Lidové noviny: Chceme školy jako ve Skandinávii

Publikujeme rozhovor Barbory Cihelkové se Štěpánem Kmentem, předsedou České středoškolské unie, o tom, jak vidí úroveň vzdělávání na středních školách a jak by podle něj měly vypadat konkrétní změny ve výuce tak, aby školy dobře připravovaly žáky na další profesní dráhu specifickou pro 21. století. Rozhovor vyšel v Lidových novinách 24. 5., stránky České středoškolské unie najdete ZDE.

Hlas českých středoškoláků začíná být slyšet. Ve svém úřadě jejich zástupce přijala dokonce i ministryně školství. Předseda České středoškolské unie a současně student gymnázia Štěpán Kment věří, že změny ve školách dokáže prosadit. Spadeno má hlavně na dějepis a matematiku.

Co vás na českých středních školách nejvíc štve?

Že se nemění. Podívejte se, jakou změnou prošly ostatní služby poskytované státem – zdravotnictví, sociální systém nebo třeba bezpečnostní složky, jako je policie nebo armáda. Jak fungovaly za první republiky, jak v době normalizace a jak se změnily po roce ’89. Vidíte ten rozdíl?Apak se zamyslete nad tím, jak se změnilo školství.

Ve srovnání s uvedenými příklady minimálně. Jak by tedy podle vás mělo vypadat?

Mělo by nás připravovat na svět, ve kterém žijeme a budeme žít. Na život v jednadvacátém století, nikoli na život v minulém, nebo dokonce předminulém století, jak se to dnes děje. V mnohém se školství podobá systému, který nastavila už Marie Terezie, tenkrát měly školy plnit ale úplně jiné funkce, a to vzdělat značnou část populace, která byla negramotná, a připravit ji pro práci v manufakturách. Všechny složky našeho života od té doby prošly obrovskou proměnou, na niž školství vytrvale nereaguje. Trh práce je už přitom úplně jinde, mnohem víc lidí pracuje v oblasti služeb, zaměstnanci musejí zvládat jiné dovednosti než před dvaceti, padesáti nebo sto lety.

Stále jsme se ale nedostali k tomu, jak by měly vypadat konkrétní změny.

Klíčový je podle mě počet lidí ve třídách. Škola nemůže být masokombinát s třiceti čtyřmi studenty tísnícími se v nepohodlných lavicích a učitelem vykládajícím před tabulí. Tím se úplně vytrácí možnost rozvoje jednotlivců. Představte si, že učitel, který nás učí dva roky, si čtvrtinu z nás nepamatuje podle jmen. Nedivím se mu – je nás ve třídě třicet dva. Další potíž vidím v tom, že se toho učíme moc a dopodrobna. Je to taková vzdělávací bulimie. Před testem přecpeme mozek spoustou informací, které hned po něm vypustíme. Místo toho bychom se měli učit chápat souvislosti, diskutovat, argumentovat, přicházet věcem na kloub samostatně bez toho, aby nám je učitel naservíroval už zpracované do názorových schémat. Ve škole se přece máme hlavně naučit se učit.

V kterých předmětech je to největší problém?

V dějepise a v matematice. Líbí se mi pokrokové myšlenky některých soukromých škol, které tyto dva předměty učí jinak a lépe, obzvlášť ten dějepis. V něm bychom měli dostávat odpovědi na otázky jak a proč, a ne co a kdy. Třeba když na školách s programem mezinárodní maturity IB probírají druhou světovou válku, věnují se šest nebo sedm hodin vzestupu Hitlera k moci. Diskutují o tom, jak se to mohlo stát, zabývají se příčinami a důsledky, ne daty jednotlivých bitev. Lepší je probrat méně témat, ale v souvislostech. Učitel v tom má fungovat jako průvodce, ne jako mluvící Wikipedie.

Vadí vám frontální systém výuky, při němž učitel stojí před tabulí, vykládá látku a studenti si zapisují?

No jistě! To je jeden z obrovských omylů. Učitel má spíš korigovatamoderovat debatu, ne diktovat zápis do sešitu. Málo učitelů je opravdu dobrých. To bychom se ale dostali k otázce jejich mizerného finančního ohodnocení. Studoval jsem několik let na soukromé střední škole, kde měli vyšší platy, a bylo znát, že jsou motivovaní lépe.

Co ten druhý předmět, který jste zmiňoval jako problematický, matematika?

Slyšel jsem nedávno na debatě naší středoškolské unie pozoruhodné tvrzení ředitele pro oblast IT v T-Mobilu. Přes 80 procent zaměstnanců v oblasti informačních technologií si vystačí s matematikou ze základní školy. Adalší zajímavý názor, tentokrát z přednášky filozofa Jana Sokola: technický pokrok neznamená, že všichni musí umět chápat techniku, že musíme všichni vědět, jak technologie fungují. Nemusíme. A uvědomit si to je velmi osvobozující. V rámci matematiky je užitečnější věnovat se spíš logice. Na což ale opět není prostor ve třídě s více než třiceti studenty, kde neexistuje možnost klást dotazy. Proto středoškolská unie usilovala o prosazení menšího počtu studentů v hodinách. A uspěli jsme.

Takže se bude matematika učit častěji v menších skupinách, podobně jako třeba cizí jazyky?

Ano a považuji to za náš velký úspěch. Třída se na výuku rozdělí na dvě skupiny. Od roku 2018 s tím počítá novela financování škol. Ředitelé dostanou peníze na dva učitele matematiky na třídu. Sám mám s tímhle předmětem trochu problém a občas bych se potřeboval učitele na něco zeptat. Nechci ale zdržovat svých třicet spolužáků, tak jsem radši zticha. Jenže pokud v matematice něco nechápete a nezeptáte se, snadno ztrácíte nit.

Což může být vzhledem k povinnosti z matematiky odmaturovat fatální…

No právě. Ona je vůbec povinná maturita z matematiky zločin. Statistika ukazuje, že si matematiku místo cizího jazyka bere každým rokem méně studentů, přičemž neúspěšnost se pohybuje stále okolo jedné čtvrtiny maturantů. Navíc si ji vybírají hlavně gymnazisté, jenže od roku 2021 z ní budou muset maturovat i žáci některých odborných škol a učilišť. Procento propadlíků se tedy s největší pravděpodobností zvýší. Nejdřív by se měla zlepšit výuka, teprve potom je možné uvažovat o zavedení povinné maturity. Zatímco ještě v roce 2013 si matematiku zvolilo 39 procent studentů, letos se počet snížil na 25 procent. Vidíme, že se žáci matice vyhýbají a nezlepšují se v ní.

Ministerstvo školství argumentuje důležitostí technického vzdělání, pro které studenti potřebují kvalitní matematický základ…

Vzdělání nesmí být jen nástrojem pro pracovní trh. Průmyslníci lobbují za povinnou matematiku, je to jejich zájem, který rozehráli už s exministrem Chládkem. Proč kvůli tomu ale mají propadat studenti u maturity?

Myslíte, že více technicky vzdělaných zaměstnanců nepotřebujeme?

Potřebujeme jistě technicky i humanitně vzdělané absolventy. Ale ve formě, která bude k něčemu. Průmysl potřebuje technicky vzdělané zaměstnance teď. Bude je potřebovat i za deset let? Ti lidé budou připravení na něco, co tady už možná nebude. Vzdělání má být komplexnější, obecnější, aby bylo perspektivní i pro budoucnost.

Může být vzorem pro české školství často opěvovaná Skandinávie nebo třeba kontroverznější Spojené státy?

Americké střední školství za dobrý vzor rozhodně nepovažuji. Skandinávii ano. A myslím, že kvalita skandinávského školství je daná i aktivitou tamních studentů. Česká středoškolská unie je součástí mezinárodní sítě, máme tedy přehled i o tom, jak podobné organizace fungují jinde. V severských zemích vznikaly na počátku dvacátého století, zatímco u nás je to novum. Českou středoškolskou unii jsme zakládali v roce 2013. Musíme se teprve naučit a zvyknout si, že do fungování škol můžeme mluvit.

Zmínil jste, že školství v USA nepovažujete za dobrý vzor. Proč?

Od svých spolužáků, kteří strávili rok na americké high school, vím, jak nízkou úroveň tam některé školy mají. Přijde-li tam český student, tak své nové spolužáky hodně převyšuje. Jsou jistě i dobré střední školy, ale ten mainstream je, pokud mohu na základě několika vyprávění soudit, nejspíš příšerný.

Jaké jsou ambice České středoškolské unie, jejímž jste předsedou?

Ze všeho nejdřív musíme studenty naučit zvednout hlas. Českým středoškolákům je zatím cizí představa, že jejich požadavky a protesty mohou být vyslyšeny. V tom se hodně lišíme třeba od studentů ve zmiňované Skandinávii, kde je cítit delší tradice demokracie. Nás rodiče a učitelé vedli spíš ke kázni než ke schopnosti dát přiměřenými prostředky najevo svůj názor. Musíme vytvořit prostor pro participaci a kritické myšlení. Pořádáme akce jako Zažij střední jinak nebo celorepublikové sněmy, kde diskutujeme s experty na vzdělání. Podstatné je, že škola se má přizpůsobit studentům, ne naopak.

Jak toho chcete dosáhnout?

Přes školní samosprávy. Ideální by bylo, kdyby každá střední škola měla svůj parlament. My jim poskytneme know-how – návod, jak takový parlament zřídit. Jeho funkce pak mohou být velmi různorodé. Parlamenty diskutují s vedením školy o změnách, například o navýšení počtu hodin u některých předmětů, i o přízemnějších věcech, jako je posunutí začátku výuky z osmé hodiny na devátou nebo třeba o umístění laviček na chodbách.

Zástupci parlamentu přijdou za ředitelem s požadavkem a on jim vyhoví? To si neumím dost dobře představit.

Někdy to vyjde, někdy ne. No a co? Ti studenti si pak mohou říct: tak jsme to aspoň zkusili. I kdyby se změnu nakonec nepodařilo prosadit, je to lepší než sedět se založenýma rukama. Na Západě tohle běžně funguje a studenti tam mají leckdy velmi odvážné požadavky. Co se týká množství samospráv, jsme na tom nejhůř z evropských zemí. Česká středoškolská unie má kolem čtyř set členů, jsme teprve na začátku. Přitom, jak zní motto švýcarských středoškoláků, největším expertem na vzdělání je student.

Zkuste se zasnít. Jak by měl vypadat ideální den na střední škole?

Začnu u zdánlivé banality, a to je dostatek prostoru. Současné maximum třiceti čtyř lidí v jedné třídě je nepřijatelné. Student by měl přicházet do učebny, kde je dost místa a kde se necítí stísněný a ohrožený. Otázka je, jestli by vyučování mělo začínat ve vražedných osm hodin, jak je to obvyklé. To už je ale věc samospráv, na jaké hodině se s vedením školy domluví. Učit by se mělo pokud možno co nejčastěji formou projektové výuky, aby si studenti zvykli spolupracovat a jít společně za nějakým cílem. To jsou věci, které budou jednou potřebovat ve svých zaměstnáních. Na rozdíl od papouškování učitelova výkladu.

Štěpán Kment (* 1997) * V České středoškolské unii působí od jejího založení v roce 2013, od roku 2015 je jejím předsedou. * Studuje Gymnázium Na Vítězné pláni v Praze, kde také předsedá studentskému parlamentu. * Účastní se mimoškolních projektů, jako je Pražský studentský summit, Český model amerického kongresu či Evropský parlament mládeže. * Zkušenosti čerpá také jako projektový manažer v produkční agentuře.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments