Lidové noviny: Chceme, aby učitelé respektovali děti a rodiče, didaktiku a metody je doučíme

Phil Dowsing Creative_(CC BY-NC-ND 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 27.2. v Lidových novinách pod názvem Zločin, na který není paragraf. Autor v něm upozorňuje na to, že při vzdělávání nevěnujeme dostatečnou pozornost základním předpokladům učením a rozvoje, jakým je například práce s chybou.

Abraham Maslow, autor známé pyramidy lidských potřeb, kdysi zpracoval velmi zajímavou studii, která si vzala za cíl analyzovat, v čem spočívá psychologická výjimečnost úspěšných lidí. Zjistil, že zásadní roli hrají vcelku očekávatelné faktory: rodinné zázemí, vzdělání, pracovitost. Jedním z vysoce signifikantních faktorů se ovšem ukázalo být něco poněkud více překvapivého: celoživotní touha poznávat a učit se. Tento vnitřní generátor motivace k tomu dívat se za dosažené horizonty, zkoumat neznámé, hledat nové cesty, dívat se na svět z jiného úhlu pohledu, konfrontovat vlastní přesvědčení a postoje s těmi odlišnými je nejen instrumentem úspěchu, je to zároveň perpetuum mobile civilizačního pokroku. Tomáš Rychecký, současný ředitel nadace H-Mat rozšiřující Hejného výukovou metodu, poukazuje na výzkum, kterého se účastnil. Vyplynulo z něj, že dlouhodobý pocit spokojenosti je založen na vědomí vlastních zásluh.

James Gleick v nedávno vydané knize Informace ukazuje, jak absurdně se někdy jevily vynálezy typu Babbageova počítacího stroje z poloviny 19. století, který se nikdy nepodařilo dovést do funkční podoby. Zatvrzelé přesvědčení vynálezce a 25 let zkoumání a hledání nevedlo k ničemu většímu než k chybě. Při pohledu zpět ale vidíme, jak dokládá Gleick, jak zásadní význam měla tato chyba pro rozvoj počítačů a pro všechny pozitivní důsledky, které to obnáší.

Dokumentární film Ivory Tower, který je pozoruhodným svědectvím o současném stavu, rizicích i předpokladaných směrech rozvoje vysokoškolského vzdělávání v USA, použil část projevu Drew Giplin Faustové, prezidentky Harvardské univerzity, k nově nastupujícím studentům. Vyzývá je k tomu, aby se nebáli udělat chybu. Když vývojáři v Googlu zkoumají nový nápad, sestaví něho funkční model a snaží se vygenerovat maximum chyb, aby se dozvěděli, zda je životaschopný a kde je třeba provést změny.

Jak banální, viďte. Stejně jako myšlenka, že celoživotní touha po poznání vede k celoživotnímu úspěchu. Proč ale české školství tyto banální, lehce pochopitelné a nezpochybnitelné principy stále ignoruje a místo toho se snaží reprodukovat stav celospolečenské apatie, otrávenosti a strachu z toho, že chyba je hřích, za který se trestá? Několik generací je tímto vzdělávacím přístupem handicapováno. Jsou to lidé, kteří se děsí toho, mají-li vyjádřit svůj názor, byť by se to týkalo jejich vlastních zájmů, natož zájmů veřejných. Nikdo jim nikdy neukázal, jak to vlastně mají dělat. Nikdo je to nenaučil. Jsou to lidé, kteří si celoživotní úspěch neztotožňují s potřebou hledat nové, vlastní cesty, ale se snahou maximálně se přizpůsobit tomu, co chtějí jiní a pragmaticky sledovat vyšlapané cestičky. Pocit úspěchu u těchto lidí není založen na vlastních zásluhách, závisí na zásluhách jiných. Lidé, kterým chyba asociuje trest, tedy něco, čemu se mají vyhýbat, nikoliv vyhledávat. Z hlediska sociální evoluce jde o mrtvé duše, odsouzené k opakování předchozích neúspěchů a k zákonité frustraci. A současné české školství pokračuje v jejich dlouhotrvající reprodukci. Chyba znamená trest a učení se je opakováním zadání, přičemž cestou k dobrému hodnocení je co nejpřesnější nápodoba, nikoliv inovace.

„Škola nás učí předstírat, jak jsme chytří,“ sdělila jedna matka rozčarování svých dětí z toho, když přešly ze základní školy, která v nich pěstovala zájem poznávat, touhu ptát se a potřebu vyjadřovat názor na gymnázium, jež tyto kvality považuje za zbytečné a poněkud nežádoucí. Byly udivené z toho, že paní učitelka nechce vědět, co si myslí. Zločin, na který nemá trestní řád příslušný paragraf. „Když přijímám nové učitele, chci, aby respektovali žáky a rodiče. Didaktiku a metody je doučíme,“ říká Jana Žaludová, ředitelka ZŠ T. G. Masaryka v Náchodě. Podařilo se jí vypěstovat mezi učiteli na druhém stupni atmosféru svobodného přístupu ke vzdělávání, hledání nových přístupů a sdílení pozitivních zkušeností i chyb. Pretotyp á la Google. A to prosím na škole, jejíž třetina žáků pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí.Je to tzv. inkluzivní škola (pozn. pro Miloše Zemana).

Podobných pozitivních deviací je zatím málo a systém jim vytrvale vzdoruje. Nutně potřebujeme, aby se z deviace stala norma. Systému zjevně navzdory.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
22 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Perun
Perun
5 years ago

„Proč ale české školství tyto banální, lehce pochopitelné a nezpochybnitelné principy stále ignoruje a místo toho se snaží reprodukovat stav celospolečenské apatie, otrávenosti a strachu z toho, že chyba je hřích, za který se trestá?“ Tak ono se české školství snaží docílit něčeho tak negativního? Nahlédneme-li do Slovníku spisovného jazyka českého, zjistíme: „snaha, -y ž. (po čem; oč, †pro co) vůle něco vykonat, něčeho dosáhnout ap.; snažení, úsilí: s. po uplatnění; snahy o pokrok; má dobrou snahu vyhovět; přes všechnu snahu neuspěl; přičinlivost: opravné snahy; zast. s. pro zachování rodinné důstojnosti (Svět.)“. Absurdita úvodního tvrzení je sub specie SSJČ naprosto… Více »

vittta
vittta
5 years ago

Ten článek je naprostá klasika. Hned v úvodu je jmenován americký autor nějaké pyramidy, kterou každý (inteligentní) člověk zná. Asi jsem idiot, nikdy jsem o něm neslyšel. Jiný autor (americký) vydal knihu, kde se zabývá počítacím strojem, jehož neúspěch vedl k dnešním počítačům. Ten chlap na to kápnul a já jsem opět idiot, protože nejen že jsem tu knihu nečetl, ale neznám ani autora, který je asi ve zlatém fondu lidského vědění. Následuje dokumentární film, o problémech amerických VŠ, který jsem jako správný idiot neviděl, neznám autorku, která se svým projevem ke studentům nesmazatelně zapsala do lidských dějin. Ale v… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Chtěla bych se zeptat autora tohoto článku, zda četl knihu Václava Kuliče: Chyba a učení. Funkce chybného výkonu v učení a v jeho řízení.
Je to zajímavá knížka, vyšla už v roce 1971.

Feřtek
Feřtek
5 years ago

Tak na Maslowa dojde na každé vejšce v lekci z psychologie nejpozději v druhé přednášce. Pokud u pana witty nedošlo, dovzdělat se je dnes naštěstí snadné. Jinak mi ten článek přijde jasný, zabývá se tím, jak pracujeme s chybou a jaké to má důsledky. Navíc upozorňuje, že historicky není často zase tak jasné, co je „správně“ a „špatně“. Paní Švarcová má pravdu, když upozorňuje, že to není žádná novinka. No v teorii jistě ne, ve školní praxi u nás jednoznačně ano. Setkáváme se s tím běžně i při natáčení Vší ve škole, že leckde se pořád za chybu běžně trestá… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Kuličova knížka:“ Chyba a učení. Funkce chybného výkonu v učení a v jeho řízení“ je už hodně stará, ale přesto bych doporučovala každému, kdo se chce touto problematikou odborně zabývat, aby si ji přečetl. Já jsem ji studovala už velice dávno, ale pokud si vzpomínám, autor sice považuje chybu za přirozenou součást učení, ale také varuje před fixováním chyb a chybných řešení a vytvářením nesprávných algoritmů.
Je to opravdu zajímavé čtení.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
5 years ago

„leckde se pořád za chybu běžně trestá“

Co myslíte chybou? Co myslíte trestem?

vittta
vittta
5 years ago

No, poraďte mi, kde se dovzdělat, pane Feřteku. A…že to nenapadlo někoho už dříve, to byl ten Maslow první…byl asi a nejspíš ještě je, dost přehlížený. To bude nějaký univerzální postup, něco jako…jako bible.
Tedy měl bych se dovzdělat, abych pochopil konkrétně co, pane Feřteku?
Zkuste to svými slovy, jak jsem psal, jsem nejspíš idiot, nepřehlížejte mě náznaky, buďte konkrétní, já mám s náznaky problém.

vittta
vittta
5 years ago

Pane Sotoláři, vám to není jasné?
Chyba je chyba a trest je trest, dovzdělejte se také, můžeme na to jít spolu.

vittta
vittta
5 years ago

Pane Feřteku, koukl jsem na tu Maslowovu pyramidu. Zkuste mě brát jako inkluzivního žáka a pokuste se mi vysvětlit souvislost této (teoretické) pyramidy a obsahu článku. Nejprve se pokusím já. Dejme tomu, že se předpokládá, že každý jedinec má potřebu se poučit z vlastních chyb, což dává chybě jako takové zásadní smysl v existenci každého jedince. Teoreticky je tedy žádoucí, aby byl jedinec vystaven co největšímu počtu chyb, aby se sám, vlastní schopností, poučil, resp. nějakým způsobem rostl. Pokud dříve prakticky žák udělal chybu, dostal špatnou známku a doma pak měl z toho větší či menší problém, což ho motivovalo… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Ještě bych k tomu dodala, že úderný název článku „Zločin, na který není paragraf“ by se hodil spíše někam do bulváru, jako nadpis odborné diskuse mi připadá dost nepatřičný.

Ondřej Šteffl
5 years ago

pro Iva Švarcová, Knihu pan Kuliče z roku 1971 jsem četl, nálezy behaviorismu se osvědčují u výcviku holubů, psů i lidí, pokud jde o výcvik a dril, pokud jde o nějaké vyšší kognitivní schopnosti, tak jsou kotraproduktivní, dokonce i u makaků. Doporučuji spíše knihu Daniela Pinka Pohon (Drive) z roku 2014. Ta vychází ze současných poznatků kognitivních věd. A pokud jde o název článku zde i kdykoliv jinde. Vezměte prosím na vědomí, že autor článku zpravila vůbec nemá kontrolu nad tím, jak se článek bude jmenovat. Název určuje editor vydání. Chápu, že to pak komplikuje diskusi zejména s lidmi, co… Více »

vittta
vittta
5 years ago

Pane Šteffle, jak si vysvětlujete, že poznatky ohledně kongitivních schopností jsou dnes jiné, než byly řekněme před 50 lety?
Používali tehdejší psychologové špatné postupy, nebo měli mylné výchozí informace, nebo….
Mě to připadá zvláštní, každých 10-20 let nová zjištění, nové postupy…
Nebo se lidé tak mění?
Podle mě se lidstvo mentálně zase tak neposunulo, alespoň ne kupředu.

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Pane Šteffle, myslím, že to značně vulgarizujete, takovýchto zjednodušení se Václav Kulič ani Dana Tollingerová, která s ním spolupracovala, nikdy nedopouštěli.
Pokud jde o názvy článků, zatím všichni vydavatelé, kteří tiskli moje publikace, respektovali moje zadání.

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Pane Vittto, ono se to zase tak moc nemění, např. Maslowova Pyramida potřeb, kterou se aktuálně zaštiťuje autor diskutovaného článku, vznikla v roce 1943.

Ondřej Šteffl
5 years ago

„zatím všichni vydavatelé, kteří tiskli moje publikace, respektovali moje zadání.“

V novinách? V kterých? Rád bych tam také tiskl :-)

Ondřej Šteffl
5 years ago

Jistěže zjednodušuji. Jak říkával nedávno zesnulý kolega Kalous, před efektivní diskusí je třeba srovnat informační hladinu. To je ovšem nesnadné, když třeba pan Vittta neslyšel ani o Maslowově pyramidě.

Zkusím tedy doporučit pár knih:

Daniel Pink: Pohon
Medina, John. Pravidla mozku
Howard Gardner: Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí

Grey, Peter. Svoboda učení.
Holt, John. Proč děti neprospívají, Jak se děti učí
Medina, John. Pravidla mozku dítěte
Papert, Saymour. Mindstorm
Daniel Kahneman: Myšlení, rychlé a pomalé

Zejména první tři osvětlují řadu věcí.

Ondřej Šteffl
5 years ago

„vittta: Pane Šteffle, jak si vysvětlujete, že poznatky ohledně kongitivních schopností jsou dnes jiné, než byly řekněme před 50 lety?“ Správná otázka. Je to podobné, jako v medicíně: bývala doba, kdy se většina nemocí léčila pouštěním žilou. A pravda dodnes se občas ukáže, že se lékaři v něčem mýlili. Nicméně už nějakou dobu např. víme, že některé nemoci způsobují bakterie a používáme antibiotika, nebo acylpirin snižuje horečky. A v porozumění kognitivním schopnostem, se právě teď tak asi vymaňujeme z „pouštění žilou“. Ale zato velmi rychle, mnohem rychleji, než je praxe naprosté většiny škol (všude ve světě!) schopna poznatky přijmout natož… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Pane Šteffle, to opravdu doporučujete mně, nebo máte na mysli studenty 1. ročníku pedagogické fakulty?
Pokud jde o pana Vitttu, není to učitel ani člověk s pedagogickým vzděláním, je to osvícený otec dvou dětí, který se o problematiku školství v zájmu svých dětí zajímá.

vittta
vittta
5 years ago

Pane Šteffle, necitím se nijak handicapován absencí znalosti Maslowovy pyramidy. Jmenovitě nyní, když už vím, oč jde. Řekněte upřímně – vám to připadá nějak převratné, nebo jako něco, na čem by se dalo stavět, co se kongvitivních schopností týká? Doporučujete mi knihy ke studiu…hezké, ale proč jste nezkusil nějak reagovat na můj pohled, co se té Maslovowy pyramidy týká? Možná je jednodužší doporučit knihy…. S tím příkladem s lékařstvím…to myslíte vážně? To mě opravdu podceňujete, protože madicína prošla radikálním vývojem, poznání původců nemocí, možnosti chemického průmyslu, výzkumu, technologií… Kongvitivní schopnosti jsou ale něco o dost jiného. Názor na schopnost učení… Více »

Ondřej Šteffl
5 years ago

Iva Švarcová
„… nebo máte na mysli studenty 1. ročníku pedagogické fakulty?“
Ó, to bylo krásné, kdyby všichni absolventi pedagogických fakult z těch knih přečetli alespoň tři. A nebo všichni diskutují zde.

A toho Pinka si přečtete ;-)

Vladimír Václavík
Vladimír Václavík
5 years ago

Tomu nerozumím: „Názor na schopnost učení a poznávání ve vztahu k sociální struktuře společnosti se rozhodně změní vždycky, když se mění politický systém.“ A co vznik Československa v roce 1918? Tehdy se názory na vyučování a učení nezměnily. Reformní pokusy (např. Václav Příhoda) byly ojedinělé. Od socialistické pedagogiky jsme samozřejmě nemohli očekávat nějakou náklonnost k nemarxistickým autorům. A bohužel transformace po roce 1989 se oblasti didaktiky i výuky dotkla s velkým zpožděním. Toho se původní příspěvek týká.
K literatuře uvedené panem Štefflem bych přidal: Susan Kovaliková: Integrovaná tematická výuka.

vittta
vittta
5 years ago

Pane Václavíku, spíše jde o politické zadání, tedy po r.1918 se asi láska k císaři pánu a jeho rodině už nevyučovala. Podle mě to s tím souvisí, a je to zásadní. Způsob výuky jako takový má asi určité možnosti, které se moc měnit nedají. Tedy absolutní poslušnost vůči vyučujícímu, biflování, přísné tresty a nekompromisní hodnocení, přecházející přes mírnou autoritu učitele a známkování na socialistické škole, po učitele bez autority, s nehodnocením až samohodnocením žáků, nebo dokonce zcela bez učitele, který je tam jen jako dohled. Pro ty nové učební metody je typické, že jen mění slupku, tedy např. žáky nehodnotíme,… Více »