Lidové noviny: Přijímací testy brání změnám

ilustrační foto by Texas A&M University-Commerce Marketing Communications Photography (flickr.ocm) (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, zakladatele iniciativy Maturitní data – odtajněno, který kritizuje podobu testových úloh v přijímacích testech a jejich vliv na výuku na základních školách. Text vyšel 16. 4. v Lidových novinách.

Jednotné přijímací a maturitní testy z matematiky a češtiny mají dva významné přínosy. Odhalují, jakými pitomostmi se musejí zabývat naše děti, aby prospěly. A také to, že jejich učitelé už jsou zřejmě apatičtí nebo na těch hloupých úlohách nevidí nic divného. Protože se hromadně nebouří. Nezačneme-li to okamžitě řešit, bude pořád rychleji přibývat žáků, kteří nečtou knihy, matematiku nenávidí a mnohdy ztratili chuť mít s vlastním vzděláváním cokoli společného. Což je problém nejen jejich, ale také náš. Už dnes. A vážný.

Jak to dělá babička 

Cermat, autor testů, posiluje v žácích a jejich učitelích nesprávnou představu o obou oborech a o tom, jaký je cíl jejich výuky. Třeba matematika přece není ubíjející nuda ani formálně dokonalý, nesrozumitelný, ale zato naprosto přesný popis problémů předstírajících, že jsou ze života. Každý chápe, že žádnou skutečnou babičku ani nenapadne zjišťovat počet králíků a slepic stejně, jako to dělají mizerní didaktici matematiky. Jejich babička totiž nejdřív spočítá zvlášť všechny hlavy a zvlášť všechny nohy, pak si v kuchyni uvaří kafe, posadí se ke stolu, na okraji starých novin sestaví soustavu dvou lineárních rovnic o dvou neznámých a hbitě ji vyřeší. A nezapomene ani na zkoušku.

Přijímací test pro deváťáky letos obsahoval tuhle úlohu. Všichni chlapci atletického oddílu se seřadili do zástupu podle velikosti. Před Petrem stála jedna osmina celkového počtu chlapců. Hned za Petrem stál jeho bratr Radek a za Radkem ještě pět šestin celkového počtu chlapců. Vypočtěte celkový počet chlapců atletického oddílu. Záměrem autora úlohy bylo přivést žáky k sestavení lineární rovnice – o tom svědčí i podúlohy odpovídající dílčím krokům. Jenomže každý, kdo ví, že před Petrem stála osmina počtu všech kluků v zástupu, musí znát také jejich celkový počet. Jinak by přece nemohl o osmině mluvit. Tak proč by členy atletického oddílu, stojící v zástupu stejně jen kvůli úloze, počítal podobně nešikovně, jako matematická babička počítala králíky a slepice?

Na nesmyslné úlohy se žáci připravují nesmyslnými činnostmi v hodinách. Drilují nejrůznější operace se zlomky, s odstraňováním závorek, s úpravami všemožných výrazů a s řešením rovnic. Promarní se tím spousta času, neboť myšlenkami jsou stejně někde jinde. Totiž u toho, co je opravdu zajímá. Nemohou přece brát vážně vysvětlení, že se jim to všechno možná bude někdy hodit. Kdy? Až budou počítat, kolik atletů stálo v zástupu před Petrem a za ním?

Nejde o vzorečky a poučky 

Skutečná matematika, a to i na základní škole, je umění tvořivě a správně myslet, být zvídavý a dokázat uspokojovat svou neustálou chuť přicházet věcem na kloub. Matematika nejsou primárně „pravdy“, nýbrž umění vysvětlovat, proč pravdy platí. To lze rozvíjet u každého dítěte. Nedostanou-li žáci příležitost k podobným aktivitám – nacházet vlastní problémy, formulovat domněnky, objevovat, chybovat, být zklamán neúspěchy, dostávat inspiraci, zkoušet dávat dohromady vlastní zběžné návrhy vysvětlení a důkazů a mluvit o tom s ostatními –, je jim upírána matematika jako taková. Problémem tedy není přítomnost vzorečků a pouček ve výuce. Problémem je, že v hodinách školní matematiky chybí matematika skutečná.

S testováním češtiny je to jakbysmet. Ve srovnatelně hloupé úloze z testu pro deváťáky měli žáci prohledávat pasáž o Darwinovi. Uchazeči z ní měli vypsat tři podstatná jména, která se skloňují podle vzoru „růže“. Zaměňte pasáž za druhý odstavec tohoto textu – ten s králíky a slepicemi – a vyzkoušejte si to… Proč vlastně čteme? Abychom vychutnali krásu jazyka a ocenili originalitu autorova přístupu? Abychom se dozvěděli něco zajímavého? Co vlastně vyplyne z toho, jestliže některá ze slov „slepic“, „kuchyni“ a „rovnic“ nevypíšeme? Neumíme je skloňovat? Neumíme hledat? Neumíme číst s porozuměním? Anebo nás to otravuje a autora úlohy bychom nejraději poslali do háje?

Děti se mají v češtině učit rozumět psanému i mluvenému slovu, vyjadřovat se a vnímat krásu literárních děl. V matematice má jít hlavně o uvažování. Ani k jednomu cíli nevede jediná cesta, je však stále jasnější, že to není ta, na níž se „systematicky probírá“ předepsané učivo bod za bodem. Přijímací a maturitní testy měly dodat chybějící smysl učení těm žákům, kteří ho nenacházejí, neboť stupidita převládající výuky už se přiblížila kritické hranici. Testy ale vytvářejí zdání, že s výukou je všechno v pořádku, a brání tak změnám, bez nichž se výsledky vzdělávání našich žáků nezlepší. Nehledejme proto, které další nesmysly zavést povinně pro všechny. Hledejme, které zrušit.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na