Lidové noviny: O větném rozboru a vyjadřování

Publikujeme komentář Heleny Pavlíčkové, který vyšel 14. 6. v Lidových novinách pod názvem O větném rozboru a vyjadřování. Text reaguje na článek Tomáše Feřteka Čemu a proč škodí větný rozbor (ZDE).

Polemika Tomáše Feřtka Čemu a proč škodí větný rozbor (LN 7. 6., příloha Akademie) vyzývá k reakci nejen překvapivou hypotézou, že „češtináři patří k těm, kteří velmi neradi píší, a často se ukáže, že vytvořit složitěji strukturovaný text neěumějí“. Přisoudit tak velké skupině lidí tuto negativní charakteristiku by bylo třeba potvrdit či vyvrátit velmi poctivě založeným průzkumem a jeho statistickým vyhodnocením. Na nic z toho se ovšem autor neodvolává, a je proto na pováženou, že své subjektivní dojmy povyšuje na konstatování reálného stavu.

Zato je možno beze zbytku přijmout autorův názor, že nemáme rezignovat na schopnost dobře psát a s porozuměním číst. Důležitost psaní a čtení autor dále nezdůvodňuje, konstatuje ovšem, že se v naší společnosti stále více informací předává pomocí obrazů.

Větný rozbor a schopnost abstrakce

Důležitost jazykového vyjadřování spočívá právě v tom, že informace předávané jazykovými prostředky jdou nad rámec toho, co lze vyjádřit obrazem. Do jisté míry to samozřejmě platí i naopak, nicméně například myšlení v pojmech, na němž je komunikace v moderní společnosti založena, je vázáno právě na jazyk. Schopnost abstrakce je samozřejmým předpokladem užívání jazyka, a to i u jedinců, kteří žádné zvláštní jazykové vzdělání nemají, dokonce i u negramotných.
Nyní tedy k větnému rozboru: Větný rozbor je vyšším stupněm abstrakce, je vlastně pokusem přiřadit jednotlivým prvkům věty určité funkční a strukturální klasifikace. Lze se bavit o tom, jak dobře konkrétní syntaktická teorie splňuje očekávané cíle. Jistě je v rámci výuky třeba zvolit vhodné, motivující didaktické postupy, aby plnila svůj cíl. Jak autor píše, ve věku druhého stupně se abstraktní myšlení žáků teprve rozvíjí. Správně aplikovaná výuka větného rozboru může rozvoji abstraktního myšlení napomoci, podobně jako výuka matematiky, kterou autor jedinou větou rovněž hází přes palubu.

Vyjádřit složité myšlenky

Vývojový proces, během něhož se děti učí přecházet postupně od jednodušších k sofistikovanějším strukturám, je v oblasti myšlení a jazykového projevu spojitý. Spokojíme-li se s tím, že žáci tvoří pouze nejjednodušší jazykové struktury, způsobíme, že nebudou schopni vyjádřit složitější myšlenku a budou odsouzeni k neschopnosti přiměřeného projevu a k nepochopení ze strany druhých. Naše myšlení se naopak odehrává pouze částečně v rovině jazykové. Tvrdit, že má někdo v hlavě holé věty, je poměrně kruté zjednodušení. Své zkušenosti s tím učinil každý, kdo se se znalostí oněch holých vět v cizím jazyce snažil domluvit v cizí zemi. Pro lidského jedince je výhodné, aby disponoval pokud možno rozsáhlými jazykovými prostředky, které mu umožní vyjádřit maximum z toho, co si vyjádřit přeje.
Doufejme, že autorem propagovaný názor o škodlivosti větného rozboru bude čtenáři chápán jen jako jeden z možných pohledů.