Lidové noviny: Chceme, aby učitelé respektovali děti a rodiče, didaktiku a metody je doučíme

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 27.2. v Lidových novinách pod názvem Zločin, na který není paragraf. Autor v něm upozorňuje na to, že při vzdělávání nevěnujeme dostatečnou pozornost základním předpokladům učením a rozvoje, jakým je například práce s chybou.

Abraham Maslow, autor známé pyramidy lidských potřeb, kdysi zpracoval velmi zajímavou studii, která si vzala za cíl analyzovat, v čem spočívá psychologická výjimečnost úspěšných lidí. Zjistil, že zásadní roli hrají vcelku očekávatelné faktory: rodinné zázemí, vzdělání, pracovitost. Jedním z vysoce signifikantních faktorů se ovšem ukázalo být něco poněkud více překvapivého: celoživotní touha poznávat a učit se. Tento vnitřní generátor motivace k tomu dívat se za dosažené horizonty, zkoumat neznámé, hledat nové cesty, dívat se na svět z jiného úhlu pohledu, konfrontovat vlastní přesvědčení a postoje s těmi odlišnými je nejen instrumentem úspěchu, je to zároveň perpetuum mobile civilizačního pokroku. Tomáš Rychecký, současný ředitel nadace H-Mat rozšiřující Hejného výukovou metodu, poukazuje na výzkum, kterého se účastnil. Vyplynulo z něj, že dlouhodobý pocit spokojenosti je založen na vědomí vlastních zásluh.

James Gleick v nedávno vydané knize Informace ukazuje, jak absurdně se někdy jevily vynálezy typu Babbageova počítacího stroje z poloviny 19. století, který se nikdy nepodařilo dovést do funkční podoby. Zatvrzelé přesvědčení vynálezce a 25 let zkoumání a hledání nevedlo k ničemu většímu než k chybě. Při pohledu zpět ale vidíme, jak dokládá Gleick, jak zásadní význam měla tato chyba pro rozvoj počítačů a pro všechny pozitivní důsledky, které to obnáší.

Dokumentární film Ivory Tower, který je pozoruhodným svědectvím o současném stavu, rizicích i předpokladaných směrech rozvoje vysokoškolského vzdělávání v USA, použil část projevu Drew Giplin Faustové, prezidentky Harvardské univerzity, k nově nastupujícím studentům. Vyzývá je k tomu, aby se nebáli udělat chybu. Když vývojáři v Googlu zkoumají nový nápad, sestaví něho funkční model a snaží se vygenerovat maximum chyb, aby se dozvěděli, zda je životaschopný a kde je třeba provést změny.

Jak banální, viďte. Stejně jako myšlenka, že celoživotní touha po poznání vede k celoživotnímu úspěchu. Proč ale české školství tyto banální, lehce pochopitelné a nezpochybnitelné principy stále ignoruje a místo toho se snaží reprodukovat stav celospolečenské apatie, otrávenosti a strachu z toho, že chyba je hřích, za který se trestá? Několik generací je tímto vzdělávacím přístupem handicapováno. Jsou to lidé, kteří se děsí toho, mají-li vyjádřit svůj názor, byť by se to týkalo jejich vlastních zájmů, natož zájmů veřejných. Nikdo jim nikdy neukázal, jak to vlastně mají dělat. Nikdo je to nenaučil. Jsou to lidé, kteří si celoživotní úspěch neztotožňují s potřebou hledat nové, vlastní cesty, ale se snahou maximálně se přizpůsobit tomu, co chtějí jiní a pragmaticky sledovat vyšlapané cestičky. Pocit úspěchu u těchto lidí není založen na vlastních zásluhách, závisí na zásluhách jiných. Lidé, kterým chyba asociuje trest, tedy něco, čemu se mají vyhýbat, nikoliv vyhledávat. Z hlediska sociální evoluce jde o mrtvé duše, odsouzené k opakování předchozích neúspěchů a k zákonité frustraci. A současné české školství pokračuje v jejich dlouhotrvající reprodukci. Chyba znamená trest a učení se je opakováním zadání, přičemž cestou k dobrému hodnocení je co nejpřesnější nápodoba, nikoliv inovace.

„Škola nás učí předstírat, jak jsme chytří,“ sdělila jedna matka rozčarování svých dětí z toho, když přešly ze základní školy, která v nich pěstovala zájem poznávat, touhu ptát se a potřebu vyjadřovat názor na gymnázium, jež tyto kvality považuje za zbytečné a poněkud nežádoucí. Byly udivené z toho, že paní učitelka nechce vědět, co si myslí. Zločin, na který nemá trestní řád příslušný paragraf. „Když přijímám nové učitele, chci, aby respektovali žáky a rodiče. Didaktiku a metody je doučíme,“ říká Jana Žaludová, ředitelka ZŠ T. G. Masaryka v Náchodě. Podařilo se jí vypěstovat mezi učiteli na druhém stupni atmosféru svobodného přístupu ke vzdělávání, hledání nových přístupů a sdílení pozitivních zkušeností i chyb. Pretotyp á la Google. A to prosím na škole, jejíž třetina žáků pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí.Je to tzv. inkluzivní škola (pozn. pro Miloše Zemana).

Podobných pozitivních deviací je zatím málo a systém jim vytrvale vzdoruje. Nutně potřebujeme, aby se z deviace stala norma. Systému zjevně navzdory.