní stránky?

Je to dlouhá cesta, která má několik fází. Na začátku školního roku si rozhodně jen nerozdáme učebnice a nezačneme se učit. První týden se věnujeme tomu, aby se kolektiv po prázdninách dal zase dohromady. A druhý týden vyrážíme na turistickou školu v přírodě. Jednou měsíčně chodí do třídy paní psycholožka. Ještě si zvu specialistu, který pracuje přímo se vztahy ve třídě tak, aby kolektiv dobře fungoval. Naštěstí jsem ve třídě žádný závažný problém zatím nemusela řešit, jeho workshopy ale fungují dobře i jako prevence.

(c) Kateřina Lánská

Často od učitelů slýcháme, že na tyto aktivity není čas, protože pak nestíhají probrat všechnu látku. Vy máte nějak „odlehčené“ školní vzdělávací programy, podle nichž se učí?

Nemáme, jsou hodně přehlcené, ale už na tom ve škole začínáme pracovat. Já mám vytisknuté výstupy rámcových vzdělávacích programů, ty jsou pro všechny závazné a ty školní z nich vycházejí. Pokud nestíhám probrat všechno, co máme ve školních vzdělávacích programech, nehroutím se z toho, protože vím, že jsou předimenzované.

Hodně jezdíte na školy v přírodě, využíváte akce mimo školu. Jaký program pro děti byste doporučila?

Moc se mi líbí ty z pražské Národní galerie. Paní průvodkyně má vždycky připravené velmi zajímavé povídání o dané památce, děti pak jdou na workshop do ateliéru, kde tvoří. Když jsme třeba byli na Karlově mostě, povídali jsme si o sochách a děti s nimi pak v tom ateliéru pracovaly. Baví je to a informace si lépe zapamatují, když si je provážou s nějakou činností.

Letos přišla do škol umělá inteligence. Pracovala jste s ní s dětmi, nebo jsou na to ještě moc malé?

Problém je registrace, která je v ChatGPT věkově omezená. Pracovali jsme ale s jinými platformami a generovali jsme obrázky. Jinak využívám svůj účet na ChatGPT 4, který si platím. Například když jsme teď probírali Karla IV. a Fridu Kahlo, tak si žáci mohli „chatovat“ s Karlem nebo Fridou, umělá inteligence jim odpovídala zpátky. Je to spíš ale taková ochutnávka. Více umělou inteligenci využívám já na přípravy a v robotickém kroužku.

Jak podle vás umělá inteligence změní vzdělávání celkově?

Nebráním se tomu, aby žáci a studenti využívali k psaní slohů a různých prací umělou inteligenci, ale nezapomeňme u toho myslet. Moc se mi líbí krok Podnikohospodářské fakulty VŠE, která zrušila bakalářské práce a místo toho chtějí od studentů opravdu vytvořit nějaký projekt.

Ministerstvo školství chce do třetí třídy zrušit známkování, co na to říkáte?

Hurá! Já jsem jednoznačně pro, už čtvrtým rokem ve své třídě dělám pilotní výzkum na slovní hodnocení a byla bych ráda, kdyby se časem rozšířilo na celý první stupeň. Učitelé k tomu ale budou potřebovat velkou podporu. Například školení, aby se s novým systémem mohli seznámit a osahat si ho, protože není jednoduché ze dne na den na takový způsob hodnocení přejít. Při reflexi kolegyně říkaly, že se jim slovní hodnocení začalo psát dobře až druhý třetí rok, protože už věděly, co napsat, jaké fráze použít.

Jak se slovní hodnocení líbí dětem? Můžete srovnat jejich reakce s dětmi, které dostávají klasické známky?

Neporovnávají se mezi sebou. Když řeknu, že si příští hodinu napíšeme test, polovina dětí zakřičí: Jupí! Ve čtvrté třídě už děti dostávají procenta, takže vědí, že splnily třeba na 85 nebo 60 procent, a ještě tam mají ode mě slovní komentář. Mám chlapečka, pro kterého je 60 procent maximum a má opravdu radost, že má víc než půlku. Jsou více v klidu, odpadá stres. Ze svých předchozích zkušeností mohu říci, že některé děti nezvládaly dostat dvojku.

Vy učíte metodou třífázového učení E-U-R, můžete popsat, o co jde?

Ještě bych k tomu osobně dodala M jako motivace. Ta musí být na začátku. Děti si na téma přijdou nebo ho objeví samy. Ta metoda vychází z myšlenky, že není správně přijít do třídy, oznámit téma hodiny a začít učit. Například když učím tandemově s druhou paní učitelkou a probírali jsme vyjmenovaná slova, sehrály jsme na začátku hodiny krátké divadlo, kde jsme hodně používaly slova jako lyže a podobně. Tím jsme je nabudily. E jako evokace, rozdáte jim třeba nějaké kartičky nebo si přečtou krátký úryvek o tématu, tedy jakési nastartování. U je jako uvědomění, to je ta nejdelší část, kdy děti pracují. Tedy ve čtenářských lekcích třeba čtou. A poslední je reflexe, ta je na konci důležitá, kdy si to celé shrneme, utřídíme, zjistíme, co si děti odnesly.

Děti ve vaší třídě sedí v takzvaných hnízdech, v lavicích po pěti. Děláte s nimi často skupinovou práci, dokážete zařídit, aby vždycky nepracoval jen přirozený lídr a ostatní se nevezly?

Každý týden si mohou sednout, kam chtějí. I když ve třídě mám několik přirozených lídrů pro různé oblasti, čtenáře, botaniky, tak oni stejně chtějí sedět se svými kamarády. Teď zrovna mají fázi, že se začali dělit na holky a kluky, tak to jim občas rozbiju, že by se mohli namíchat.

Děti z vaší třídy prožily první školní léta v covidu, je to na nich poznat?

Z první třídy odcházely s velkým zpožděním, co se týče výuky. Věděla jsem ale, že to nelze uspěchat a ve druhé třídě není tolik učiva, co je potřeba zvládnout, takže bude čas látku dohnat. Problém byl, že děti nebyly vypsané. Takže na začátku druhé třídy byly na úrovni března první třídy. Potřebovali jsme hodně psát, cvičit, upevňovat.

Připojila jste se ke stávce učitelů proti škrtům ve školství?

Ano, zapojila se celá škola, šetřit na školství podle mě není dobře. O tom, že je školství prioritou, stále jen posloucháme, ale reálné kroky k tomu chybí. Máme třídy i po třiceti dětech a hodiny často půlíme, také učíme v tandemu, tedy ve dvojici pedagogů. O to máme přijít, také o více než jeden úvazek pedagoga. To mi přijde fakt škoda. Učím informatiku a tam si nedovedu představit, že budu mít celou třídu. Výuka nebude tak kvalitní a efektivní, navíc ani nemáme tolik počítačů.

Dokázala byste vybrat jednu věc, kterou by opravdu stálo za to ve školství změnit?

Moc bych si přála, aby učitelé mohli mít po určité době, třeba deseti letech, rok placeného volna. Aby si ho užili čtením knih, chozením do divadla, meditací, jógou, cestováním, malováním. Učitelé jsou kreativní a myslím si, že by ho dokázali dobře využít. Věřím, že by to bylo neskutečně vidět, kdyby po tom roce přišli v září do třídy s novým elánem a energií, kterou by mohli předat dětem. Vím, že v zemích, kde to tak funguje, jsou výsledky vidět.

Text vyšel na webu Hospodářských novin.