iHNed.cz. Nezamýšlené důsledky dálkové výuky koronavirové doby

5. 11. 2020
EDUin
IMG_9054

Publikujeme komentář Julie Hrstkové, která hodnotí dopady distanční výuky na kvalitu vzdělávání. Je výuka online skutečně příležitostí, ze které vzejdou podněty pro reformu školství a revizi obsahu učiva? A jaké dopady může mít současná situace na vysokoškoláky? Text vyšel 2. listopadu v Hospodářských novinách.

Kdo čekal, že v pátek nepadne termín návratu dětí do škol, nemýlil se. Namísto harmonogramu se rodiče dočkali zavření, respektive přechodu na dálkovou výuku i speciálních škol a ujištění ministra školství Roberta Plagy, že návrat dětí nejen na první stupeň základních škol zůstává i nadále vládní prioritou. Jen se musí domluvit s ministerstvem zdravotnictví, což bude zřejmě nějakou chvíli trvat, protože jak uvedl nový ministr zdravotnictví Jan Blatný, nechce dávat falešné naděje, a proto teď nemluví o konkrétních termínech.

Zatímco návrat dětí do škol zůstává v mlze, co dělá dálková výuka s dětmi, je vidět jasně. O negativních dopadech se mluví − zvyšují se rozdíly ve vzdělání dětí podle socioekonomické situace rodičů i podle jejich obecného přístupu ke vzdělání. Školy dodnes nemají jednotnou strategii, jak dálkově vyučovat, takže některé učí on-line denně po hodinách, jiné po půlhodinách a další třeba jen prostřednictvím e-mailu. Roste také obava, že zpoždění ve vzdělání, kterého se nyní dětem ve velké míře dostává, se už nikdy nepodaří dohonit. A že nás dospělé za pár let čekají nešikovní řemeslníci a počítačem vzdělaní lékaři.

Na začátku pandemie se ale hodně mluvilo o tom, že příchod koronaviru lze brát také jako výzvu ke změně k lepšímu. Podobně optimistických prohlášení sice ubývá, nicméně to, že i školství se může z pandemie poučit, platí. A netýká se to jen objemu učiva a stupně digitalizace výuky, což jsou dvě hlavní oblasti, o kterých se mluví. Nicméně praktické změny jsou kapku vidět na vybavení počítači, obsah i objem učiva se stále ladí a jak to bude po této stránce s přijímacími zkouškami a maturitami, není vůbec jasné.

Přes to všechno a přes nervy, jež prožívají rodiče nejmenších dětí i těch, kteří vstupují či ukončují střední školy, hlavní problém nakonec může být na vysokých školách, kde na rozdíl od předcházejících stupňů výuky až tak moc nezáleží na schopnosti angažovat do studia rodiče.

Pokud se však zastavíme u těch nejstarších, u vysokoškoláků, kteří už mají za sebou mnoho let „normální“ výuky, vidíme zajímavý jev. Aspoň u těch, kteří jsou v prvních ročnících vysokých škol. Díky dálkové výuce se konečně studenti dozvědí, co doopravdy studují. Protože za normálních okolností bez ohledu na obor studia (včetně jaderné fyziky a podobných velmi těžkých oborů) do hry vstupuje lidský prvek.

Studenti běžně samozřejmě studují, ale i ti největší „šprti“ se aspoň občas scházejí s ostatními studenty, pomáhají si, sdružují se, vyměňují si přednášky a ano, občas také chodí do barů či na domácí party. Nic z toho aktuálně není možné. Ve chvíli, kdy se studenti neznají vůbec, případně spolu strávili pár dnů nebo týdnů na začátku vyučování, jen těžko si vybudují takové vazby, aby mohli vzájemně sdílet školní i osobní zkušenosti.

O to víc se věnují učivu a obsahu učiva. A mnozí docházejí k závěru, že chtějí dělat něco jiného někde jinde. Že třeba studium historie je fajn, ale praktická výuka na sládka by s ohledem na velkou zkušenost s brigádami v restauraci byla lepší. Že programování je zajímavý obor, ale dá se naučit lépe a rychleji od kamarádů − programátorů. Anebo že vysněné studium umění je báječné, ale chtělo by to zaměstnat i mozek; třeba „nenáviděnou“ matematikou.

V zemi, kde podle údajů resortu školství zhruba polovina studentů nedokončí bakalářské studium (což je vedle Švédska a Estonska nejvíc v zemích OECD) kvůli nesouladu představ a očekávání od studia a jeho skutečné podoby, jde o alarmující jev. Může dojít k tomu, že Česko bude mít sice mnoho vysokoškoláků, ale skoro žádné absolventy. A hodně studentů, ale málo chytrých.

Aktuální koronavirové selhání lze připsat i tomu, že v Česku většina (reprezentovaná vládou a parlamentem) dává přednost jednoduchým řešením, jež nevyžadují mnoho přemýšlení. I proto není od věci konečně věnovat pozornost tomu, co vlastně naše děti doopravdy učíme. Od těch nejmenších až po ty nejstarší.
logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články