iHNed.cz. Nezamýšlené důsledky dálkové výuky koronavirové doby

Kdo čekal, že v pátek nepadne termín návratu dětí do škol, nemýlil se. Namísto harmonogramu se rodiče dočkali zavření, respektive přechodu na dálkovou výuku i speciálních škol a ujištění ministra školství Roberta Plagy, že návrat dětí nejen na první stupeň základních škol zůstává i nadále vládní prioritou. Jen se musí domluvit s ministerstvem zdravotnictví, což bude zřejmě nějakou chvíli trvat, protože jak uvedl nový ministr zdravotnictví Jan Blatný, nechce dávat falešné naděje, a proto teď nemluví o konkrétních termínech.

Zatímco návrat dětí do škol zůstává v mlze, co dělá dálková výuka s dětmi, je vidět jasně. O negativních dopadech se mluví − zvyšují se rozdíly ve vzdělání dětí podle socioekonomické situace rodičů i podle jejich obecného přístupu ke vzdělání. Školy dodnes nemají jednotnou strategii, jak dálkově vyučovat, takže některé učí on-line denně po hodinách, jiné po půlhodinách a další třeba jen prostřednictvím e-mailu. Roste také obava, že zpoždění ve vzdělání, kterého se nyní dětem ve velké míře dostává, se už nikdy nepodaří dohonit. A že nás dospělé za pár let čekají nešikovní řemeslníci a počítačem vzdělaní lékaři.

Na začátku pandemie se ale hodně mluvilo o tom, že příchod koronaviru lze brát také jako výzvu ke změně k lepšímu. Podobně optimistických prohlášení sice ubývá, nicméně to, že i školství se může z pandemie poučit, platí. A netýká se to jen objemu učiva a stupně digitalizace výuky, což jsou dvě hlavní oblasti, o kterých se mluví. Nicméně praktické změny jsou kapku vidět na vybavení počítači, obsah i objem učiva se stále ladí a jak to bude po této stránce s přijímacími zkouškami a maturitami, není vůbec jasné.

Přes to všechno a přes nervy, jež prožívají rodiče nejmenších dětí i těch, kteří vstupují či ukončují střední školy, hlavní problém nakonec může být na vysokých školách, kde na rozdíl od předcházejících stupňů výuky až tak moc nezáleží na schopnosti angažovat do studia rodiče.

Pokud se však zastavíme u těch nejstarších, u vysokoškoláků, kteří už mají za sebou mnoho let „normální“ výuky, vidíme zajímavý jev. Aspoň u těch, kteří jsou v prvních ročnících vysokých škol. Díky dálkové výuce se konečně studenti dozvědí, co doopravdy studují. Protože za normálních okolností bez ohledu na obor studia (včetně jaderné fyziky a podobných velmi těžkých oborů) do hry vstupuje lidský prvek.