Jak si učitelé a rodiče poradili s distančním vzděláváním? Poslechněte si debatu o českých a slovenských zkušenostech

Ve čtvrtek 30. dubna proběhla první ze série česko – slovenských online debat o zkušenostech s distančním vzděláváním v průběhu koronavirové krize. První debatu, která se věnovala schopnosti adaptace učitelů na novou situaci a online výuku z pohledu učitelů i rodičů, moderoval Tomáš Feřtek (EDUin). Přinášíme souhrn nejzajímavějších podnětů, které z jeho pohledu debata přinesla a záznam celé diskuse. Další z plánovaných československých online setkání pod názvem Nouzový stav ve vzdělávání / řešení a příležitosti v ČR a SR proběhne ve čtvrtek 7. dubna od 13.00, podrobnosti najdete ZDE. Debaty pořádá SKAV.

Debaty se zúčastnili: 

  • Petra Mazancová / Učitelská platforma (ČR)
  • Lenka Hečková / zástupce rodičů, ČOSIV (ČR)
  • Katarína Makara / fcb skupina Zavretá škola (SR)
  • Viktor Križo / Slovenská komora učiteľov(SR)

Jak si učitelé a rodiče poradili s distančním vzděláváním?
Shrnutí debaty:

Co bylo na Slovensku a v České republice stejné:

  • Nástup distančního vzdělávání byl poněkud chaotický a podpora ze strany ministerstva slabá.
  • I těm školám, které reagovaly rychle, trvalo přinejmenším týden, než byly schopné vybrat on-line prostředí a zavést první lekce.
  • Zátěž pro rodiče, kteří mají více dětí a navíc se také živí prací on-line, je vysoká a místy obtížně zvládnutelná.
  • Zvláště komplikovaná je situace pro učitele, kteří musí vyučovat na dálku a zároveň pomáhat s podobným typem vzdělávání vlastním dětem.
  • Náraz nutnosti zavést distanční vzdělávání zvýraznil rozdíly mezi školami. Ve schopnosti zvládnout techniku, ale i v přístupu k obsahu vzdělávání, zadávání úkolů a podobě hodnocení.
  • Distanční vzdělávání v nahotě ukázalo vztahy v systému. Nejen uvnitř tříd a škol, ale i ve vztahu škol a ministerstva. Ukázalo omezenou funkčnost direktivního řízení.
  • V obou zemích velmi dobře zafungovaly neziskové organizace, které byly schopné rychle zareagovat a nabídnout podporu.
  • Dětem často chybí sociální kontakt se spolužáky, řeší ho i mimo komunikační kanály nastavené školou. Kromě učení je důležité, aby učitelé udržovali i sociální kontakt s žáky.
  • Část dětí je v distančním vzdělávání nedosažitelná, ať už z technických nebo sociálních důvodů.

V čem se situace v obou zemích lišila:

  • Na Slovensku se podařilo zajistit, že ministerstvo a neziskové organizace se domluvily na jedné webové stránce s podporou distančního vzdělávání (ucimenadialku.sk). Bylo to o to obtížnější, že na Slovensku se právě v té době měnila vláda, a tedy i vedení ministerstva školství.
  • Podobně se na Slovensku podařilo vytvořit velkou Fb skupinu Zavretá škola iniciovanou rodiči se zkušenostmi z domácího vzdělávání, která slouží k výměně zkušeností mezi rodiči a jsou v ní přítomni i učitelé. Aktuálně má 32 000 členů.
  • V ČR byla a je podpora značně roztříštěná. Existuje mnoho adres a webů, které podporu nabízejí, což je z hlediska škol často nepřehledné.
  • V ČR ke koordinaci učitelů sloužila především již existující Fb skupina Učitelé+. Na ni se obraceli učitelé, kteří vhodnou podporu nenašli ve svých školách.
  • Na Slovensku ministerstvo zhruba po pěti týdnech distanční výuky zakázalo známkování a doporučilo školám slovní hodnocení.
  • V České republice vydalo ministerstvo doporučení k formativnímu hodnocení, ovšem v situaci, kdy většina učitelů nemá o jeho smyslu a podobě přesnější představu.

Podívejte se na záznam celé diskuse:

Co řekli diskutující zajímavého:

  • Krize ukázala rozdíly mezi školami. Některé se okamžitě chopily iniciativy, jiné dodnes čekají na pokyny shora. Ukázalo se, jak důležitá je autonomie škol. (Viktor Križo)
  • Neosvědčilo se řídit v takové situaci školy přes pokyny a příkazy vzniklé přímo na ministerstvu. Leckteré školy jsou totiž napřed v řešení situace a příkazy ze strany ministerstva je spíše brzdí, než že by jim pomáhaly. (Viktor Križo)
  • Zatímco v běžné výuce známkování nabízí možnost žáka donutit, aby dělal v hodině to, co učitel chce, v on-line světě to nefunguje. Do značné míry se rozpadl mocenský model vyučování a krize zdůraznila nutnost posilování demokratického rozhodování ve školství. (Viktor Križo)
  • Základní zkušenost je, že pokud nemáte se svými žáky vztah, tak to učení nefunguje. To platí i o učení na dálku. (Petra Mazancová)
  • Když zmizí bič povinné účasti, musíte o tom, co učíte a zda je to efektivní, mnohem víc přemýšlet. (Petra Mazancová)
  • Frontální vyučování v on-line prostředí postrádá smysl ještě zřetelněji než při běžné výuce. (Petra Mazancová)
  • Pro některé děti s poruchami učení může být on-line výuka vyhovující, protože je kratší a mohou si ji přizpůsobit svým potřebám. (Viktor Križo)
  • Je důležité pamatovat i na rodiny a děti, které nemají možnost on-line připojení a připravit pro ně místo, kde mohou dostávat materiály ve fyzické podobě. (Katarína Makara)
  • Kromě učení je důležité zařazovat do programu i domácí práce, vaření a pohyb venku. (Lenka Hečková)
  • Fungující on-line vzdělávání je zvláště důležité pro jedináčky, kteří zůstávají doma jen s dospělými. (Katarína Makara)
  • I konzervativnější učitelé zažívají v současné situaci mnoho „aha momentů“ a může to posunout jejich uvažování například o nutnosti známek. (Petra Mazancová)
  • Distanční vzdělávání musí být mnohem individualizovanější. Není prostě reálné, aby to všechny rodiny měly stejně. Nežijí ve stejných podmínkách. (Katarína Makara)
  • Řada rodičů nemá ke vzdělávání svých dětí kapacity, kompetence ani čas. Je to třeba respektovat. Silně to znevýhodňuje rodiny s větším počtem dětí. (Lenka Hečková)
  • Způsob, jak budou postupně školy zprovozňovány, ještě více zatíží učitele a opět nebude vhodný pro všechny děti – roušky, malé skupiny, omezený pohyb. Škola bude vypadat jinak, a ne každé dítě t zvládne. (Lenka Hečková)

Co diskutující doporučují do budoucna:

  • Je i do budoucna třeba zachovat individuální přístup k dětem a rodinám. Zároveň si mnoho rodičů uvědomilo, jak důležitá je psychická pohoda dítěte a pocit bezpečí a že je to důležitější než výkon a jedničky. (Lenka Hečková)
  • Bylo by skvělé, kdyby rodiče zůstali v režimu zvýšeného zájmu o to, co se ve škole děje. Pokud se má naše vzdělávání měnit, je rodičovský tlak na změnu nutný. (Petra Mazancová)
  • Zachovejme uvědomění, že přes vztah k učitelce nebo učiteli si děti vytvářejí vztah k učení. Proto i v podobných situacích je třeba udržovat vtahy. (Katarína Makara)
  • Zvažme do budoucna nutnost existence mocenských nástrojů ve vzdělávání včetně známek. Distanční vzdělávání tento mocenský model zpochybnilo, poučme se z toho. (Viktor Križo)
  • I v normálních časech bychom se měli snažit, aby děti a jejich vzdělávání fungovaly bez ohledu na (ekonomické) podmínky v rodinách. Protože ty v běžném „of-line“ provozu přehlížíme. (Petra Mazancová)
  • Doufejme, že nás to celé přivede k redukci kurikula. Je nutné redukovat osnovy a soustředit se na kvalitu. (Viktor Križo)
  • Udržujme tu atmosféru spolupráce uvnitř on-line komunity. Ochotu pomoci druhému při řešení jeho problému bez ohledu na to, zda je to rodič, učitel, odborník… (Katarína Makara)
  • Po návratu do škol by se mělo proměnit hodnocení na základě zkušeností z on-line vzdělávání. Mělo by být širší, zahrnovat více parametrů, včetně sebehodnocení žáka. (Viktor Križo)
  • Díky současné situaci si mnoho rodičů uvědomilo, jak je to těžké být učitelem. Změňme jeho postavení i morální ocenění. (Viktor Križo)
  • Pokud vidíme, že něco umí udělat žák samostatně, neberme mu tuto možnost. Pokud vidíme, že něco umí dobře vyřešit škola, nesnažme se to rozhodovat z úrovně ministerstva. Více subsidiarity školství prospěje. (Viktor Križo)

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments