Lidové noviny: Vzdělání jako zboží s titulem

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který kritizuje ekonomizaci vzdělávání a důsledky, které to nese. Text vyšel 7. srpna v Lidových novinách.

Vždy když slyším někoho argumentovat, že vzdělání je tu přece primárně pro profesní uplatnění a trh práce, ptám se po kvalitě vzdělání takového mluvčího. Pravděpodobně nikdy nepřemýšlel o vzdělání (a vzdělávání) v souvislosti s jeho neoddělitelnou souvislostí etickou, s tím, že vzdělávání bez dobrých mravů je k ničemu, pokud budu parafrázovat Aristotela v jeho Politice.

Napsal mi nedávno podnikatel, který se domnívá, že vzdělávání a jeho „produkt“ (jak ekonomizující jazyk) jsou tu primárně k užitku zaměstnavatelů, neboť oni vytvářejí národní bohatství a platí daně, z nichž je následně financováno veřejné školství. Primárně to myslel tak, že zaměstnavatelé by měli rozhodovat o tom, jakým směrem se bude vzdělávání orientovat, jaké obory budou otevírány a jaké absolventy budou školy připravovat pro trh práce. Nehledě na utopii takové představy, že ve světě, v němž se radikálně mění struktura ekonomiky, potřeby zaměstnavatelů i zaměstnanců, a s tím tedy i význam a povaha práce samotné, každý takový požadavek zplošťující význam vzdělání na ekonomickou rovinu otevírá otázku, kam až lze při takové strategii hospodářské utilizace vzdělávání zajít. Mohou ho utilizovat jen zaměstnavatelé, nebo také zaměstnanci? Ostatně oni také platí daně, navíc díky nim vytváří zaměstnavatel zisk, z něhož pocházejí další odvody. Proč by tedy neměli i oni vzdělání utilizovat do krajností?

Outsourcování studia

Kauza plagiátorství v pracích ministrů ukázala jedno podstatné. V české společnosti je vzdělání pro mnohé pouhou ekonomickou komoditou, reprezentovanou titulem. Je-li cílem dosažení titulu, nutně se nabízí maximalizace užitku při minimalizaci nákladů. Pokud existuje možnost, jak tyto náklady snížit a získat „vzdělání“ (ekonomickou komoditu), proč takových prostředků nevyužít? Mnohem podstatnější než dnes snadno detekovatelné plagiátorství představují možnosti, jak studium tzv. outsourcovat. Zadejte si do libovolného internetového vyhledávače „bakalářské a diplomové práce na zakázku“. Cena osciluje v řádu desítek tisíc korun, prokázat úroveň svého „vzdělání“ tak můžete za cenu nižší, než v průměru stojí jeden semestr studia na soukromé VŠ. „Outsourcovat“ lze v podstatě celé studium. Možnosti tu jsou.

Tento problém není jednoduše řešitelný. Ano, zkušený učitel by měl odhadnout, zda se práce odchyluje svou stylizací, hloubkou, rozsahem a odborností zpracované literatury od toho, co studující předváděl během studia. Ani tehdy to ale neznamená, že lze z právního hlediska zpochybnit autorství. Pokud se nepletu, neexistuje v českém právním systému judikát, který by k řešení podobných problémů ukazoval cestu. Před jednáním, které utilizuje vzdělání na úroveň konkurenční výhody, aniž by došlo k předpokládanému naplnění podmínek, jsme jednoduše bezradní.

Tento stav bude trvat do té doby, dokud bude VŠ titul účinnou vstupenkou do mocenských pozic. Bylo by určitě zajímavým námětem pro nezávislou žurnalistiku zjistit, odkud pochází „vzdělání“ politiků a úředníků napříč celou decizní sférou. Mnoho firem tento parametr už velmi pečlivě zvažuje, například v dceřiných firmách zahraničních společností v Praze se často nebere za dostatečně kredibilní titul z jakékoliv české vysoké školy, natož ze soukromé. Mě zajímá, jakým způsobem se rekrutují kvalifikanti pro pozice úřední a politické. A tady stále ještě platí ať už psaný (úředníci), či nepsaný (politici) zákon, že titul z VŠ – ať už byl získán jakkoliv – rozhoduje. Světe, div se, že pak máme úřady a politickou scénu plnou těch, kdo dle návodu k hospodářské utilizaci vzdělání sbírají potřebné certifikáty způsobem minimalizujícím náklady.

Ne všichni budou vědci

Řešení? Nebude snadné. Nemůžeme jednoduše odbourat vysokoškolské vzdělání jako kritérium. Můžeme pouze dbát o to, aby nebyl titul podmínkou dostačující. Pokud mohou firmy dělat důkladná assessment centra, proč ne úřady? Názory, že „vysokoškoláků je mnoho“, odpovídají představě, že k řešení současných problémů stačí vrátit se o pár desítek let zpět. Nestačí a nic to neřeší. Při snižující se prediktibilitě ekonomické a společenské budoucnosti je odpovědné ponechat mladým lidem co nejdelší možnost vzdělávání a maximalizovat tak jejich potenciál. Jen ne za současného stavu vysokoškolského studia v Česku.

Je nutná mnohem větší diverzifikace. Není možné nadále uvažovat o všech vysokoškolských studentech jako aspirantech vědy a výzkumu. Většina přirozeně potřebuje zvýšit svou adaptaci na změnu prodloužením času na získání všeobecných gramotností (říkejte tomu třeba jazyková výbava, finanční gramotnost nebo soft skills) a zároveň získat v kratších studijních programech (dnes bakalářských) profesní způsobilost. Zároveň je nutné velmi přísně regulovat možnost devalvace studia způsobem „dva víkendy za semestr ve Starém Hrozenkově a titul je váš“. Otázkou ovšem je, jestli náhodou neplaveme v rybníce, který si kapři odmítají vypustit.

Nemůžeme odbourat vysokoškolské vzdělání jako kritérium. Můžeme pouze dbát o to, aby nebyl titul podmínkou dostačující.