Lidové noviny: Česko má zase jednou dobrého ministra školství. A už se spekuluje o jeho výměně

ilustrační foto (c) KL

Publikujeme komentář Boba Kartouse ke spekulacím ohledně výměny ministra školství. Text vyšel 18. 1. pod názvem Z nouze ctnost v Lidových novinách.

V historii porevolučního ministerstva školství je možné nalézt naprosté protiklady. Často ideologicky zcela protichůdné. Byli to lidé, kteří se upřímně snažili posunout české vzdělávání dopředu, jako Ondřej Liška či Petr Fiala. První vnímavý k sepětí vzdělávání a ústavy, snažící se naplnit předpoklad vzdělávání jako ústavního práva. Druhý jako člověk, který přináší na ministerstvo trvale absentující expertizu a akademicky vybroušený úsudek.

Pak tu byly tragikomické postavy typu Josefa Dobeše nebo Marcela Chládka. Lidí, kteří se dostali do mocenské pozice vlastně nešťastnou náhodou a následně se stali loutkami nějakých transparentně neartikulovaných zájmů, bez ohledu na dopady. Dobešovy tanečky s tehdejším prezidentem Klausem a jmenování radikála Bátory jako poradce pro školství, případně Chládkova osobní terapie spočívající v destrukci úřadu, který měl vést, vyznačují ty etapy v historii soudobého MŠMT, které by bylo možné označit bez nadsázky za období temna. Nebo spíš zatmění.

Jinými slovy, na ministerstvu se v pozici ministra vystřídalo tolik různorodých rezidentů, že kdyby si to chtěl nějaký literát vzít jako námět, napíše velmi zábavnou kroniku posledních bezmála 30 let. Pamatuju se, že jsem při sestavování současné vlády docela trnul nad tím, že se zase smráká. Z různých zdrojů se doteď dozvídám, že premiér Babiš oslovoval široké spektrum kandidátů, kterým místo nabízel. Od akademických autorit v pozicích rektorů až po mladého podnikatele z opačné poloviny politického spektra. Těžko hledat nějaký klíč k tomu, jakým způsobem premiér uvažuje o vedení úřadu spravujícího české veřejné školství, a tím pádem usoudit něco o jeho politických záměrech v této oblasti.

Žádný manažerismus

Ministrem školství byl nakonec jmenován, na doporučení zástupců českých vysokých škol, Robert Plaga. Z pohledu premiéra se tak stalo evidentně z nouze, neboť v opačném případě by byl Plaga jedním z prvních kandidátů, na které by měl Babiš pomyslet. Člověk s akademickou zkušeností, který působil několik let na pozici náměstka MŠMT pro vysoké školy, by neměl být v případě sestavování vlády a úvah o ministrovi školství opomenut.

Stalo se. S ohledem na prohlášení premiéra při uvedení nového ministra do úřadu jsem upřímně očekával, že to bude člověk, který přijal Babišův otevřený politický manažerismus, a bude tedy plnit zadání. To bylo: optimalizovat inkluzi, zamezit dalšímu šíření neveřejných škol a přidat učitelům. Tak nějak to postrádá koncept, ale co už. Premiér vravel…

Nutno uznat, že za dobu, kterou strávil Robert Plaga v úřadu, se projevil jako člověk, který vnímá svou roli přece jen mnohem komplexněji. Měl jsem už možnost hovořit s různými lidmi, kteří podobnou pozici zastávali, a musím uznat, že přehled a způsob uvažování Roberta Plagy o problémech českého školství mě příjemně překvapil. Vzdělávací systém je složitá struktura institucí a vztahů, která vtahuje do hry většinu české společnosti. Náměstci ministerstva vesměs mají jakýs takýs přehled, co se děje mimo jejich gesci, nicméně Plaga tento přehled prohloubil na úroveň vysoce pokročilé znalosti. To je samo o sobě známkou dobré připravenosti. Vedle toho je evidentně ochotný poslouchat, a to nejen sdělení, která konvenují jeho vlastnímu názoru. Taky dobré. To se pravděpodobně projevuje v tom, že současný úřad, tedy jeho personální obsazení, vykazuje známky jisté vnitřní loajality, což u institucí podobného typu, zvyklých na občasnou přítomnost exekutivních anomálií, není možné považovat za standard.

S citem pro politická rozhodnutí

Robert Plaga je v úřadu sice od počátku ustavení vlády, nicméně je nutné vždy brát v úvahu, že jde o vlády dvě. Ta první nezískala důvěru a v tomto stavu setrvávala několik měsíců. Je pochopitelné (a je namístě), že ministr vlády bez důvěry nebude dělat zásadní legislativní či exekutivní kroky. Nemáš-li důvěru, pak jsi pouhým dočasným správcem bez mandátu cokoliv podstatného měnit. I přesto se současný ministr školství projevil jako muž s citem pro politická rozhodnutí. Lze to ukázat na příkladu sporu ohledně povinnosti mateřských škol přijímat dvouleté děti. Byť jsem spíše pro, aby taková možnost pro rodiče samoživitele, v drtivé většině matky, existovala. Za současného stavu mateřských škol (počtu dětí ve třídách a diametrálně odlišných potřeb menších dětí) chápu, že námitky škol i zřizovatelů musel brát ministr školství vážně. Novela, kterou podpořil a která takovou povinnost ruší, není útěkem před odpovědností. Jakkoliv čekám, jaký program ministerstvo na podporu rodičů v tísnivé životní situaci navrhne.

Plaga evidentně ve funkci bez důvěry neotálel. Rozhodnutí nahradit šéfa Cermatu, které přišlo na konci léta 2018, muselo být promyšleno už dříve. Fakt, že Plaga tak učinil až poté, kdy byl členem vlády s důvěrou, potvrzuje domněnku o jeho politické odpovědnosti.

Chápu, vláda funguje jako celek a některá zadání jsou velmi kontroverzní. Jako například nutnost „ušetřit“ na inkluzi stovky milionů, přičemž systém každoročně postrádá několik desítek miliard korun. V tomto ohledu je Plaga členem právě této, nikoliv jiné vlády. Na druhou stranu, když přišlo pár hejtmanů ANO s nápadem na zavedení cut-off skóre v přijímačkách na střední školy, Plaga se ohnout nenechal. Dobře dělá. Těžko by sám před sebou obstál.

 

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na