Lidové noviny: Jak se teď učí za hranicemi? Švédsko jde proti proudu, Rusko má pevnou ruku a Amerika je plná rozdílů

ilustrační foto (c) Brad Flickinger (CC BY 2.0)

Publikujeme text Kateřiny Lánské, který shrnuje některé z přístupů k distančnímu vzdělávání v zahraničí. Vyšlo v příloze Akademie Lidových novin v úterý 28. dubna.

Současná koronavirová krize vynesla do centra pozornosti mnohé otázky. Mezi nimi i ty, které se ptají, jakou roli by škola v současném vzdělávání měla hrát a jak by vlastně měla vypadat, aby tuto roli naplňovala. Učitelé po celém světě se momentálně v důsledku zavřených škol snaží pokračovat ve výuce dětí na dálku. Ale ani ti nejlepší z nich nemají zkušenosti s online výukou v takovém rozsahu, jaký vyžaduje aktuální situace.

Nejde ale zdaleka jen o akademické znalosti. Výzvou dnes více než kdy jindy je, jak pracovat s motivací dětí, jak hodnotit jejich jednotlivé pokroky a zda lze alespoň částečně suplovat sociální aspekt vzdělávání. Ptáme se, jak podněcovat děti na dálku ke spolupráci a podpořit dostatečně i ty, kdo mají nějaké speciální vzdělávací potřeby nebo komplikované rodinné zázemí, které jim neumožňuje stejný přístup k technologiím a podmínkám pro vzdělávání, jako mají jejich spolužáci. V zásadě stejné otázky a problémy provázejí školní docházku i v „běžné“ době. Koronavirová krize je však výrazně zesiluje.

Evropa až na výjimky školy zavřela

O tom, že samotná dostupnost digitálních technologií a pozitivní postoj k jejich využívání nestačí, svědčí Index připravenosti na celoživotní digitální vzdělávání (IRDLL), který představil think tank CEPS (Center for European Policy Studies). Podle něj je Česká republika sice na 8. místě, co se týká pozitivních postojů k digitálním přístrojům, dostupnosti internetu a vybavenosti domácností technologiemi, z pohledu jednotné digitální politiky a koordinovaného přístupu v implementaci online vzdělávání je ale až na 23. místě z 27 zemí EU. Nejlépe ze všech evropských států je na tom Estonsko, které bezprostředně po uzavření škol dalo k dispozici své digitální vzdělávací nástroje jako podporu ostatním zemím. Následují jej Holandsko, Finsko, Lucembursko, Malta a Kypr.

Podle mapy Eurydice, což je evropská informační síť, která sleduje a zpracovává informace o vzdělávacích systémech a vzdělávací politice v Evropě, většina evropských zemí v reakci na postupující pandemii uzavřela své školy a školská zařízení už na začátku března. Mezi prvními byla Itálie, následovaná Albánií, Řeckem, Českou republikou a Rumunskem. Většina dalších evropských zemí školy zavřela do 16. března, mezi posledními byla Velká Británie, která tak učinila mezi 20. a 23. březnem. Školy plošně zavírají ale i jinde ve světě, včetně Ruska nebo USA. V Evropě tomuto trendu vzdorují pouze dvě země, které sází na zodpovědnost svých občanů a důvěru v instituce, Švédsko a Island.

Miliony dětí se již více než měsíc vzdělávají z domova a koronavirová pandemie se tak stala jedním z největších experimentů v online vzdělávání. Zatím není jisté, jak dlouho bude tato situace trvat ani jak dopadne, vše se dynamicky mění v závislosti na postupující epidemii a naší schopnosti se na nové podmínky adaptovat.

Švédsko jde vlastní cestou

Zatímco Malta jako jediná země dopředu oznámila, že školy během letošního školního roku již neotevře, ostatní země čekají na aktuální vývoj. Ukazuje se nejen u nás, ale třeba i v Dánsku, že opětovné otevření škol může doprovázet nesouhlas veřejnosti a široká společenská diskuse.

Švédsko se však vydalo proti proudu, uzavřelo pouze univerzity a střední školy, základní školy a školky nechalo zatím otevřené. „Základní školy jsou připravené na možnost uzavření. Děti dostaly domů tablety a hesla na připojení do Google Classroom. Jediné, co u nás na základních školách zrušili, je výuka mateřštiny pro děti, které mají jiný mateřský jazyk než švédštinu,“ popisuje situaci v zemi Tereza Planck, která ve Švédsku žije od roku 2003 a vychovává zde tři děti.

„Švédové důvěřují institucím a jsou zvyklí poslouchat a nepodvádět, nesnaží se na jakékoli opatření nebo omezení okamžitě zkusit vyzrát nebo je obejít. Mnoho dětí je tak již teď ‚nemocných‘ doma, protože ve školách se netoleruje ani mírná rýma. Mně osobně zvolený přístup vyhovuje, ale ukáže se samozřejmě až časem, jestli to bylo správné rozhodnutí,“ dodává, čím si vysvětluje postup švédské vlády. V každé zemi je podle ní nejspíš optimální jiný přístup s ohledem na různé faktory. Švédsku mimo jiné nahrává i to, že je to velká země s řadou oblastí s nízkou hustotou obyvatel, a například mezigenerační bydlení, které by mohlo ohrožovat seniory, je v zemi vzácné.

Rusko sází na kontrolu

„V Moskvě jsou učitelé pod přísnou kontrolou vzdělávacího odboru města, což je tak trochu stát ve státě, a někteří nahrávají své hodiny na kameru vyloženě i proto, aby měli důkazy, že pracují,“ popisuje atmosféru lockdownu v Rusku Juliana Zigangirovová, která společně se třemi dětmi a manželem Jurijem Machlinem žije v Moskvě.

„Moskva je obecně posedlá vzděláváním. V rodinách je zažitá představa, že je třeba učit se co nejvíc, nic nezanedbat. V souladu s touto mentalitou začaly školy žákům posílat ohromné množství úkolů, výukových videí a odkazů na vzdělávací zdroje,“ popisuje prvotní reakci škol. Poté však podle jejích slov zjistily, že žáci i rodiče se s touto nadměrnou zátěží stěží potýkají, a začaly zpomalovat. „V květnu nám všem dojdou síly. Osobně se snažím u školní práce svých dětí být co nejméně, nemám na to energii,“ dodává Juliana Zigangirovová, která pracuje jako programátorka pro německou firmu.

Doma jsou s celou rodinou již od 30. března. Školy se zavřely, když bylo ve městě registrováno sto nemocných. Ven mohou jít nakoupit si pouze nejnutnější věci, jinak všem hrozí pokuty. „Včera jsem viděla u nás u popelnic popocházet asi hodinu maminku s kočárkem a čtečkou. Dítě se motalo kolem. Asi chtěla mít alibi, že se jen tak neprochází, ale zrovna vynáší smetí, kdyby ji kontrolovali,“ popisuje Juiana Zigangirovová náladu v Rusku. Na začátku března tam nejprve zrušili školní plavání a hromadné akce, poté vzhledem ke zhoršující se koronavirové krizi oznámila ruská vláda ve všech 85 regionech stav „vysoké pohotovosti“ a nařídila přesun škol do online vyučování.

„Co bude dál, nevím, křivka růstu je pořád velmi strmá. Přísná opatření ani po dvou týdnech nepřinesla žádný efekt. Je to vše nová zkušenost, svým způsobem i zajímavá, ale samozřejmě bychom se bez ní rádi obešli. Online výuka se jistě zdokonalí, ale zároveň se ukazují i její limity. Všichni učitelé, se kterými jsem mluvila, si stěžují, že distanční výuka je pro ně mnohem náročnější než běžné vyučování,“ dodává.

Amerika v extrémech

Přísná opatření panují podle Lucie Pospíchalové, která žije se svým mužem a dvěma dospívajícími dětmi v Rutherfordu v New Jersey, i ve Spojených státech. „Máme stejný režim jako v New Yorku, který je aktuálně nejpostiženějším městem USA, jak vyplývá z testování. Jsme v modu ‚shelter in place‘. Všechny obchody kromě těch základních jsou zavřené. Lidé mohou vycházet jen sami nebo s nejbližší rodinou. Do samoobsluhy může naráz jen padesát lidí. Co se uzavření škol a vzdělávání dětí týče, to se nerozhoduje na federální úrovni. Určuje si to každý stát i obvod samostatně,“ popisuje situaci v USA.

„V našem městě školy běžně využívaly Google Classroom, ještě než se v polovině března přešlo na distanční výuku. Od 4. třídy tu každé dítě dostane chromebook a na tom pak ve škole pracuje. Ve vyšších ročnících si je pak mohou brát i domů. Někteří učitelé zvlášť ve vyšších ročnících dávají už nějakou dobu přednost něčemu, co se jmenuje ‚flipped classroom‘, což je něco jako ‚výuka naruby‘. Jde o vyučovací metodu, při které se učení nové látky dává jako domácí úkol. Třeba tak, že učitel odkáže na nějaký online výukový materiál a zadá žákům, aby si ho prostudovali. Společný čas ve třídě se pak využívá spíše k procvičování,“ popisuje praxi ve školách, kam chodí její děti.

Ne ve všech školách v Americe je ale praxe stejná a distanční výuka probíhá bez problémů. „Mezi školami jsou tu obrovské rozdíly,“ popisuje Lucie Pospíchalová. Ty jsou způsobené především tím, v jaké lokalitě se škola nachází. Zdaleka ne všichni mají potřebné technologické vybavení a dobré rodinné zázemí, které by jim v domácí online výuce mohlo být podporou.

„Chronická absence je problémem amerického vzdělávání i v těch nejlepších časech. Nyní, kdy je většina školních budov v zemi uzavřena a výuka probíhá na dálku, chybí více studentů než kdykoli předtím. Nepřihlašují se k online výuce, neodevzdávají své úkoly,“ popisují situaci v zemi autoři článku As schools moves online, many students stay logged out, který vyšel 6. dubna v The New York Times. V některých školách se podle jejich informací vzdělává v online režimu dokonce méně než polovina žáků a část rodin ztratila kontakt se školou zcela.

Ukazuje se, že online výuka přináší na jedné straně nové vzdělávací možnosti, ale zároveň zesiluje i rizika spojená s nerovnostmi ve vzdělávání. Dramatické rozdíly mezi žáky podmíněné rodinným zázemím i omezenými schopnostmi školy zachytit a pracovat s těmi, kdo potřebují větší podporu ve vzdělávání, budou mít pravděpodobně dalekosáhlé dopady na vzdělávací dráhu řady mladých lidí. Reálně hrozí, že se rozdíly ve vzdělávacích výsledcích mezi žáky z bohatších a chudších rodin a regionů ještě více prohloubí, než tomu bylo dosud. A to nejen v Americe, stejným problémům čelíme i u nás a kdekoli jinde ve světě.

Nejde ale pouze o to, udržet v době krize a zavřených škol s žáky a studenty kontakt prostřednictvím technologií. Školské systémy napříč zeměmi stojí před výzvou pojmenovat cíle vzdělávání a jeho smysl tak, aby pro žáky bylo dostatečnou motivací v něm pokračovat samostatně a celoživotně.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments