Lidové noviny: Škola na dálku po pandemii

ilustrační foto )c) kateřina lánská

Jaké plusy a minusy by přinesla kombinace prezenční a online výuky, o níž do budoucna přemýšlí MŠMT? Přečtěte si text Radky Hrdinové, který vyšel 22. září v příloze Akademie Lidových novin.

Ještě před pár měsíci patřily digitální technologie pravidelně k výuce jen na každé páté škole. A jednadvacet procent učitelů prvního stupně základních škol je podle šetření České školní inspekce nepoužívalo vůbec. Pak ale přišel rychlokurz výuky na dálku, který školám nadiktovala pandemie koronaviru, a dnes byste těžko hledali učitele, který nikdy neslyšel o aplikacích Kahoot, Zoom nebo Teams. A na to by ministr školství rád navázal i v budoucnu.

Na začátku letních prázdnin oznámil, že by chtěl hledat cestu, jak by se zkušenosti škol s online výukou z doby jarní koronavirové karantény daly využít i poté, co pandemie odezní. Cílem je, aby školy dále využívaly při výuce moderní technologie. Od ledna proto ministerstvo školství plánuje spustit na vybraných školách pilotní ověřování výuky, již označuje za kombinovanou. Výsledky by měly být do dvou let.

Průzkum terénu pro jiné učení

Na přesné podobě plánu pro testování kombinované výuky se stále ještě pracuje, jedna věc už ale jistá je: ministerstvo nebude školám určovat, jak mají vyučování pojmout. „Budou předkládat vlastní návrhy. Možných variant a organizačních nastavení kombinovaného vzdělávání je mnoho a cílem ministerstva školství v tomto případě je školám otevřít prostor pro rozšíření vzdělávací nabídky, ne je předem svazovat,“ vysvětluje tisková mluvčí úřadu Aneta Lednová. Odhaduje, že zájem by mohly projevit řádově desítky škol.
Zapojit se do pilotního testování má v plánu například Expediční škola společnosti Scio. Netradiční škola, která nemá ani svou budovu, ani třídy nebo lavice, začala fungovat letos 1. září, kdy se jejích prvních 18 žáků sešlo na nádraží. Škola, do které chodí děti od 4. do 9. třídy z různých koutů Česka, bude žáky učit na dálku vždy tři týdny, po nich bude následovat společný vzdělávací výjezd.

„Z anket, ve kterých jsem se ptal rodičů na jejich zkušenost s jarním lockdownem, vyplynula ještě jedna podstatná věc, která se podle mě na výuce na dálku málo oceňuje. Totiž že výuka na dálku vedla děti k větší samostatnosti a odpovědnosti za své učení. Také se naučily plánovat si práci,“ popisuje Ondřej Šteffl ze společnosti Scio. I to podle něj vedlo rodiče k tomu, aby přihlásili své děti do školy, ve které se po většinu času budou učit online.

Že si rodiče během jarní karantény opravdu všímali toho, jak se jejich děti dokážou samy učit, ukazuje i výzkum společnosti PAQ Research sociologa Daniela Prokopa. Ten ve spolupráci s think tankem IDEA a s organizací EDUin sledoval názory rodičů na vzdělávání před jarním uzavřením škol a po něm.

Když se výzkumníci ptali rodičů, co považují za pět nejdůležitějších cílů vzdělávání v prosinci 2019, zařadilo mezi ně cíl „naučit žáky soustředěně se učit a systematicky poznávat nové věci“ 45 procent dotázaných. V červnu 2020 už to bylo 53 procent rodičů.

Samostatnost a vlastní tempo

Výuka na dálku má svá pro i proti. Mezi nejčastěji zmiňované plusy patří zdokonalení učitelů i žáků v IT dovednostech, možnost individuálního rozvržení času na učení nebo rozvoj schopnosti samostudia a samořízení. Naopak nevýhodou mohou být rozdílné podmínky ke studiu, nedostatek sociálního kontaktu nebo slabá motivace a disciplína některých žáků.

„Když je online výuka dobře vedená, mohou si děti práci naplánovat, mohou si ji organizovat podle svých potřeb. Cítí se také spoluzodpovědnější za vlastní vzdělávání. Ale k tomu je potřeba je dovést, ze dne na den se nic takového nestane,“ uvažuje o pozitivech výuky na dálku Bohuslav Hora, který učí pedagogy používat technologie a zároveň působí na základní škole v Chrašticích. Řadě dětí při výuce z domova pomáhá i to, že se nemusí řídit školním rozvrhem a mohou si práci rozložit do vyhovujících časových úseků, domnívá se Hora, ale zároveň dodává, že se tento přístup dá využít i při vyučování ve třídě: „Mám zkušenost s tím, že se to může dobře dařit při výuce v delších časových blocích, než je jedna vyučovací hodina. V devadesátiminutovém bloku se mohou děti ponořit do učení, je čas na vyhodnocení, včetně reflexe, co jsme dělali, proč a jak to celé bylo efektivní.“

Možnost vlastního časového rozvržení výuky si pochvaluje i patnáctiletá Viktorie Janečková, která se během jarní karantény připravovala na přijímací zkoušky na gymnázium: „Bylo opravdu fajn, že jsem si mohla naplánovat učení podle sebe, a ne podle rozvrhu. Vyhovovalo mi i to, že jsem nemusela vstávat na osmou. Naopak docela těžké pro mě bylo donutit se učit pravidelně, i když jsem věděla, že musím, kvůli přijímačkám. Osobně raději chodím do školy.“

Zatímco někteří studenti milují školní ruch a přímou interakci se spolužáky, těm introvertněji založeným může víc vyhovovat online výuka, protože domácí prostředí je méně stresuje. „Když jsme o výhodách školy na dálku mluvili s učiteli, často zaznívalo, že je překvapili žáci, kteří se ve třídě méně projevují. Jakmile z nich spadl stres a mohli pracovat svým tempem, bylo to najednou jinak. Hodně kolegů v této souvislosti také zmiňovalo, že žáci měli možnost vyzkoušet si vlastní time management. To je důležitá schopnost, nejspíš důležitější než například znalost systematiky nerostů, takže se dá mluvit o určitých pozitivech distanční výuky,“ vzpomíná na netradiční průběh vyučování v jarních měsících Daniel Pražák, učitel na pražské Základní škole Strossmayerovo náměstí a také jeden ze zakládajících členů iniciativy Otevřeno, která usiluje o změnu v přípravě učitelů.

Jinak ale na době, kdy se muselo učit na dálku na sto procent, jednoznačně pozitivní momenty nevidí. Technologiím ve vzdělávání sice fandí od vysoké školy a po uzavření škol učil online nejen své žáky, ale také pomáhal s přechodem k výuce na dálku svým kolegům, ovšem ani sám za sebe neměl pocit, že by se mu dařilo učit podle svých představ. Podle svých slov byl na konci roku z vyučování bez přímého kontaktu se žáky už značně unavený. „Krize spíš než že by přinesla nějaká jednoznačná pozitiva, nasvítila z jiného úhlu dlouhodobé výzvy, o kterých jsme už věděli, že bychom na ně měli reagovat. Třeba otázku známkování nebo individualizace výuky,“ dodává Pražák.

Samota i sociální nerovnosti

Má tedy smysl uvažovat o škole, kde by se částečně učilo na dálku? „Přemýšlet má smysl vždycky, je otázka, jestli je to rozumné realizovat. Na základní škole, zejména na prvním stupni, to mimo situaci vynucenou okolnostmi za šťastné nepovažuji. Předávat znalosti a rozvíjet klíčové kompetence při online vzdělávání lze efektivně a efektně, ale socializační roli školy naplnit nemůže,“ myslí si učitel Daniel Pražák.

A na rizika upozorňuje i prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý: „Nevýhodou výuky na dálku je samozřejmě také rozdílné technické vybavení, a to ani ne tak škol, jako dětí a rodičů. Stále platí, že ne všechny rodiny mají potřebné IT komunikační prostředky a mohou své děti podpořit při učení.“

V rámci OECD patří Česko i za normálních okolností mezi země s velkými nerovnostmi v přístupu ke vzdělání. Zmíněná mezivládní organizace právě kvůli zvyšování těchto nerovností označila pandemii, jež se dotkla školní výuky 1,6 miliardy dětí po celém světě, za největší narušení vzdělávacího systému, s nímž se současná generace setkala. Pro některé sociálně znevýhodněné děti by budoucí nepromyšlený přechod na online výuku mohl znamenat větší riziko, že školu předčasně opustí. Jedním z regionů, kde by offline problém pocítili zřejmě nejvíce, je Karlovarsko: „Podle evropského srovnání Eurostat patří Karlovarsko do dvacítky unijních regionů s nejnižším podílem domácností s připojením k internetu. Konkrétně se jedná o 79 procent domácností,“ vysvětluje Irena Honsnejmanová z projektu Evropa v datech.

Nejde přitom jen o techniku. Když se výzkumný tým Agentury pro sociální začleňování ve školách, kam chodí děti ze sociálně vyloučených lokalit, ptal učitelů, proč se jim na jaře s některými žáky nedařilo udržovat kontakt, častěji než na nedostatek techniky poukazovali na nízkou motivaci dítěte nebo na to, že rodiče nekomunikují se školou.

Online nelze učit všechno

Jestli se nakonec podaří výuku na dálku na českých školách prosadit, nebude záviset jen na závěrech z ministerského pilotního ověřování, ale také na názorech učitelů a ředitelů škol nebo rodičů. Odborná i laická veřejnost se ovšem zatím v názorech na to, zda má smysl pokračovat ve výuce na dálku, často liší.

„Dovedu si představit, že by i po epidemii mohly být ku prospěchu některé prvky výuky na dálku, například online testování. Dovedu si také představit online výuku nebo konzultace v případě, že student bude nemocný nebo odjede na delší dobu do zahraničí, ale v běžné výuce bych ji používat nechtěla,“ pochybuje o smysluplnosti kombinované výuky předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová.

Její kolega Michal Černý z Asociace ředitelů základních škol ale záměru testovat dálkovou výuku v normálním provozu škol docela fandí: „Já v tom vidím do budoucna pro školy rozšíření možností. Na jaře jsme si ověřili, že pro některé učivo nebo některé dovednosti a kompetence se docela dobře hodí. Bude ale potřeba najít rovnováhu mezi prezenční a distanční výukou a také dořešit řadu otázek, které s tím souvisí, jako je například odpovědnost za děti během výuky na dálku nebo technické vybavení škol a žáků.“

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments