Ministr zdravotnictví váhá s podepsáním hygienické vyhlášky a jak je na tom revize kurikula?

Ministrovi zdravotnictví se nelíbí některé body chystané hygienické vyhlášky, podepsat ji zatím nechce.

Šéf resortu zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP09) má problémy se společnými toaletami na školách (iDNES). Nechystá se proto zatím navrhované úpravy podepsat. „Fakt nepodepíšu nic, s čím nebudu vnitřně srovnaný. A opravdu v této zemi neexistuje jedna jediná osoba, kromě mé maminky a manželky, která by mě dokázala k čemukoliv donutit, a zcela raritně je to moje dcera. A pak už nikdo. A já nejsem v tomto případě přesvědčený o tom, že text té vyhlášky je v této věci dokonalý,” řekl ministr zdravotnictví na interpelacích v Poslanecké sněmovně.

Jsou oblasti, kde nejsou výsledky vzdělávání tak špatné, jak bychom čekali. Vezměme si z nich příklad, říká sociolog Daniel Prokop

Na konferenci Jak nastavit odpovědnost za kvalitu vzdělávání v mateřských a základních školách v Česku, pořádanou ve spolupráci s Partnerstvím pro vzdělávání 2030+, představil sociolog Daniel Prokop z PAQ Research možnosti, jak tuzemské školství zlepšit. Jednou z nich jsou větší zřizovatelé, kteří by pod sebou měli více škol. „Zároveň by spolu mohli například více komunikovat školy a sociální služby. Sociální a vzdělávací problémy je třeba řešit koordinovaně. V systému musí ale být stanoveny cíle a odpovědnost. A stát by měl nastavit férové hrací hřiště hlídáním spádových oblastí či kontrolou pedagogicko-psychologických poraden,” říká v rozhovoru pro EDUin.

Děti v Česku spadají pod několik ministerstev, primárně školství, a také práce a sociálních věcí. Opakovaně se mluví o tom, že je potřeba situaci dětí vidět komplexně a řešit podporu jich samotných i celých rodin z pohledu vzdělávacích a sociálních problémů společně. Existují nějaké příklady, kde se tak už děje? 

Mapa vzdělávání nám ukazuje, že jsou mikroregiony, které mají neúspěšnost ve vzdělávání menší, než bychom podle sociálních podmínek v oblasti čekali. Příkladem je nejen Krnov, ale i Bruntál, Kadaň nebo Litvínov.

Jak to, že výsledky v nich nejsou tak špatné, jak byste čekali? 

Jedním z aspektů jsou kapacity – často mají lepší financování, více podpůrných pracovníků, lepší dávkovou podporu rodin či vyšší účast v předškolní výchově než stejně chudé regiony. Ve většině z těch regionů je jedním z hlavních prvků velká spolupráce mezi sociálními službami a školami. Snaží se o stabilizaci rodin v oblasti bydlení i vzdělávání. U bydlení je například napojí na systém sociálních služeb a zároveň řeší jejich účast ve vzdělávání. Něco z těchto faktorů vidíme téměř ve všech regionech, kde neúspěšnost není tak vysoká, jak bychom čekali. Kapacity, podpora a spolupráce je tím společným prvkem, ve kterém se od ostatních liší. Dobré příklady tedy rozhodně existují a daří se v nich neúspěšnost dětí snižovat.

• Vystoupení Daniela Prokopa na konferenci Jak nastavit odpovědnost za kvalitu vzdělávání v mateřských a základních školách v Česku spolu s dalšími příspěvky otevřelo veřejnou konzultaci Návrhu na posílení systému vedení a podpory mateřských a základních škol v ČR, který předkládá Partnerství pro vzdělávání 2030+. Zapojte se do veřejné konzultace i Vy! Už jen do 23. října máte příležitost komentovat návrh. Stačí se zaregistrovat na verejnakonzultace.partnerstvi2030.cz a odpovědět minimálně tři hlavní otázky.

Proč se to tedy nedaří i v ostatních regionech, kde jsou očekávání o neúspěšnosti vysoká?

To už se dostáváme ke klíčovému problému – decentralizaci a fragmentaci vzdělávání. V Česku máme přes 2000 zřizovatelů v malých jedničkových obcích, máme asi 1,8 školy na jednoho, což je násobně méně než v jiných lépe řízených systémech. Mimo jiné i kvůli této fragmentaci a decentralizaci a nedostatečnému řízení vzdělávací soustavy máme v Evropě jedny z největších nerovností mezi výsledky škol a nejvyšší zatížení ředitelů administrativou. Jeden z problémů je pak v tom, že některé sociální služby či OSPOD fungují na úrovni ORP, tedy obcí s rozšířenou působností. Zřizovatelé škol jsou ovšem obecní, což znamená, že není společný orgán pro stejnou oblast, každý funguje na trochu jiné úrovni a ne vždy spolupracují. Zhruba třetina škol je navíc pod 100 žáků a celkově jsou školy malé, což ztěžuje obsazení podpůrnými profesemi, jako jsou psychologové či speciální pedagogové – 70 procent našich škol nemá ani jednoho z nich. 

Jaké jsou ty další problémy? 

Druhým problémem je, že v systému není jasně daná odpovědnost za kvalitu či úspěšnost vzdělávání pro dané území. Takže záleží na tom, jestli v oblasti jsou lidé, kteří jsou osvícení a motivovaní to měnit. Neexistuje dohled, který by řekl: „V této oblasti chceme, aby neúspěšnost klesla na čtyři procenta a snížilo se nedokončování základních škol.” A neexistuje ani někdo, kdo by byl zodpovědný za to, že se tohoto cíle dosáhne. Takový systém chybí, a tím chybí i finanční prostředky a nástroje, které by byly potřeba.

To drhne spolupráce mezi školami a sociálními pracovníky či OSPOD? 

Někde v tomto neřízeném systému převládne místo spolupráce konkurence. Jeden velmi dobrý ředitel mi to popisoval jako „nekalou konkurenci“. Když se snažíte podporovat znevýhodněné, čelíte tomu, že je k vám pak doporučují. Další aktéři využívají toho, že při neaktivitě se „zátěže“ zbaví a u nich nikdo nebude ostatní brzdit. A nesmíme zapomenout i na zcela záměrné segregační strategie, jako spádování dětí z ubytoven, azylových domů či s bydlištěm na radnici do speciálních škol. Či využívání přípravných tříd spojených se speciální školou pro segregaci od 1. třídy. Tyhle praxe vidíme v řadě měst i ve Středočeském kraji. Ale problém, o kterém se bavíme, je to, že spolupráce je v tom fragmentovaném systému těžká. Což posiluje ty strategie konkurence přenášením zátěže. Problém ve spolupráci není jen otázka škol, sociálních služeb a OSPOD, ale i předškolního vzdělávání, zapojení neziskových organizací, obcí jako takových, které například nenabízejí dostupné bydlení. A není snadné to všechno zorganizovat. Zejména pokud za to nikdo nemá odpovědnost.

Co se musí stát, aby spolupráce mezi resorty na všech úrovních fungovala? Čtěte celý rozhovor.