Lidové noviny: Abychom se nepřepočítali

ilustrační foto (c) Katerina Lanska

Publikujeme krátkou analýzu Oldřicha Botlíka zaměřující se na příčiny zhoršujících se výsledků žáků u státních maturit. Dril při maturitě z matematiky často nepomohl, povinná maturita by prospěšná nebyla, myslí si Oldřich Botlík. Text vyšel 26. 5. v Lidových novinách.

Každoroční pokusy vysvětlit příčiny nepatrného poklesu nebo nárůstu průměrného výsledku žáků v maturitním testu z matematiky už začínají být květnovým folklórem podobně jako kdysi průvod. Jsou ale především nesmyslné: každý maturitní test dopadne tak, jak náročný ho v Cermatu připraví. Náročnost testů se mění rychleji než znalosti a dovednosti maturantů.

Třeba test z češtiny je rok od roku obtížnější, ovšem tak, aby se to téměř nedalo poznat a  ná­sledky nesli hlavně negymnazisté. Jinak se časová řada za šest uplynulých ročníků číst nedá. Diskuse nad aktuálními výsledky ale není snadná. Tisková zpráva totiž každoročně obsahuje jenom pár základních informací, zatímco čerstvě získané poznatky, třeba o úspěšnosti jednot­livých úloh, začal Cermat zveřejňovat teprve loni – uprostřed léta, kdy už státní maturita niko­ho nezajímá. Letos to udělá podobně. Prý se tím „zabrání chybné interpretaci maturitních dat“.

Kalkulačka a rychlopočtář

To je zvláštní představa. Státní maturita přináší za peníze daňových poplatníků velké množství různorodých informací. Je naprosto zřejmé, že „jediná správná“ interpretace výsledků zkoušky neexistuje – teprve nad veřejně dostupnými daty a různými pohledy na ně lze v diskusi dospět k rozumným závěrům, které ale někteří stejně nepřijmou. Takže se zdá, že jde spíš o to, aby se v květnu mohl k výsledkům výuky vyjadřovat zasvěceně jedině ředitel Cermatu Jiří Zíka, pro­tože nejnovější informace nikdo jiný nemá. Ostatním nezbývá, než do svého obrazu z minulých let (třeba o výsledcích výuky matematiky) vkládat střípky, které pan Zíka tu a tam prozradí. Letos například tvrdí, že žáci měli dost času, neboť vynechaných úloh je málo. Jenomže učitelé vedou žáky k tomu, aby v úlohách, s nimiž si nevědí rady, aspoň tipovali A, B, C, D, nebo E, když to jde. Zdání tedy klame.

Test odpovídá tomu, jak se u nás matematika většinově vyučuje, a tomu zase odpovídají vý­sledky maturitního testování. To se dá s malou nadsázkou označit za závod s časem v počítání podle logaritmických tabulek nebo „na logáru“. Kdo to před sedmdesáti lety neuměl, nemohl se pouštět do žádných složitějších výpočtů, třeba technických. Dnes jsou tyto technologie ana­chronismem a nikoho nenapadne s nimi žáky obtěžovat. Ovšem ještě na konci šedesátých let tím mnozí středoškoláci strávili ve škole čtvrt roku.

Je zcela nepochybné, že v provádění rutinních, algoritmizovatelných činností lidé nemůžou soutěž s roboty a další elektronikou vyhrát. V 70. letech je porazila při výpočtech s čísly kapes­ní kalkulačka, dnes už prohrávají v souboji s chytrým mobilem, když upravují výraz s proměn­nými nebo řeší rovnici. Mobilu stačí, když mu rovnici vyfotografujete. Nemluvě o tabulkových editorech, jako jsou OpenCalc nebo Excel v každém notebooku, nebo o opravdu velkých sálo­vých počítačích. Zázračný rychlopočtář dnes není zajímavý tím, co umí, ale spíš tím, že své nadání nevyužil k něčemu užitečnějšímu.

Převážná část současného učiva matematiky se do osnov dostala desítky let předtím, než János Lajos Neumann publikoval svůj návrh architektury digitálního počítače. A už tam zůstala.  Asi se to hodí těm, kteří jednou vystudují matfyz nebo třeba elektrofakultu, pro ostatní by ale bylo mnohem přínosnější, kdyby se při zkoumání světa prostřednictvím matematiky uměli opírat o moderní technologie. Zatím se ve škole pořádně nenaučí ani počítat na kalkulačce.

Marná cesta drilu

Některé úlohy v maturitním testu jsou velmi dobře vymyšlené. Odhalují, že mnozí žáci, kteří se naučili používat určité postupy (například při řešení rovnic), ve skutečnosti nerozumějí tomu, co dělají. Nechápou třeba, že můžou v rovnici vyjádřit nikoli neznámou, ale číslo 1. V jiné úloze zase správně rozpoznají, že mají použít vzorec pro povrch kužele – unikne jim však, že nesmějí započítat část, která se týká plochy podstavy.

Jejich učitelé je připravovali tak, aby v testu řešili hlavně úlohy, které jim připomenou nadrilo­vané postupy. Kdyby Cermat nachystal podobné pasti u všech typových úloh, tito žáci by si v testu ani neškrtli; u těch několika netypových úloh si neškrtnou už dnes.

Zkušenost lidí, jimž matematika jde, není jednoduše přenositelná na lidi, jimž (zatím) nejde. Ti první si příklady ze sbírky od Bělouna počítali se zaujetím a hlavně s porozuměním. Těm dru­hým nic neříkaly, a pokud je k tomu někdo donutil, počítali s nechutí a byli myšlenkami jinde. Takový dril je vlastně velmi úmorné a nepřesné vkládání různých programů do „řídicí jednot­ky“, která stejně jako v počítači nemá žádný nadhled nad tím, k čemu prováděné operace slou­ží. A vlastně ho ani mít nechce.

Matematika ale může být užitečná každému, pokud mu pomáhá třídit, strukturovat a dále zpracovávat informace o okolním světě. To je mnohem víc než pouhé počítání. Povinná matu­rita z matematiky by byla za současného stavu výuky a pojetí testů hloupost. Zabránila by ve studiu třeba většině zájemců o učitelství na prvním stupni. V lepším případě. V tom horším by tam studovali hlavně nedokonalí lidští roboti, kteří by chtěli vkládat do hlav dětí stejné progra­my, jaké tam byly vloženy jim.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na