Oldřich Botlík: Jak se maturuje v Kocourkově

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, který ironickou formou glosuje hlavní problémy koncepce současných státních maturit. Oldřich Botlík je matematik a spoluautor projektu Kalibro.

Bylo, nebylo, i v Kocourkově maturovali. Aby zkouška byla řádná, úctyhodná a nezpochybnitelná, zřídili si na to zvláštní úřad. Cermat mu říkají a stál spoustu zlaťáků. Asi tak půl druhé miliardy.  Vůbec to ale nejsou vyhozené peníze! Cermat pro žáky vymýšlí pěkné úkoly, které je důkladně promrskají a zajistí, že se mezi kocourkovské radní nedostane ani jeden hlupák. Tak je to správně. Uchránit vzdělanost kocourkovského národa před lidmi totiž vůbec není snadné.

Péči o vzdělanost prostě neberou  kocourkovští na lehkou váhu. Pro maturanty z matematiky letos dokonce v Kocourkově postavili televizní věž ze samých krychlí. Dole je největší krychle s délkou hrany 6 m a každá následující krychle má hranu o 5 cm kratší. Hrana nejmenší krychle měří 3,5 m. Každé dvě sousední krychle mají jeden společný vrchol. Při pohledu shora žádná z krychlí nepřečnívá přes níže položenou krychli (úlohy 6 a 7).

Loni ve stejném předmětu (úloha 20) zase kocourkovští chtěli prodat stroj za 200 000 Kč, ale za tuto cenu ho nikdo nekoupil. Proto pevně stanovili počet procent, o který se každodenně sníží prodejní cena stroje z předchozího dne. Po čtvrtém snížení, kdy cena klesla na 81 920 Kč, stroj konečně prodali.

Kromě drsných finančních transakcí a staveb ilustrujících velkorysost stavebního zákona zbožňují kocourkovští taky formální procvičování typických znaků různých slohových útvarů. Už se třeba vypravili do vedlejší vsi na reportáž o závodech. A protože tam nikdy žádné závody nebyly, mohli si dokonce vybrat, zda budou psát o kožedělných závodech, nebo o tom, jak děti závodily v pytlích na návsi. Komu se nechtělo cestovat takovou dálku, směl napsat zprávu o průběhu akce, na níž nebyl, protože se koná až za měsíc. Případně si vymyslet hudebníka, který se pro své publikum rozkrájel. A hned potom s ním udělat rozhovor.

Před rokem byli tamní vzdělanci celí vypuganí, když marně hledali přísudek jmenný se sponou (úloha 22) v několika prostinkých větách. Vypadal dost vypuganě, když nás čtyři maníky zlukoval, jak ho tak tiše obestupujeme, ale řekl: „Ano? O co jde?“ Promluvil strašně nahlas učitelským vojsem, jako by nám chtěl ukázat, že není vypuganej.

Zvlášť oblíbenou činností kocourkovských je kontrolování i/y. V každoročních přeborech měří své síly na úryvcích vybraných z udání, která občané posílají na radnici, aby se pomstili sousedům. Z jednoho takového vycházela úloha 1. Porazila ten strom bez povolení a ze ztepilého jasanu zbyl pouze vyviklaný kořen. Manžel ji za to zbil do krve, ale potom se na jeho nevyzpytatelné tváři náhle objevil úlisný úsměv. Vzpomněl si, jak jí na dovolené vždy spílá, že sleduje plytké seriály.

Letošní přebory měly tři nové věkové kategorie a mezi úkoly byla zařazena také esemeska, kterou poslal jeden kocourkovský teenager druhému: Chtěl jsem dát spolužákov* přečíst dvě bratrov* básně, které opěvují krásu sousedov* dcery. Zbrusu nová byla i položená otázka 6: Ve kterém z následujících pořadí jsou i/y doplněna na vynechaná místa (*) pravopisně správně? (A) y – i – i, (B) i – i – y, (C) i – y – y, (D) y – y – i.

Otázka mě přivedla na myšlenku, jež může kocourkovským ušetřit desítky milionů korun ročně. Stačí oprášit disciplínu, která na tamějších školách po léta živoří. Říká se jí vyučovat a objasňovat mezipředmětové vztahy. Pravda, bude zapotřebí ještě trošku přifouknout katalogy požadavků z češtiny i matematiky a spojit je do jednoho. To je ale maličkost ve srovnání s tím, co kocourkovští získají: možnost ověřovat znalosti z češtiny i z matematiky stejným testem. Považte, povinná maturita z matematiky rázem přestane být nápadná. Kolika způsoby mohl bratr básníka opěvujícího krásu sousedovy dcery napsat i/y na místa hvězdiček, aby udělal alespoň jednu pravopisnou chybu?

Taky vám všechny ty úlohy připadají divné? Jen mezi námi: jsou skutečné. Jak je to možné? Inu, už v době pořízení říkali rozumní lidé kocourkovským, že Cermat je morálně zastaralý. Dnes by si ho nekoupil nikdo, ani kdyby kocourkovští snížili každý den jeho prodejní cenu z předchozího dne o deset procent. Navíc si vůbec nepohlídali, koho do něj pustili. Řídí ho školník a obsah nejspíš dodávají uklízečky podle toho, co najdou na nesmazaných tabulích. Totéž už na školních tabulích četla většina kocourkovských, jejich rodičů, prarodičů i praprarodičů. Včetně radních. Jinou vzdělanost ani cestu k ní si nedokážou představit. Především ale nechtějí.

Dobře jim tak!